OSVČ mají na rozdíl od zaměstnanců tu výhodu, že si výši důchodového pojištění mohou do značné míry určit sami. Stát jim stanoví jen minimální pojistné na základě jejich příjmů a výdajů. Jenže drtivá většina OSVČ se těchto minimálních předpisů pojistného drží, což pro ně ale v budoucnu bude znamenat nízký důchod. „Snaha navyšovat pojistné s blížícím se odchodem do důchodu, aby OSVČ měla nárok na vyšší důchod, je malá,“ říká Anna Franková z České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ).
Pro výpočet důchodu jsou rozhodující vyměřovací základy, z nichž si podnikatelé pojistné na důchodové pojištění počítají. Ten tvoří polovina ze základu pro výpočet daně z příjmů. Zjednodušeně řečeno je to polovina z rozdílu mezi příjmy a výdaji, nebo paušálním odpočtem, který skutečné výdaje nahrazuje. Naopak zaměstnanci se pojistné vypočítává z celé hrubé mzdy, tedy z celkových hrubých příjmů, které tvoří i základ pro výpočet důchodu. Jenže většinu za něj platí zaměstnavatel.
Například podnikatel, který by měl dlouhodobě základ pro výpočet daně z příjmu 200 tisíc korun, by pojistné platil minimálně z částky 100 tisíc korun za rok, tedy 8 333 korun za měsíc. Jenže při výpočtu důchodu by pak na tom byl stejně jako zaměstnanec s měsíčním platem 8 333 korun, neboli zhruba s minimální mzdou. Pokud by tento podnikatel chtěl mít v budoucnu důchod jako zaměstnanec s dvacetitisícovým platem, musel by za rok odvádět pojistné z částky 240 tisíc korun. Místo ročního odvodu 29 200 korun by tak musel poslat státu každý rok 70 080 korun. ( Spočítejte si, jak vysoký bude váš důchod )
„Podle přehledů za rok 2008 má přibližně 92 procent OSVČ měsíční vyměřovací základ pro výpočet důchodového pojištění v rozmezí od nuly do 20 tisíc korun,“ dodává Franková.
Do výpočtu starobního důchodu se počítají vyměřovací základy za posledních třicet let před nástupem do důchodu . Nepřihlíží se k příjmům z doby před rokem 1986. Pokud tedy podnikatel odejde do důchodu v roce 2041, začnou se mu do výpočtu důchodu promítat příjmy, resp. vyměřovací základ už za rok 2011, uvádí Franková.
Při výpočtu důchodu se nejdříve vyměřovací základy za jednotlivé roky vynásobí přepočítacím koeficientem, který stanovuje každý rok vláda. Z takto získané částky se vypočítá průměr. Z něj se následně počítá základ po výpočet vlastního důchodu. „Například pro rok 2010 platí, že částka do 10 500 korun za měsíc se započítává plně, z částky od 10 500 do 27 000 korun za měsíc se započítá 30 procent a z částky nad 27 000 korun za měsíc pouze 10 deset procent,“ vysvětluje Karel Vařeka, mluvčí ČSSZ.
Starobní důchod se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra, stejná pro všechny druhy důchodů, v roce 2010 činí 2 170 korun měsíčně. Procentní výměra se vypočítá ze základu pro výpočet důchodu. Závisí na počtu let, po které byl podnikatel důchodově pojištěný. Nárok na důchod ovšem získá pouze v případě, že byl pojištěný dostatečně dlouhou dobu. To je pro letošek 26 let. Tato povinná doba se bude každý rok prodlužovat o rok, až v roce 2019 dosáhne délky 35 let.
O starobní důchod žádá OSVČ příslušnou správu sociálního zabezpečení, a to buď sama, nebo v případě nepříznivého zdravotního stavu ji může se souhlasem OSVČ podat i rodinný příslušník, nebo na základě plné moci také zmocněnec. Při podání žádosti o starobní důchod si žadatel rovněž zvolí způsob výplaty důchodu, který lze kdykoliv později změnit, a to bezhotovostně na bankovní účet klienta, v hotovosti prostřednictvím České pošty a také do ústavu sociální péče.
Pokud OSVČ dostává řádný starobní důchod, může dál podnikat. Což může být pro řadu podnikatelů, kteří si platili minimální důchodové pojistné a nemají našetřenou dostatečnou rezervu na stáří, jediná šance, jak si zachovat předchozí životní úroveň.