Penzijním fondům komplikuje situaci současné znění zákona, které po nich požaduje nulové ztráty. Investuje se tak do dluhopisů a výnosy atakují nulu. V souvislosti s důchodovou reformou jsou často zmiňovány (ne)výnosy peněz uložených v penzijních fondech. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, naleznete v zákoně 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem.

CO S PENZIJNÍMI FONDY? Nástroj, který existuje jen díky státním příspěvkům, mnoho střadatelů neuspokojuje. České penzijní fondy se zbavily naprosté většiny akcií a drží v podstatě jen dluhopisy a hotovost. Podle člena NERV Pavla Kohouta je opatrnost správců portfolií vynucena nevhodnou legislativou. Otázka, kam uložit nastřádané prostředky tak, aby se v dlouhodobém horizontu solidně zhodnocovaly, nemá snadné řešení. Podle názvu by pro takový účel měly být ideální penzijní fondy. Odcházející šéf protikorupční komise Národní ekonomické rady vlády a ředitel pro strategii poradenské firmy Partners Pavel Kohout si však myslí, že v současném právním rámci nemohou penzijní fondy řádně fungovat. A čísla mu dávají za pravdu. Jen málokdy se výnos těchto fondů výrazněji dostane nad inflaci.

Lidi je třeba dovést k přesvědčení, že je skutečně potřebné spořit si dodatečné peníze na individuální penzi. Lidé potřebují slyšet, že to, jak se budou mít, závisí převážně na nich samých, ne na státu. Vyvedení části peněz ze státního systému financování důchodů do soukromých fondů má podle očekávání zaručit penzijním fondům výnosný byznys. Šéf Penzijního fondu České pojišťovny Tomáš Matoušek ale překvapivě tvrdí: „Dovedu si představit, že do tohoto byznysu nebudeme investovat.“

Pokud chci, aby mi někdo věřil, neměl bych mu lhát. A pokud chci něčí důvěru, měl bych mu odkrýt karty. Vláda bohužel při představení důchodové reformy porušila obě základní pravidla, a tak výrazně omezila naději na to, že lidé navrženou reformu přijmou.