Družstevní bydlení bylo velmi populární za socialismu. Po roce 1989 zájem opadl a lidé se zaměřili spíše na vlastnické bydlení. V posledních letech však družstevní bydlení zažívá comeback. Jeho návrat na výsluní zařídili především developeři, kteří přicházejí s nabídkou výhodného financování nových bytů na principu družstevního bydlení. Hned zkraje je ale třeba upozornit, že financování družstevního bydlení není tak jednoduché jako bytu do osobního vlastnictví. Složitější je to hlavně proto, že hypotéka je úvěr, který musí být – a to vždy bez výjimky – zajištěn zástavním právem k nemovitosti. A družstevní byt jako zajištění využít prakticky nelze. Hovorově sice říkáme „koupě družstevního bytu“, ale to není zcela přesné. Nejde totiž o koupi, ale „pouze“ o převod členského podílu. Nabyvatel se nestává majitelem družstevního bytu – ten je stále vlastněn družstvem – ale stává se členem družstva a má právo byt užívat. Proč platit za něco, co nebude moje? Pomocí družstevního bytu si lze zajistit bydlení levněji než koupí obdobného bytu do osobního vlastnictví.
