CO S PENZIJNÍMI FONDY? Nástroj, který existuje jen díky státním příspěvkům, mnoho střadatelů neuspokojuje. České penzijní fondy se zbavily naprosté většiny akcií a drží v podstatě jen dluhopisy a hotovost. Podle člena NERV Pavla Kohouta je opatrnost správců portfolií vynucena nevhodnou legislativou. Otázka, kam uložit nastřádané prostředky tak, aby se v dlouhodobém horizontu solidně zhodnocovaly, nemá snadné řešení. Podle názvu by pro takový účel měly být ideální penzijní fondy. Odcházející šéf protikorupční komise Národní ekonomické rady vlády a ředitel pro strategii poradenské firmy Partners Pavel Kohout si však myslí, že v současném právním rámci nemohou penzijní fondy řádně fungovat. A čísla mu dávají za pravdu. Jen málokdy se výnos těchto fondů výrazněji dostane nad inflaci.
* České penzijní fondy se zbavily prakticky všech akcií, tedy typu aktiv, která by z dlouhodobého hlediska měl přinášet nejvyšší výnos. Proč?

Současné penzijní fondy jsou spravovány podle zákona, který pochází z roku 1994. Přestože byl od té doby několikrát mírně novelizován, je to v zásadě chybný zákon. Od jeho špatné konstrukce se odvíjí nevhodná investiční strategie penzijních fondů.

* Máte na mysli povinnost dorovnat případnou ztrátu?

Přesně tak. To je něco, co je absolutně nevhodné pro penzijní fondy, které mají být zaměřeny na dlouhodobé investice. V podstatě to znamená, že penzijní fond nemůže investovat do ničeho jiného než do aktiv, která jsou tzv. bezriziková.

* Přesto se několik fondů do ztráty dostalo.

Existují i fondy, které akcie držely, ale když šly burzy dolů, tak je prodaly. Když šly později akcie nahoru, tak už měly čistě dluhopisovépozice. To je klasická strategie „kupuj draze, prodávej levně“. To je ale opět důsledek toho, jak je současný zákon postaven.

* Mohou správci fondů docílit lepších výnosů i v rámci současných mantinelů?

V rámci v Česku platných mantinelů je nemožné dobře spravovat penzijní fond. Ne že by to bylo obtížné, je to nemožné!

* Přesto současná nevyhovující právní úprava existuje už šestnáct let.

Myslím, že ten stav nikomu nevyhovuje, ale změna prostě nebyla politickou prioritou.

* Jak se podmínka „kladné nuly“ do zákona dostala? Je inspirována podobnou úpravou někde v zahraničí, nebo jde o „českou tvořivost“?

Celý ten zákon je česká tvořivost. V roce 1994 zákonodárci neměli moc ponětí o tom, jak funguje investiční fond,a tak se částečně inspirovali životními pojišťovnami. Ty měly povinnost připisovat každý rok tzv. technickou úrokovou míru. V případě penzijních fondů byla technická úroková míra stanovena na nulu, ale přesto je to faktor bránící dlouhodobým investicím.

* Co se změní, pokud bude přijat plán penzijní reformy prezentovaný ministerstvem financí?

Jde o to, že fondy druhého a třetího pilíře by měly být spravovány podobným stylem. To znamená, že fondy budou v rámci správcovské fondové společnosti účetně odděleny. Bude také oddělen majetek akcionářů od majetku klientů, což je další nedostatek současné úpravy.

* Můžeme od chystané důchodové reformy čekat zásadnější dopad na pražskou burzu.

Pravděpodobně nebude stanoveno striktní omezení typu 50 % prostředků musí být investováno na pražskou burzu. Už jenom z toho prostého důvodů, že na ní není dostatek akcií, do kterých bych se dalo investovat. To je chyba, která ale vznikla na jiných místech.

* V Polsku ale nařízení určující podíl, který musí být investován na domácím trhu, existuje. Jak to, že tamní burza má dost titulů?

Polský kapitálový trh navrhovali politici, kteří byli, na rozdíl od našich, finančně gramotní.

* Z čeho konkrétně plyne takový rozdíl mezi postavením pražské a varšavské burzy?

Poláci například napřed založili komisi pro cenné papíry. U nás jsme ji založili, až když už nebylo skoro co regulovat.