Zbývá investiční motiv . Vzhledem k tomu, že nemusela krýt nějaké riziko, argumentoval pojistný zprostředkovatel při prodeji IŽP tím, že by si měla vytvářet finanční rezervy. IŽP prezentoval jako nejvýhodnější investiční nástroj. Po deseti letech je slečně Dostálové jasné, že koupě tohoto pojištění byl v její situaci omyl. Na pojistném za tu dobu zaplatila přes 95 tisíc korun. Hodnota akumulačních jednotek (tedy výše naspořené částky) činí po 10 letech necelých 50 tis. Kč.
Po deseti letech investování má tedy méně, než kolik do IŽP průběžně vložila. Investovala přitom do akcií a okolnosti na trzích byly, až na poslední dva až tři roky, příznivé. Náklady na pojištění pro případ smrti nejsou vzhledem k nízké pojistné částce a nízkému věku pojištěné vysoké. Problémem jsou ovšem náklady , které si pojišťovna průběžně strhávala na různých poplatcích, a zcela tak eliminovala výnosy investic.
Pojistné, které začínalo na částce 1800 korun čtvrtletně, bylo navíc automaticky indexováno. Po první indexaci vzrostlo na 1980 korun. Částka připadající na „spoření“ se tak celou dobu navyšovala. Slečna Dostálová nikdy neměnila původní rozložení peněz na investice mezi fondy – výhradně akciové . Šlo přitom o fondy, které jsou pro české investory běžně dostupné.
Kdyby tedy slečna Dostálová investovala do tohoto akciového fondu sama, a nikoliv přes investiční životní pojištění, se vstupním poplatkem pět procent, měla by po deseti letech k dispozici asi 80 tisíc korun (hlavně kvůli prudkému propadu akciového trhu v roce 2008).
Pravdou je, že by pak nebyla pojištěna. Odůvodňuje to ale rozdíl zhruba 30 tisíc korun, který činí náklady na pojištění pro případ smrti na pojistnou částku 150 tisíc korun u ženy ve věku 20-30 let? Rizikové pojištění s popsanými parametry je obvykle levné. Pravděpodobnost, že žena zemře v tomto věku, je podle aktuálních úmrtnostních tabulek menší než 0,1 %.
Hlavním viníkem nelichotivé výkonnosti IŽP jsou tedy náklady pojišťovny. O jejich existenci se mohla slečna Dostálová dočíst v pojistných podmínkách. Pokud by si smlouvu pečlivě prostudovala. Ani to by jí však příliš nepomohlo. Nedozvěděla by se totiž nic o jejich výši, ani o dopadu na výkonnost fondu.
V posledních letech je naštěstí k dispozici několik ukazatelů, z nichž si lze udělat představu o nákladovosti IŽP. V odstavci o poplatcích všeobecných podmínek jsou dvě důležité věty: Od data počátku pojištění bude společnost každý měsíc snižovat počet akumulačních podílových jednotek na podílovém účtu o částku potřebou k úhradě rizika, spojeného s pojištěním a o správní poplatek za administrativní náklady společnosti“. A také: „Na konci každého pojistného roku bude počet počátečních podílových jednotek snížen o fixní procento stanovené společnosti. Tento poplatek bude určen na pokrytí počátečních nákladů společnosti“.
V popisovaném IŽP se za pojistné zaplacené první rok kupují tzv. počáteční jednotky. Z nich si pojišťovna strhává každý rok sedm procent. Rok za rokem jich ubývá, až téměř zmizí. V průběhu pojištění je sice hodnota počátečních jednotek vykazována ve výpisech, ale klient se k nim nedostane, Klient díky počátečnímu poplatku ztratí celé pojistné za první rok, což silně zvyšuje nákladovost IŽP a snižuje jeho schopnost zhodnocovat investované peníze.
Za pojistné placené v dalších letech jsou kupovány tzv. alokační jednotky. Z nich jsou strhávány náklady spojené s krytím rizika úmrtí. Výše těchto nákladů závisí na výši pojistné částky, věku a pohlaví. Dále je z akumulačních jednotek pravidelně strháván „správní poplatek za administrativní náklady společnosti“. Nad rámec manažerského poplatku ve fondu si tedy pojišťovna vybírá další správcovský poplatek, který činí dvě procenta ročně.
Zvýšení manažerského poplatku o dvě procenta za rok vypadá na první pohled nevinně. Ve skutečnosti páchá v portfoliích obrovské škody. Mezi nezanedbatelné poplatky patří i rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek ve výši pěti procent, tedy vstupní poplatek do fondů, který se platí při pravidelných investicích.
Po této rekapitulaci už se nelze divit, že tento produkt peníze slečny Dostálové dlouhodobě reálně i nominálně znehodnocuje, místo, aby je zhodnocoval. Počáteční náklady ve výši vkladů za první rok, i manažerský poplatek za správu portfolia navýšený o dvě procenta i další poplatky spotřebovaly veškerou výkonnost vygenerovanou rostoucími trhy.
Mnohé lidi takovéto zjištění paralyzuje natolik, že si ponechají podobný produkt daleko delší dobu, aby jim aspoň něco vydělal. To však není to nejlepší řešení.