Dětské pojistky doporučované pojišťovnami obsahují někdy zbytečnosti, a proto vycházejí draze. Zahrnují v sobě spořící složku a často i zajištění onemocnění rodiče. Pokud rodič už má vlastní pojistku a spořit chce dítěti jinde, je dětská pojistka většinou nevýhodná.
Vyrazíte-li do tuzemských pojišťoven kvůli pojištění dítěte, připravte se na to, že vám minimálně vdevadesáti procentech budou nabízet některou zdětských životních pojistek. A to není vůbec levná záležitost. Přijde vás nejspíš na více než pět tisíc korun ročně, často se lze setkat s cenou až tisícovku a více korun za měsíc (ročně 12 tisíc korun). Jenže kvalitní a hlavně smysluplné úrazové pojištění, které chrání rodinu před neočekávanými náklady spojené s případným vážným úrazem dítěte, stojí za rok od necelé tisícovky do třech a půl tisíc korun. (Více v článku Dobře a levně pojistit dítě je umění )
Podle pojišťoven se ale životní pojistky vyplatí, protože pokrývají rizika týkající se rodiče i dítěte. Že se taková rizika dají ale kupříkladu „elegantně“ vyřešit kvalitně nastavenou úrazovou pojistkou pro dítě svysokým krytím vpřípadě trvalých následků a vlastní rizikovou či jinou životní pojistkou rodiče, o tom se klient – rodič dozví jen v málokteré pojišťovně.
Řada expertů přitom takové kombinace doporučuje. Účelem pojištění dítěte by podle nich mělo být zajištění rodiny vpřípadě nenadálých životních situací jako je třeba vážný úraz dítěte strvalými následky. A to sdobrou úrazovou pojistkou na milion korun sprogresivním plněním může přijít rodiče zhruba na tisícikorunu ročně.
Jedním ze specifik dětských pojistek, které pojišťovny s oblibou nabízejí, bývá spořící složka. Ta by měla do konce pojištění, tedy zpravidla do začátku dospělosti dítěte, umožnit mu „naspořit“ podle pojišťoven slušnou sumu peněz. Sjednání těchto pojistek tuzemské pojišťovny proto mnohdy podmiňují minimálním pojistným, které je právě určené pro spořící složku. Za pojištění novorozence kupříkladu v Allianz ročně rodič zaplatí 2 394 korun, zatímco za spoření 4 800. U prvňáka se toto nastavení ve prospěch spoření mění a pojistka přijde na 5 381 a spoření na stejnou sumu, čili 4 800 korun.
Jen málokdy je klient vpojišťovně upozorněn na poplatky, které za životní pojistku za celou dobu pojištění zaplatí. Od dobře vyškolených pracovníků pojišťoven sice získá předběžný návrh kalkulace pojistky i smodelací vývoje stavu účtu včetně poplatků. Zřídka je ale klient od takovéhoto „pojišťováka“ upozorněn na to, jak číst výpis a vývoj pojištění. Kdo se vtom sám neorientuje, patrně si jen stěží uvědomí, kolik celkově pojišťovně na poplatcích a drahém pojištění zaplatí a že by případně mohl dítěti spořit jiným způsobem, například na spořícím či termínovaném vkladu nebo investovat peníze v podílových fondech .
Související poplatky přitom u pojišťovnami doporučených životních pojistek přijdou na několik desítek korun měsíčně, respektive několik set korun ročně. Třeba u pojišťovny Generali stojí rodiče správa účtu pojistky Future 30 korun, u pojišťovny Axa za správu pojistky Medvídek rodič vydá 40 korun měsíčně plus desetikorunový inkasní poplatek a ještě procentní srážky zpočátečních jednotek. V Kooperativě je měsíční poplatek za vedení účtu 25 korun, vAllianz 60 korun plus jednorázové poplatky za nákup podílových jednotek. Vtip je v tom, že za dvojnásobek takové částky se už dá pořídit poměrně slušné úrazové pojištění.
Podle názoru oslovených pojišťoven je pro výběr kvalitní pojistky rozhodující především věk dítěte a účel, kvůli němuž se pojistka sjednává. „Konkrétní částky závisí na účelu, za kterým se toto pojištění uzavírá. Zda rodiče spíše počítají sdelším studiem svého potomka, jaké jsou jeho zájmy a aktivity a vjaké sociální skupině se rodina nachází,“ vysvětluje Eva Svobodová zpojišťovny Uniqa . Podle ní jsou pro novorozence a prvňáka vhodnější speciální dětské pojistné produkty, které mají zajistit start do samostatného života nebo peníze na studium. Jinými slovy, pojistku by jim rodiče měli sjednat především kvůli spoření a nikoli kvůli pojištění.
Srovnání parametrů dětských pojistek ale pro rodiče není jednoduché. Pojistky zahrnují krytí odlišných rizik v různé míře a výši i pro rodiče (pojistníky), včetně osvobození od placení pojistného (např.Kooperativa,Uniqa, Axa) či pravidelné renty vpřípadě smrti rodiče (např. Česká pojišťovna , ČSOB Pojišťovna ). Často se navíc jedná o rizika, která je nutné zvlášť různě připojišťovat, protože základní nastavení pojistky je nezahrnují, nebo je pojišťují jen vminimální výši.
Pro pubertálního syna nebo dceru uvedené dětské pojistky nejsou podle Svobodové už optimální. „U patnáctiletého není již vhodný krátkodobý dětský produkt, ale spíše by bylo vhodné založit klasické životní pojištění sdlouhodobým horizontem (do 60 let věku dítěte), kterou by si mohl/a později převzít, platit sám a využívat následně i daňové výhody,“ konstatuje Svobodová a dále upozorňuje, že by se ale mělo lišit nastavení pojistky vokamžiku založení a vpozdějším průběhu trvání smlouvy. V patnácti letech by určitě měla vpojistce podle ní dostat přednost kumulace prostředků bez velkých odvodů na rizikovou složku. Čili kdyby se teenagerovi něco stalo třeba, rodina může finančně vykrvácet.
Při sjednání dětské pojistky je vhodné se ujistit, zda zahrnuje rentu pro dítě, pro případ že by rodič zemřel (pokud ten nemá jinou odpovídající životní pojistku). Stejně tak je třeba zjistit i výši pojistné částky pro případ vážného úrazu dítěte. Nízká částka na úrovni sta či dvou set tisíc totiž vpřípadě trvalých následků úrazu dítě také nezajistí a nepomůže řešit ani složitou situaci rodiny, které má kvůli tomu vysoké náklady. Dětské pojistky, které tyto parametry dostatečně nezohledňují, se patrně vůbec nevyplatí pořizovat. Kritériem kjejich pořízení by totiž rozhodně nemělo být spoření, ale zajištění pro případ nenadálých událostí.