Česká národní banka chce zkrotit zprostředkovatele, kteří přetahují lidi na životní pojistky jen kvůli vlastním ziskům a je jim přitom jedno, že na tom lidé kvůli rušení starých smluv tratí. Budou muset klientům říci, jak vysokou provizi za uzavření pojistky dostanou.
Zároveň platí zákaz poskytování pobídek firmám za to, že pod pojišťovnu převedou své zaměstnance. Stejná pravidla už od srpna platí pro oblast penzijního připojištění.
"Na trhu existuje nerovnováha v podobě rozdílných pravidel distribuce různých produktů a ČNB považuje za správné, aby se podmínky pro konkurenční produkty sjednotily," říká mluvčí ČNB Marek Petruš.
Banka podle něj spolupracuje s ministerstvem financí na projektu nového zákona, který by sjednotil podmínky pro všechny zprostředkovatele.
Zprostředkovatelům se však provize, které například u investičního životního pojištění mohou dosahovat až 24násobku měsíční platby, ukazovat nechce. A to přesto, že to u penzijního připojištění díky novele zákona už měsíc dělat musí.
"Jsme proti tomu, aby se zveřejňování provizí zaměřovalo výhradně jen na vybrané obory. Dealery aut ani pekaře také nikdo nenutí k tomu, aby zveřejňovali své marže, tak proč by to měli dělat zrovna zprostředkovatelé," říká Petr Šafránek z Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců ČR.
Odhalování provizí jen určitých vybraných sektorů považuje za špatné také šéf penzijního fondu Aegon Vladimír Bezděk. Pojišťovny jsou proti
Ani samotným pojišťovnám se příliš nelíbí, že by měly mít stejné podmínky jako penzijní fondy a nesměly tak dávat odměny zaměstnavatelům za to, že k nim převedou své lidi.
"Necítíme potřebu, aby se to nyní upravovalo či regulovalo. Trh sám je nejlepším regulátorem a upraví si to sám," uvedla Dagmar Koutská z tiskového oddělení České pojišťovny.
Podobný názor zastávají také pojišťovny Allianz a Kooperativa. Poukazují přitom na to, že životní pojištění je čistě komerční produkt, protože není na rozdíl od penzijního připojištění podporováno státním příspěvkem, a proto je další státní regulace v této oblasti zbytečná.
Nechuť pojišťoven přistoupit na shodné podmínky je podle odborníků logická, protože z nerovné situace těží.
Podle Pavla Huláka, jenž má v poradenské firmě Fincentrum na starosti zaměstnanecké výhody, je totiž jasné, že když firma za jeden produkt může odměnu získat a za druhý ne, bude mít tendenci uzavírat pro své zaměstnance právě životní pojištění, které však pro ně není zdaleka tak výhodné jako penzijní připojištění.
"Oba produkty jsou stejně daňově zvýhodněny. Firmy na ně mohou zaměstnancům ročně přispívat až 24 tisíc korun a neplatit z nich přitom sociální a zdravotní pojištění ve výši 34 procent. A právě proto by měly mít oba produkty stejné podmínky," domnívá se Pavel Hulák.
Také penzijním fondům by se líbilo, kdyby pojišťovny a jejich agenti nesměli firmy za převedení firemních zaměstnanců jakkoliv "uplácet".
"Oba produkty mohou klientovi sloužit k dosažení stejného cíle, a proto by měly mít i shodné podmínky," říká Vojtěch Kubec, šéf obchodního úseku Penzijního fondu Komerční banky.
Mluvčí penzijního fondu ING Alexandra Gjurić je přesvědčená o tom, že nová pravidla zlepšují transparentnost trhu a právě kvůli tomu začnou dříve či později platit i pro životní pojištění.
Ministerstvo financí si nerovné podmínky podle svého vyjádření také uvědomuje. Jejich dopady však bude ještě vyhodnocovat a případně je zahrne do připravované normy, která má celkově regulovat oblast zprostředkování na finančním trhu.