Využívání registrů je pro obě strany úvěrového vztahu z věcného hlediska přínosné. Banka, leasingová společnost či firma splátkového prodeje mohou s jejich pomocí mnohem lépe vyhodnotit, zda a za jakých podmínek úvěr klientovi poskytnou. Díky tomu se mohou vyvarovat klientů, s nimiž by měli v budoucnu velké problémy.

Registr pomáhá do jisté míry i klientům, a to jak dobrým, tak špatným. Pro ty dobré může poskytnutí úvěru o něco usnadnit. Klient s mizernou platební morálkou v minulosti sice úvěr nedostane, ale svým způsobem je to ochranou i pro něho a jeho rodinu. Někteří lidé nejsou soudní co do posouzení svých možností splácet úvěry a jsou schopni se zadlužit až po uši.

Registr odhalí také lehkovážné ručitele za úvěry. Někteří lidé ručí za úvěry více svým známým a neuvědomují si, že by se snadno mohli dostat do situace, kdy za ně budou muset tento úvěr splácet.

Na druhé straně těchto efektů ale stojí zásah do soukromí dlužníka, jehož osobní údaje mohou buď na základě zákona, nebo s jeho souhlasem využívat všichni uživatelé registrů. „Je to velké dilema. Ano, věřitelé mají právo na ochranu, ale ochrana osobních údajů by měla požívat větší ochranu než kterákoli jiná. Vždy tedy musí být zajištěno řešení, které přísně zajišťuje soukromí,“ soudí JUDr. Klára Kořínková, specialistka na osobnostní práva. Přesto upozornila, že velkou tradici mají registry například v Německu.

Úřad pro ochranu osobních údajů nemá podle mluvčí Hany Štěpánkové vážné připomínky k fungování registrů, i když jeho kontroly odhalily v minulosti některé špatné záznamy.

„Principy včetně toho, kdy je nutný souhlas klienta se zařazením do databáze a s využitím těchto údajů, byly ale nastaveny po konzultaci s úřadem,“ uvedla Štěpánková. Úřad by podle ní ale raději viděl, kdyby registry obsahovaly jen negativní údaje o klientech. „Banky ale daly příslib, že to bude otevírat cestu k dalším službám pro klienty a že to tedy bude v jejich prospěch,“ vysvětlila mluvčí.