Podle Světové zdravotnické organizace celosvětově každoročně zemře na silnicích 1 350 000 osob. Z toho je 112 tisíc dětí ve věku do 15 let. Každý den 307, každou hodinu téměř 13 dětí. Celosvětově jsou dopravní nehody nejčastější příčinou úmrtí dětí ve věku 5-14 let. Přestože silnice v Evropské unii jsou nejbezpečnější na světě, i zde děti umírají, každé 13. zemře v důsledku dopravní nehody. Polovina jako cestující v osobních automobilech, třetina jako chodci a 13 procent jako cyklisté.

Co se týká úmrtí dětí na silnicích, je září v ČR v posledních letech nejbezpečnějším měsícem. „Svůj pozitivní vliv mají nesporně preventivní aktivity celostátně konané u příležitosti ukončení letních prázdnin a zahájení školního roku,“ říká Roman Budský z Platformy VIZE 0. Proto například v letech 2017 – 2019 připadlo na září jen 2,3 % z celkového počtu ročně usmrcených dětí.

Jiné je to s úrazy dětí. Pojišťovny po prázdninách registrují jejich nárůst. Podzim provázejí pády z kola, na in-line bruslích i z elektrických koloběžek. Nejrizikovější skupinou jsou děti na druhém stupni základní školy, chlapci se zraní častěji než dívky. „V září a říjnu registrujeme oproti ostatním měsícům 10% nárůst počtu úrazů u dětí ve věku 6–19 let. Kromě drobných, školních, úrazů pozorujeme také nový trend, a to zranění na elektricky poháněných koloběžkách a skateboardech,“ říká Ondřej Poul, ředitel Centra likvidace pojistných událostí pojištění osob v Kooperativě. „Rodiče nejčastěji hlásí úrazy typu řezné rány, podvrtnutý kotník, pohmoždění nohy nebo ruky a zlomeniny prstů.“

Aby podobných případů bylo co nejméně, můžeme si stručně zopakovat základní zásady bezpečné účasti dětí v silničním provozu. Především u žáčků prvního stupně základní školy není dobré spoléhat na to, že budou cestu do školy zvládat bez potíží. Spíše naopak. Schopnost dětí bezpečně se pohybovat v silničním provozu bývá nejednou přeceňována. Zvláště chování dětí ve věku do 11 let může být nevyzpytatelné. Zkrátka přemýšlejí a jednají jinak než my dospělí. Nejen s novopečenými školáčky je proto dobré ještě před zahájením školního roku opakovaně projít či projet trasu od domova do školy a zpět. Za dne a po trase, kterou znají, potřebují dohled dospělého přibližně do 7 let. Bezpečné osvojení si samostatného pohybu po rušných ulicích budou nejednou zvládat až ve svých 12 letech. Děti opravdu nejsou zmenšeninou dospělých. Především žáčci prvního stupně základní školy jsou s ohledem na dopravní bezpečnost nespolehliví.

Dítě jako chodec

Cesta vhodná pro dospělého nemusí být tou nejlepší variantou. Na dítě mohou číhat nebezpečí v podobě přecházení přes rušné ulice v místech, kde nejsou přechody pro chodce či kde není provoz chodců řízen semafory. Malý školák může narazit na komplikace, které dospělý nevnímá. Před začátkem školního roku neuškodí opakovaně s ním projít celou trasu. Podrobně mu vysvětlit, kudy jít a kde přecházet. Dítě musí mít prostor, aby se mohlo samo průběžně ptát. Svými otázkami doprovázejícímu rodiči naznačí, že mu něco není jasné, případně, že v něčem vidí velký problém. Na vše je třeba dívat se dětskýma očima. Co vidí dospělý, často bývá malému školákovi ukryto. A naopak. Instruktáž musí být maximálně názorná. Určitě nezaškodí nechat dítě absolvovat cestu do školy samostatně a nenápadně pozorovat jeho chování. Následně pak může rodič dítěti okomentovat jeho případná pochybení.

Pozorní musí být i řidiči

Je třeba mít neustále na paměti, že především žáci prvního stupně škol řadu dopravních situací vyhodnocují jinak než dospělí. Spatří-li řidič v blízkosti vozovky dítě, nejednou posuzuje a vyhodnocuje možný vývoj situace z úhlu pohledu dospělého. Ten umí analyzovat více faktorů najednou, navíc zvládá abstraktní myšlení. Naproti tomu malé děti – přinejmenším ve věku do osmi let - špatně odhadují vzdálenost a rychlost přibližujících se vozidel. Také si často rozdílně vysvětlují navázaný očního kontaktu s řidičem. Pro dospělého za volantem to může znamenat potvrzení, že jej chodec vidí, že si je vědom rychlosti jeho vozidla a vzájemné krátké vzdálenosti, a že tudíž nevstoupí do vozovky. Dítě to však může vidět opačně, jako potvrzení, že je řidičem registrováno, a může se tak bezpečně pustit do přecházení silnice.

Do školy autobusem či tramvají

Řada dětí bude do školy cestovat autobusem či tramvají. Ani to není bez rizika. Neuškodí s dětmi trasu do školy projet. Opakovaně. Pečlivě vysvětlit, jak bezpečně nastupovat, jak se chovat během přepravy i jak vystupovat. A také to, že jsou malé, pro řidiče snadno přehlédnutelné. Musí se vyvarovat přecházení těsně před autobusem či tramvají a přes silnici se vydat až po jejich odjetí ze zastávky.

Doprava dítěte do školy automobilem

I při přepravě dítěte do školy automobilem je třeba dodržovat základní bezpečnostní pravidla. I kdyby byla vzdálenost sebekratší, dítě je nutno usadit do vhodné autosedačky. U školy by mělo z automobilu vystupovat dveřmi k chodníku. U škol nejednou bývá před začátkem vyučování velmi rušno. Před nimi se v krátkém časovém úseku setkávají desítky automobilů přepravující školáky. Jejich řidiči musí striktně dodržovat pravidla silničního provozu. To se však v nejednom případě neděje. „Spěch a nedostatek vhodných míst k vysazení dítěte často vyústí v zastavení na přechodu pro chodce, v místě se zákazem zastavení či v nepřehledné zatáčce. Je to nebezpečné, navíc je to nejen pro přepravované děti, ale i jejich spolužáky negativní příklad. Těžko pak budou věřit svému učiteli dopravní výchovy, že pravidla silničního provozu se musí dodržovat, když na vlastní oči vidí, že rodiče si s nimi hlavu příliš nelámou,“ upozorňuje Roman Budský. 

Rodiče vzorem pro nejmenší

Dopravní výchova je od roku 2013 nedílnou součástí školních osnov. Pro děti jsou však hlavním vzorem, jak se na silnici chovat, jejich rodiče. Děti se učí neustále a vnímají nejen vědomě, ale také podvědomě, což znamená, že si osvojují chování, aniž by tomu věnovaly pozornost. A nemusí se jednat jen o řízení motorového vozidla. Pokud rodiče s dětmi přecházejí na červenou, při jízdě autem se nepoutají nebo drží v ruce telefon a na kole jezdí bez přilby, nemohou očekávat, že jejich ratolesti budou brát pravidla silničního provozu vážně. Malé děti však nejsou schopny posoudit míru rizika, kterému se při porušení pravidel silničního provozu vystavují. „Negativní vzor rodiče se tak může stát nakročením k tragédii, která poznamená životy mnoha lidí,“ uzavírá Budský.