„Každoročně likvidujeme zhruba 300 událostí, které skončily úmrtím našeho pojištěného a kdy peníze vyplácíme tzv. obmyšleným osobám, tedy nejčastěji nejbližším příbuzným. Pokud se zpětně podíváme na posledních sedm let, tak nejméně – 290 případů úmrtí bylo v roce 2009, naopak nejvíce v loňském roce – 336. V životním pojištění tak Allianz ročně vyplatí stovky milionů korun,“ rekapituluje Karel Pillař, vedoucí oddělení produktového controllingu Allianz.

 

Kromě nejčastějších příčin úmrtí klientů, ke kterým patří nádory, infarkt, cévní mozková příhoda, či jiná selhání organismu a sepse, se likvidátoři setkávají i se sebevraždami. „Ročně jich v našich spisech končí až dvacet. Ne všechny však mohou být vyplaceny. Právě jako obrana před účelovým sjednáním životní pojistky je v případě sebevraždy uplatněna dvouletá čekací lhůta,“ vysvětluje vedoucí úseku likvidace životního pojištění Allianz Hana Páleníková. Za posledních sedm let se to stalo ve 12 případech, kdy pojištěný spáchal sebevraždu těsně, nebo jen pár měsíců, po uzavření životního pojištění.

 

„Vzpomínám si na případ, kdy přišel klient s požadavkem na životní pojištění a první jeho dotaz zněl, po jaké době od uzavření pojišťovna vyplatí sjednanou částku. Když se dozvěděl, že po dvou letech, nenechal si už dál nic vysvětlit a odešel. Zřejmě mu to připadalo dlouho,“ vzpomíná na zážitek z přepážky Irena Máchalová z klientského centra Allianz v Praze. Bohužel někteří lidé se tímto zoufalým činem snaží řešit finanční dluhy své rodiny. A pokud už se někteří, podle zjištění likvidátorů životního pojištění jde nejčastěji o muže, rozhodnou sáhnout si na život, volí dle spisů Allianz několik variant – střelnou zbraň, otravu léky, oběšení, ale i skoky z okna, mostu, nebo pod vlak. V poslední době se opakuje také náraz autem v plné rychlosti do zdi nebo jiné pevné překážky.

 

Čekací lhůta u životních pojištění je obranou proti předem naplánovanému a účelovému jednání. Mnohem častěji, než u rizika smrti, se s podvodným jednáním likvidátoři setkávají u úrazového pojištění, například při výplatě denního odškodnění. „Často si klienti sjednávají vysoké, třeba tisícikorunové částky na denní odškodné a pak si sami způsobí úraz, nejčastěji jsou to popáleniny. Důkladným šetřením však dokážeme zjistit, že popis úrazu neodpovídal rozsahu poškození,“ uvádí likvidátorka událostí z životního pojištění Allianz pojišťovny Eva Pištíková. Právě jejíma rukama procházejí tyto podezřelé případy, kterých je i dvacet do týdne.

 

„Situace se zhoršuje tím, že lidé mají čím dál tím hlouběji do kapsy a četnějšími zdravotními újmami si chtějí finančně přilepšit. Výjimkou nebylo ani hlášení pěti a více úrazů během půlroku. Časté je také záměrné zamlčení zdravotního stavu při vzniku pojištění, třeba u připojištění závažných onemocnění. Kvůli spekulantům, kteří dobře vědí, že již závažnou chorobou trpí a dodatečně se snaží se pojistit, je i v těchto případech uplatňována karenční doba,“ dodává Eva Pištíková.

 

Pojištění na smrt však v mnoha případech „neumírá“ se svým majitelem, ale kvůli stornu. Klienti se buď pod tíhou finanční tísně, nebo argumentů jiného pojišťovacího poradce rozhodnou smlouvu zrušit úplně, nebo ji převést k jinému pojistiteli. Ve všech případech by si tento krok měli důkladně rozmyslet, protože přicházejí o nemalé peníze. Mnozí vůbec netuší, jaké důsledky pro ně má předčasné zrušení. Klient má totiž nárok pouze na odbytné a tato částka může být nesrovnatelně nižší než ta, s níž pojištěný počítá při dožití smlouvy. Dokonce v prvních letech nemusí dostat vůbec žádné odstupné, protože pojistné kryje především rizikovou složku pojištění. A to ještě není vše – klient musí doplatit daňovou úlevu, kterou na životní pojištění uplatňoval. Takže ukončení smlouvy nebo převedení k jinému pojistiteli nikdy nepřinese úsporu, jen ztrátu – jak vlastní pojistné ochrany, tak i finanční.