Bezpohlavnost jedna bruselská! Za rok začne platit nařízení Evropského soudního dvora, podle něhož musí pojišťovny v Unii sjednotit ceny pojištění pro ženy a pro muže. Žádnou diskriminaci už tolerovat nebudeme, zaznělo v březnu z Lucemburku, kde soud sídlí. Jste padlí na hlavu, zní zpátky jako ozvěna.
Evropský soudní dvůr vydal vbřeznu jednoznačný verdikt: Zohledňovat pohlaví při výpočtu pojistného je diskriminace. A to se zarazí. Na nápravu máte čas do 21. prosince 2012. Pojišťovnám zbývá ještě rok. Odborníci tvrdí, že rozhodnutí staví na hlavu jeden ze základních principů pojištění – individuální ocenění rizika. Dosud měly pojišťovny v antidiskriminačním zákoně zakotvenou výjimku. O tu je ale připravila belgická skupina spotřebitelů Test-Achats, která si na rozdílné sazby pojistného u Evropského soudu stěžovala. A uspěla.

Ženy dosud platily podstatně méně za pojištění pro případ smrti a u některých pojišťoven také za úrazové a havarijní pojištění. A dostávaly také nižší důchod z pojistky. Logika věci je prostá. Podle statistik žijí ženy průměrně o šest let déle. Riziko úmrtí je u nich tedy vkaždém věku nižší než u mužů. A vzhledem ktomu, že pobývají na světě delší čas, dávkuje se jim pozvolněji také jejich doživotní renta. To se teď má změnit. Zajímá vás, jak?

Dopady nových unisexových pravidel nedávno zkusila předběžně spočítat evropská výzkumná instituce Oxera. Výsledky nepotěší asi nikoho. Muži mohou počítat se snížením důchodu o pět procent. Ženy si zase připlatí za rizikové životní pojištění – cena vzroste zhruba o třetinu. Mladým ženám se podle analýzy také prodraží povinné ručení. Alespoň vtěch zemích, kde začínající řidiči-muži platí vyšší pojistné – jednoduše proto, že častěji bourají. Ale rovnoprávnost zkrátka bude, i kdyby čert na koze jezdil. Statistici si můžou ťukat na čelo, jak chtějí.

Většina podobných genderových „antidiskriminačních opatření“ vychází ze snahy o korektní přístup kženám. Tentokrát šlo asi spíš o práva mužů. Tak nebo onak, nakonec prodělají zástupci obou pohlaví.

Snaha vymýtit diskriminaci je chvályhodná. Jen škoda, že se občas utrhne ze řetězu a vygraduje do absurdna. Můžeme být „rovnoprávní“, ale nikdy (bohudík) nemůžeme být stejní. Na světě pro ženy a muže stejná pravidla nikdy platit nebudou. Spřírodou totiž – světe, Brusele a Lucemburku, div se – nehnou ani evropské směrnice. Bohužel však nelze vyloučit, že se o to budou různí antidiskriminační a superkorektní radikálové nadále pokoušet. Ve jménu rovnoprávnosti samozřejmě. A tak třeba jednou dospějeme ktomu, že by se ženám mělo zakázat rození dětí. Jsou ktomu sice biologicky předurčené (stejně jako kdelšímu životu), ale jak ktomu chudáci muži přijdou? Mělo by se to řádně promyslet, projednat a zarazit. A zbude nám tu taková krásná rovnoprávná (i když trochu osiřelá) planeta.

Minulý týden jsme psali o protikrizovém návrhu NERVu. Stát by prý mohl snižovat dopady recese například nařízením o zkrácení pracovního týdne (a adekvátním zkrácení platu). Na jednu stranu to zní jako nesmyslný diktát... na stranu druhou – komu dneska chybí pracovní soboty, respektive – kdo si je ještě umí představit? Ptali jsme se vás, co si o tom myslíte.