Za ulovení nového zákazníka totiž dostanou od pojišťovny tučnou provizi.
Ovšem pro člověka, který jejich rady uposlechne, takový přestup i přes sliby o jeho budoucí výhodnosti obvykle znamená částečnou ztrátu již našetřených peněz. Ty si nechá pojišťovna, z níž klient odchází, jako sankci za předčasné vypovězení pojistky. Například z našetřených čtyřiceti tisíc může jít až o polovinu.

„Zájem zlatokopů se po omezení v penzijním připojištění logicky přesune k životnímu pojištění,“ říká Pavel Hulák, šéf divize Zaměstnanecké výhody skupiny Fincentrum. Souhlasí s ním také Petr Šafránek z představenstva asociace AFIZ. A zároveň navrhuje, aby se pravidla, která budou platit pro penzijní fondy, zavedla také pro životní pojišťovny.
Penzijní fondy začnou od srpna účtovat pokutu za přestup ke konkurenci: takzvaný poplatek za převod klienta bude dosahovat až osmi set korun a bude se vztahovat na všechny lidi, kteří spoří na penzi méně než pět let. Důvodem je právě zamezení nesmyslným přestupům, na nichž vydělávají prostředníci.

Dále se uvolní ruce zaměstnancům, kterým na penzi přispívá jejich firma. Ta už je nebude moci nutit do uzavření smlouvy s jedním konkrétním penzijním fondem a budou si moci vybrat. I to je opatření proti zvyšování nákladů přes provize, které byly fondy vypláceny přímo do pokladen zaměstnavatelů, již na změnu přistoupili.

„Podle nás by tak měly být podmínky pro penzijní připojištění a životní pojištění stejné, protože jinak se nyní budou zprostředkovatelé i pojišťovny snažit všechny bonusy nasměrovat do životního,“ dodává Šafránek. „O této záležitosti víme. Po vyhodnocení dopadu novely o penzijním připojištění na praxi finančních skupin zvážíme, zda jsou nutné další kroky,“ uvedla včera náměstkyně ministra financí Klára Hájková.

Podle mluvčího resortu Ondřeje Jakoba dokonce nedávno mířil k poslancům nový zákon o pojišťovnictví, do nějž navrhl rozpočtový výbor úpravu, aby byla povinnost vrátit provizi za zprostředkování životního pojištění, pokud zanikne do dvou let od jeho sjednání. Sněmovna ale tento návrh zamítla, i když se částečně tato praxe uplatňuje i dnes.
Menší zájem státu o regulaci přechodů u životních pojistek má více důvodů: stát na ně na rozdíl od penzijního připojištění přímo nepřispívá a systému také nehrozí v budoucnu kolaps, jako je tomu u penzí. Navíc si přestup mezi pojišťovnami zaplatí prakticky sám klient tím, že mu stará pojišťovna část peněz při odchodu strhne.