Půjčovat si na dovolenou nebo novou televizi není zločin, za který se chodí do vězení. Za zločin na zdravém rozumu však takovou půjčku skoro vždy označit lze. Lehkomyslné, nezodpovědné a finančně negramotné za něj čekají nepříjemné tresty. Posledních několik let bylo ve znamení ekonomické hojnosti a půjček všeho druhu. A zejména těch na spotřební zboží. Nechci vypadat jako pesimista, ale nalijme si čistého vína: pokud se nezačneme chovat zodpovědněji, bude státní dluh opravdu to poslední, co nás bude zajímat. Budeme mít totiž potíže sami se sebou.
Rozumím tomu, že když si kupuji dům, vezmu si hypotéku. Rozumím i tomu, že na dražší auto si vezmu leasing. Ale už ne tomu, že si půjčím na televizi nebo na dovolenou, v horším případě na obojí.

Jak se člověk dostane do dluhové spirály? Někdo ho napálí, stát ho neochrání – známé historie. Je na nich kousek pravdy. Jenže jenom kousíček, jinak je pravda především to, že většina lidí si za dluhy může sama. Jsou lehkomyslní, nezodpovědní a finančně negramotní. Podobně jako Petr, můj klient, z následujícího příběhu.

S přítelkyní měli dohromady slušné příjmy, a tak nebylo těžké se naučit žít v blahobytu. Vše vypadalo růžově. Až jednoho dne přišla přítelkyně o práci. Rychle si našla novou, ale s mnohem nižším příjmem. Chybějící peníze začali vykrývat drobnými půjčkami či nákupy na splátky. Tu a tam zaplatili se zpožděním, ale nikdo to nijak zásadně neřešil, tak proč se stresovat, že? Ovšem jejich rozestavěný dům si žádal další investice a najednou zjistili, že kvůli „drobným“ prohřeškům jsou pro banku rizikovým klientem a nedostanou potřebnou hypotéku. Šli tedy své štěstí hledat u nebankovní společnosti. Potřebný milion a čtvrt jim byla ochotna nabídnout v podstatě na ruku. S úrokem 14 procent. Protože přítelkyně dostala v nové práci dosti zásadně přidáno, splácet 15 000 korun měsíčně pro ně bylo únosné. Proč ne, že? Takovéhle úroky přece mají i spotřebitelské úvěry u bank. Ovšem je rozdíl platit úvěr pět nebo 30 let. Že za 30 let přeplatí čtyři miliony, si nespočítali, jinak by je nadšení z hypotéky zřejmě rychle přešlo.

Lehkomyslnost vidím v tom, jak si lidé nepřipouštějí důsledky. Zažila jsem kromě Petra i řadu jiných klientů, kteří měli problém se schválením hypotéky kvůli banalitě, kterou kdysi hodili za hlavu. Naposledy kvůli 126 korunám nezaplaceným někdy v roce 2005 na už zrušeném bankovním účtu. Upomínka asi kdysi přišla, zapomnělo se, mávlo se rukou. A banka taky prozatím zapomněla, lovila zřejmě větší ryby. Jenže ke smůle klienta se banalitka vynořila při ověřování bankovních registrů. Stačila jedna opožděná platba na spotřebitelském úvěru a z mávnutí rukou je problém s hypotékou.

Od lehkomyslnosti není daleko k nezodpovědnosti. Jestliže své dluhy přestanu zvládat, nicnedělání opravdu není řešení. A když mi začnou chodit upomínky, není nejrozumnější je muchlat a trénovat hod na koš. Vězte, že v takové situaci je „nic“ to nejhorší, co můžete dělat.

Finanční negramotnosti jsem seuž dřív dotkla ve svém článku pro Finmag.cz. Finanční trh nabízí nepřeberné množství produktů, kterým by se rovnou mohlo říkat „produkty pro dlužníky“. Když mám nějaký ten vroubek v registrech dlužníků nebo prostě nemám dostatečné příjmy, aby mi půjčila banka, co může být jednoduššího než si půjčit jinde. Společností, které mi budou ochotné půjčit, jsou mraky. Jenže není půjčka jako půjčka a nový zákon o spotřebitelském úvěru vás před lichvourozhodně neochrání. A už vůbec ne u nebankovních institucí.

Dovolím si vypíchnout některé „oblíbené“ produkty. Začala bych tím relativně nejméně lichvářským, spotřebitelskými či hotovostními úvěry. Půjčuje se na ně průměrně s úrokem kolem 15 %. Banky vyžadují určité garance, že na půjčku budete mít, v podobě prokazování příjmů nebo obratu na účtu. Zajímají je také vaše bankovní registry. A je to v podstatě pozitivní – pokud si člověk nedokáže spočítat, že na půjčku nemá, poví mu to někdo jiný. V lepším případě si tu televizi zatím nekoupí. V horším případě půjde hledat jiné „výhodné řešení“.

A to už se dostáváme k trochu těžšímu kalibru: ke kreditním kartám. Dostanete je dneska doslova na každém rohu. Kreditka může být příjemnou oporou peněženky, pokud ji umím používat. Když ji občas použiji k překlenutí krátké doby, kdy nemám k dispozici potřebné finance, a po výplatě vše dorovnám, abych nepřesáhla „bezúročné“ období, je všechno O. K. Ovšem pokud si ji zřídím „za účelem“ nákupu televize či dovolené, s tím již problém mám. Hodně lidí si totiž neuvědomuje, jaká lichva se z kreditky může vyklubat. Splátky bývají často velmi nízké, a tak se vám to v rozpočtu přece nějak ztratí. Jenže když si spočítáte, kolik reálně zaplatíte na úrocích, možná se vám protočí panenky.

A to nejlepší na závěr. Když už vám i kreditky budou málo, nebankovní společnostivám ten hřebíček do pomyslné rakve rády zatlučou. Na finančním trhu si totiž většina takových společností může dělat (a dělá), co chce. A světe div se, ze všeho nejvíc všichni chtějí – půjčit vám. Má to jen drobný háček: zřejmě se nedoplatíte. Bankovní půjčky s úroky okolo 15 % jsou proti půjčkám od nebankovních institucí přízemní šmudlové bez trochy vzletu. Nenímožná fér naházet všechny nebankovní společnosti do jednoho pytle, ale solidních je opravdu spíš pomálu. Pokud se rozhodnete s některou jednat, buďte trojnásob pečliví při studiu všech dokumentů a nepodepisujte nic, co se vám sebemíň nezdá.

Když už se dostanete do finančních potíží a máte nějaké závazky, začněte to řešit co nejdříve. I s bankouse dá rozumně domluvit, pokud uvidí snahu. V případě velkého množství drahých půjček si můžete pomoci jejich konsolidací (shrnutí půjček do jedné). Pokud máte nemovitost, dá se to řešit americkou hypotékou(neúčelový úvěr, kde ručíte nemovitostí), se kterou se pravděpodobně dostanete na rozumnější úrok a budete mít možnost si úvěr natáhnout na delší dobu. Platí však, že čím delší splatnost, tím více přeplatíte.

Několik řešení se tedy nabízí. Žádné z nich není bezbolestné, ale každé je lepší než nedělat nic. Pokud svou situaci nebudete řešit, po několika upomínkách to banku nebo jinou společnost přestane bavit a buď vám na dveře zaklepou pánové z vymahačské agentury, nebo rovnou exekutor. A to se teprve zapotíte.
Pokud jste věci nechali dojít až sem, začněte být zodpovědní tím, že si v kalkulačce pod článkem spočítáte, co vám exekutoři nesmějí vzít. A nezapomeňte si zítra přečíst volné pokračování tohoto článku.

Autorka je finanční poradkyní Partners