JIŘÍ ŠINDELÁŘ, ČLEN PŘEDSTAVENSTVA UNIE SPOLEČNOSTÍ FINANČNÍHO ZPROSTŘEDKOVÁNÍ A PORADENSTVÍ:

* Nebývale roste zájem o životní pojištění, ale spolu s tím i počet stížností na způsob jeho poskytování a prodeje. Z nedávno zveřejněné zprávy ČNB za loňský rok vyplývá, že lidé si u této instituce nejvíce právě u tohoto produktu stěžovali na služby pojišťoven a pojišťovacích zprostředkovatelů, zejména na jejich neúplné a zavádějící informace. Co si o tom myslíte?

Jednou z příčin toho je, že trh s finančními produkty je v Česku stále atomizovaný. Existuje obrovská spousta společností fakticky působících mimo záběr ČNB a jakýchkoli dalších orgánů, které pojištění prodávají skutečně neetickým způsobem. Jsou to často firmy účelově založené třeba jen na jeden rok. Funguje to tak, že jeden rok „těží“ z důvěřivých klientů a druhý rok firmu zlikvidují. Nepřipouštějí si žádnou odpovědnost. Pokoutným prodejcům je proto lépe se raději zdaleka vyhnout. Druhý problém vidím v přístupu pojišťoven, které mají také svůj díl odpovědnosti za to, jakými kanály se jejich produkt dostává ke konečnému spotřebiteli. Je otázka, zdali by neměly víc zasahovat do způsobu prodeje tohoto produktu a určitým způsobem vytřídit své poradce a zprostředkovatele. Třetí důležitou věcí je otázka finanční gramotnosti spotřebitelů a jejich ochoty se vzdělávat a zajímat se blíže o nabízené produkty. Životní pojištění není jednoduchý produkt. Zvláště povědomí starších lidí o něm může být zkreslené. Nejčastěji bývá chybně považován lidmi za výhodný spořicí produkt, ale on to je především pojistný produkt, který se pro každého nemusí hodit.

* V čem jsou ve výhodě ti, kteří se obrátí na vaše členy, nikoli na pokoutní prodejce?

Má to tři výhody. U nás jsou sdruženy jen společnosti nezávislé. To znamená, že například u životního pojištění nenabízejí produkt jedné pojišťovny, ale více pojišťoven. To dává prostor pro výběr toho nejvhodnějšího produktu pro konkrétního klienta z nabídky pojišťoven. Dále, v drtivé většině případů naši členové vypracují klientům nad rámec zákonných povinností analýzu jejich finanční situace, tedy analýzu jejich příjmů a výdajů. Což jim umožní lépe zhodnotit své možnosti. A konečně naši poradci podléhají etickému kodexu sdružení, který rovněž závazně upravuje vztahy ke klientům. I když i přesto ojediněle dojde ke stížnosti, řešíme ho v rámci unie. V 99 procentech případů zatím došlo na smírné vyrovnání s klientem.

* Na co mají klienti před uzavřením smlouvy nárok ze zákona?

Zprostředkovatel je povinen svou činnost vykonávat s odbornou péčí a chránit zájmy klienta. Měl by klientovi vysvětlit podstatu a specifika produktu a všechno, na co se ptá. Nesmí uvádět nepravdivé, neúplné, nepřesné informace, zamlčet údaje o charakteru poskytované služby. Vysvětlení nejpodstatnějších omezení produktu, např. výluk, by mělo být rovněž samozřejmostí. Na druhé straně by si měl klient důkladně, nejlépe doma, prostudovat návrh smlouvy a následně se zeptat poradce na to, čemu případně nerozumí.

* To, že někdo dostal neúplné či nepřesné údaje, se ale těžko následně prokazuje...

Zákon výslovně vyžaduje, aby pojišťovací zprostředkovatel před uzavřením smlouvy písemně zaznamenal požadavky a potřeby klienta a důvody, na kterých zakládá své doporučení. I když to tak zákon výslovně neformuluje, v podstatě by měl klient trvat na jednoduchém písemném zápisu z celého jednání podepsaném oběma stranami.

* A co když to zprostředkovatel odmítne?

Pak je nejlepší se otočit a jít pryč. I to totiž svědčí o úrovni zprostředkovatele. Měl by si být vědom, že takový zápis je výhodný pro obě strany. Chrání totiž nejen klienta, ale i zprostředkovatele.