Soudy přiřknou náhradu škody jen chodcům, kteří prokážou, že přizpůsobili chůzi stavu chodníku. Člověk, který uklouzne na zledovatělém chodníku třeba ve spěchu na autobus a zraní se, nebude mít nárok na odškodnění.
Zraněnému nepomůže argumentace, že obec nebo městská část trasu dostatečně neposypala solí. Podle rozsudku, který včera publikoval Nejvyšší soud, je podstatné vědět, že po ledové ploše se neběhá. „Pokud chodec ví, že chodník není uklizený, je na něm námraza, a přesto se na něm pohybuje tak, že tyto faktory nebere v úvahu, potom v případě úrazu nemůže očekávat, že bude odškodněn,“ usnesli se soudci.
Dosud byla soudní rozhodnutí ve sporech mezi poškozenými a radnicemi nejednoznačná. Třeba když letos rozhodoval soud v Havlíčkově Brodě o odškodném pro ženu, která si pádem na neudržovaném chodníku přivodila tříštivou zlomeninu zápěstí, zvolil šalamounské řešení: oběma stranám „přišil“ podíl viny a zraněné přiznal polovinu z požadované částky. „Chodník trpěl závadou ve schůdnosti, když byl pokrytý ledem a sněhem. V možnostech města bylo tuto závadu zmírnit, případně na toto místo umístit výstrahu. Poškozená ovšem měla přizpůsobit chůzi stavu chodníku,“ argumentovala soudkyně Růžena Janečková.
Právě kritérium opatrnosti bude nyní soudy zajímat nejvíce. V důsledku se tak může snížit šance lidí dosáhnout na odškodné. „Je pravda, že přizpůsobovat se musíme. Na druhou stranu mi není jasné, jak se bude hodnotit, zda se chodec přizpůsobil,“ podotýká právnička Dagmar Raupachová. Stanovisko Nejvyššího soudu podle ní staví poškozené do nevýhodné startovní pozice. „Na občany se přesouvá veškerá odpovědnost, která by měla ležet na subjektech, které se o chodníky mají starat,“ míní Raupachová.
Podle jiných oslovených advokátů naopak může stanovisko Nejvyššího soudu vést k tomu, že lidé dosáhnou na vyšší odškodné. A radnice si tak budou dávat mnohem větší pozor, aby chodníky nezanedbaly. „Zodpovědnost platí pro obě strany,“ komentuje soudní rozhodnutí advokát Václav Vlk. „Třeba těch odškodněných bude méně, na druhou stranu to může mít preventivní charakter, pokud poškozený prokáže, že šel opatrně a město chodník zanedbalo, měly by soudy poškozenému přiznávat větší částky,“ dodává. Pro lidi by navíc nemělo být tak složité dokázat, že po chodníku šli dost pomalu. „Záchranná služba zpravidla sepíše podrobnou zprávu, navíc i z typu poranění lze odvodit, jak se úraz stal,“ myslí si Vlk.
Rozhodnutí nejvyššího soudu vítají pojišťovny, které za obce stížnosti občanů často vyřizují. „Od začátku řešíme tyto pojistné události dle příslušných právních předpisů a stanovisko Nejvyššího soudu pouze potvrdilo správnost postupu,“ uvedl mluvčí České pojišťovny Tomáš Zavoral. K navýšení počtu stížností lidí na radnice přispěla hlavně změna zákona o odpovědnosti vlastníka chodníku, která začala platit před dvěma lety. Chodníkový zákon výrazně znásobil městům počty chodníků, na nichž musejí provádět zimní údržbu.