Na Vysoké škole ekonomické v Praze se v sobotu soutěžilo. Konal se 3. ročník Mistrovství České republiky v Cashflow 101. Stolní společenskou hru, která zábavným způsobem simuluje reálný svět peněz a učí základy finanční gramotnosti a investování, si zahrála i redaktorka iDNES.cz.
Rapidně se zhoršující finanční situace českých domácností, alarmující zadluženost a mizivá finanční gramotnost lidí, to vše inspirovalo skupinu studentů z VŠE k organizaci finančně vzdělávací soutěže pro veřejnost. Nad mistrovstvím převzali záštitu ministr školství Josef Dobeš, generální ředitel Czechinvestu Miroslav Křížek a úřad Finančního arbitra. Kompletní svět financí

Hra je určená pro dva až šest hráčů a hrát ji může kdokoli, kdo se chce dozvědět něco o investování a pasivním příjmu peněz. "I když to na první pohled vypadá složitě, pravidla jsou jednoduchá a při hře se je rychle naučíte," uklidňuje mě šéf organizačního týmu David Rektorys, když vcházím do hučícího sálu plného mladých lidí. Výborně, chuť mám, tak hurá do toho.

Účelem hry není zlikvidovat ostatní, ale naopak spolupracovat a co nejdřív se dostat z prvního kola, takzvaného Krysího závodu, na Rychlodráhu, kde teprve začíná ten bezstarostný život a plnění snů. A dospět až k finanční nezávislosti vyžaduje být finančně gramotný.

Na soutěžní kláni si napoprvé netroufám, sedám si tedy ke stolku, kde se o ceny nehraje. Že jsem kdysi hrála Monopoly je mi tu k ničemu, podoba je jen v tom, že chodím figurkou dokola a házím kostkou. Narozdíl od Monopolů, kde se hraje jen o nemovitosti, tady přicházejí na řadu kompletní osobní finance. Na začátku si vylosujete konkrétní postavu, která má nějaké zaměstnání, odpovídající plat a také určité výdaje. Třeba splácí hypotéku, automobil, umořuje dluh na kreditní kartě a samozřejmě také nakupuje. Jako v životě. Rentiérem ano, ale teď ještě ne

Matěj Kolařík, teprve sedmnáctiletý student třetího ročníku gymnázia nám dělá bankéře. A je vidět, že se vyzná. Hru hraje už od patnácti a zaujala ho natolik, že se stal členem klubu a dnes je v pořadatelském týmu. Určitě výborný učitel, říkám si. Radí mi, jak vyplnit hospodářskou výsledovku, bilanční rozvahu, příjem a výdaje a měsíční cashflow, neboli tok peněz. To je trochu otrava, ale bez toho by člověk nevěděl, jak na tom je. Takže nutnost. Zapisuje se obyčejnou tužkou, po chvíli zjišťuju proč. Částky příjmů a výdajů se rychle mění, je tedy třeba gumovat.

Jsem správce domu, můj příjem je malý. "Ale zase nemáte vysoké výdaje, takže šance dostat se na Rychlodráhu je poměrně slušná," upozorňuje mě bankéř Matěj. Jenže já se držím při zemi, kupovat akcie se bojím a na nemovitosti nemám prostředky. Moje aktiva přibývají hodně pomalu, rodí se mi děti, takže rostou výdaje a sen o nezávislosti se vzdaluje. Navíc si zapomínám říkat o pravidelný plat. Když totiž procházíte políčkem Výplata, musíte si bankéři o peníze sami říct, jinak nedostanete nic. Tak zní pravidla. Ještěže je ke mně bankéř benevolentní a vždycky mě upozorní. Hrajeme čtyři a Matěj nás velice brzy drtí. Možná měl víc štěstí, ale také zkušeností, ostatně stejně jako v životě. Neuběhla ani hodina a končíme. Ale jen tady, když budete hrát doma, pokračujete až ke splnění svých snů. Nadšení mladých je nakažlivé

Po prvním ne zrovna úspěšném klání se procházím mezi stoly, kde mezitím vrcholí druhé kolo a dávám se do řeči s Jirkou. Je portfolio manažerem úspěšné finanční poradenské firmy a přišel si tuto hru vyzkoušet na vlastní kůži. A podle svých slov je spokojený.

"Dnes je tu asi 150 lidí, převážně studentů, ti jsou ostatně naší cílovou skupinou, protože jsou zatím jako nepopsaný list. A učení je snazší, než když už mají špatné finanční návyky. Přibližně třetina je těch, kteří už se účastnili jednoho z předchozích ročníků," říká David Rektorys. "Mistrovství je ale otevřené všem. Kdo se přihlásí, může soutěžit. Nemusí ani znát pravidla, ty vysvětlíme a zbytek se naučí při hře," dodává.

Nejstaršímu účastníkovi je něco přes čtyřicet, ale já tu vidím i menší děti. "Dnes přijeli studenti z jedné střední školy z Mostu, že prý hru hrají a chtějí si vyzkoušet soutěž a pak je tu pár žáků základní školy z dětského domova, které přihlásila nadace Člověk v tísni, aby se ke hře dostaly i sociálně vyloučené děti," vysvětluje Rektorys.

Dávám se do řeči i s dívkou ze společnosti, která mistrovství podporuje. "Tohle by se mělo učit na školách," říká a dodává, že ač je sama absolventkou vysoké školy, podobné znalosti tam při studiu nezískala.

Soutěž ještě nekončí, občas se ozve zatleskání, to když se podaří nějakému hráči postoupit na Rychlodráhu. Zastavuju se u jednoho stolu, hráči mě zpočátku vůbec nevnímají, jsou zaujati hrou. Počítají peníze, pilně zapisují, pomáhají si s výpočty, navzájem kupují a prodávají. Chvilku si povídám s Monikou, až později mi její spoluhráči prozradí, že je to loňská šampionka. "Dneska se mi ale moc nedaří, asi nemám tolik štěstí," povzdechla si, ale jen trochu. I na ní je vidět, že ji hra baví a o výhru jde až na druhém místě.

I její dva spoluhráči, shodou okolností oba Pepové, mi začínají nadšeně vyprávět, jak jim hra pomohla pochopit základy podnikání, a že to pravé je vyzkoušet si dvojku, další verzi, která se ještě více blíží skutečnému životu. "Tam můžete i o všechno přijít," upozorňují mě s úsměvem.

Méněcennost mě opouští, když se dozvídám, že napoprvé je to zahřívací a na pochopení, že ani mistři nedosáhli skvělých výsledků hned. Pohlcuje mě nadšení ostatních. Fajn, zkusím to tedy ještě jednou. Nevzdávám to a vrhám se znovu do boje

Tentokrát jsem pilot s daleko vyšším platem, ale také většími výdaji. Zase jako ve skutečném životě. Hrajeme jen ve dvou a já poučena z první hry začínám riskovat. Daří se mi nákup akcií za málo, jejich prodejem pak získávám potřebnou hotovost, za kterou si můžu koupit nejenom nemovitosti, které mi vydělají pronájmem, ale i podniky. A ty nesou ještě víc.

Pravda, v reálném životě bych si asi výherní automaty, fast foody, pizzerii a telefonní automaty nekoupila, ale tady je to výhodné. Mám toho tolik, že mi nestačí políčka na formuláři. Od úspěchu mě neodradí ani to, že dvakrát přijdu o práci (musím zaplatit hodnotu svých výdajů z úspor a ještě navíc dvě hry stojím), ani narození dvou dětí a tedy další výdaje.

Přestávám vnímat okolí, už mi vůbec nevadí hluk od ostatních stolů a po půl hodině se blížím vysněnému cíli. Lituju jen, že jsem odmítla pozemky, protože po chvíli bych je mohla prodat za daleko vyšší cenu. Další poučení pro příště.

Chybí mi už jen pár desítek dolarů. Jenže místo příjmu stoupám už poněkolikáté na políčko Nicotnosti, což je vlastně povinný nákup věcí, které ani nepotřebuju. Už jsem tak vydala pár stovek za šperky, šaty, obrazy, jídlo v restauraci...

Třesoucí se rukou otáčím kartu, za co, že to zase musím utrácet. Za svatbu dcery zaplatíte 2 000 dolarů, stojí tam. To je dost. "Ale zase si odmažete z výdajů jedno dítě," upozorňuje mě bankéř a já jásám. Je to tady, konečně mi aktiva vydělávají víc, než jaké mám výdaje a já se stávám alespoň virtuálně rentiérem.

Nakonec mě potěšila slova jednoho z organizátorů, když se mi díval přes rameno na výsledovku a konstatoval, že je to slušný výsledek. Tak snad jsem novinářům nedělala ostudu. Organizátoři chystají ještě letos neveřejnou soutěž, kde by se měli utkat novináři s úředníky ministerstva financí. Výsledky budou jistě zajímavé.