Česká spořitelna, největší tuzemská banka co do počtu klientů, zavede unikátní novinku. Nové žadatele o úvěr či hypotéku začne kromě obvyklých měřítek, jako je příjem či rodinný stav, posuzovat také podle místa bydliště. Česko kvůli tomu rozparcelovala na 52 000 mikroregionů (obvykle shluk několika ulic), které „proložila“ dvěma a půl miliony svých klientů s úvěrem. Tím získala dobrý přehled o rizikovosti jednotlivých adres. Jinak řečeno, banka ví, kde bydlí problémoví klienti. A pokud s nimi sdílíte adresu, budete muset mít například vyšší příjem, abyste prošli schvalovacím procesem, než kdybyste bydleli na dobrém místě. "

Česká spořitelna zavede schvalování úvěrů novým klientům s přihlédnutím k jejich adrese zřejmě v průběhu letošního jara.
Na unikátním modelu, který nemá žádná jiná banka v Česku ani žádná banka v její mateřské skupině Erste (ta působí například v Rakousku, Maďarsku či v Rumunsku), pracovala zhruba půl roku.
Mikroregiony si bude vnitřně dělit do deseti rizikových skupin, přičemž kritérium bydlení bude hrát v celkovém procesu schvalování (takzvaný scoring klienta) zhruba třetí až čtvrtou nejdůležitější roli. Banka hodnocení podle adresy zatím prý nechce zavést u svých stávajících klientů, kteří budou žádat o další úvěr.

Zatím jen pro nové klienty
„Možná by nám to trochu s rizikovostí pomohlo, ale není to nutné. Máme dost informací a hlavně máme s klienty vybudovaný dlouhodobý vztah,“ říká šéf kontroly úvěrového rizika České spořitelny Pavel Voříšek, který projekt vedl.
Našlapuje kolem něj opatrně, protože má obavy z reakce odmítnutých lidí. Proto zdůrazňuje, že adresa bude jen jedním z parametrů hodnocení. Hlavní zůstává pochopitelně příjem žadatele, jeho zaměstnání či vzdělání, podle nichž hodnotí klienty všechny banky.
Výsledky modelu České spořitelny jsou však významné. V nejhorších mikroregionech naměřila například až padesátiprocentní pravděpodobnost nesplácení, v nejlepších byla jen půl procenta. A přístup se bance potvrdil i při terénním průzkumu. Když například zkoumala v Plzni dva přilehlé mikroregiony, z nichž jeden byl bezproblémový a druhý rizikovější, došla k tomu, že na horší adrese jsou jen ubytovny.
Posuzování rizika nesplácení podle adresy nemá v Evropě velkou tradici, spíše se používá ve Spojených státech. Tam tvoří obvykle část takzvaného transakčního scoringu, který chování lidí s půjčkou či kreditní kartou sleduje průběžně. Pokud například příliš utrácejí v kasinu, mají menší šanci na to, získat další půjčku, než když banka vidí, že průběžně šetří a jednou za čas si koupí vybavení do domácnosti.