Mezi nebankovními poskytovateli půjček přibývá firem, které sází na to, že klienti úvěry nebudou moci splácet. Pak se snadno dostanou k jejich majetku.
Půjčit si pár tisíc korun od nebankovního poskytovatele úvěrů je čím dál větší riziko. Velké a zavedené firmy se sice snaží držet určitých etických standardů, jenže vedle nich rychle roste počet firem, které z člověka chtějí sedřít kůži. Nepoctivé firmy lze rozdělit do tří skupin, říká Andrea Běhálková ze sdružení SPES na pomoc předluženým lidem .
Jedni půjčují jen proto, aby se dostali v následné exekuci k dlužníkově majetku. To je třeba případ úvěrů zajištěných nemovitostí, kdy firma počítá s tím, že dlužník půjčku nesplatí a nemovitost, jejíž hodnota výrazně přesahuje velikost dluhu, jí propadne. Druzí zase sázejí na to, že i z životního minima lze exekucí získat pár stovek měsíčně, které pokryjí sankční úroky za nesplácení úvěru. Takže dlužník pak platí firmě až do konce života, aniž by někdy úvěr dokázal splatit. Do třetí skupiny patří firmy, které potenciálním klientům na oko slíbí, že jim půjčí třeba 200 tisíc korun. Ve skutečnosti s nimi ovšem podepíšou smlouvu o zprostředkování. Klienti firmě zaplatí poplatek několik tisíc, nikoli však za poskytnutí úvěru, ale jen za prověření, zda by na půjčku dosáhli. Ve většině případů firma klientům sdělí, že půjčku nedostanou, poplatek si ale nechá.
Takovým úvěrovým firmám je dobré se obloukem vyhnout. Jenže ani zavedenější společnosti se nechovají tak, jak mají. SPES letos v létě provedl průzkum mezi čtrnácti poskytovateli půjček. Ten potvrdil, že půjčku od těchto firem dostane v podstatě kdokoli. Bez ohledu na to, zda má dostatečný příjem. Jediná firma, u které SPES se žádostí neuspěl, byl Home Credit . U něj nepochodil pracovník, který hrál pětatřicetiletého otce dvou dětí, podnikatele s měsíčním příjmem 15 tisíc korun.
Tradiční chybou, kterou dělají úvěrové společnosti, je nesprávné nebo zcela chybějící RPSN (roční procentní sazba nákladů za úvěr) . Tento ukazatel nesmí podle zákona o spotřebitelském úvěru ve smlouvách o úvěru chybět. Ze čtrnácti poskytovatelů uváděly RPSN správně jen Cetelem , Provident Financial, Profi Credit a Home Credit. „Jenže RPSN zdaleka není ideální údaj, podle kterého by se měl klient při posuzování výhodnosti půjčky řídit. Zejména u půjček kratších než jeden rok může být RPSN zavádějící. Proto radíme klientům, aby si raději vynásobili měsíční splátku počtem splátek. Tak zjistí, kolik celkem za úvěr zaplatí,“ dodává Běhálková.
Příkladem takové krátkodobé půjčky může být úvěr od společnosti Ferratum, která nabízí půjčku ve výši tisíc korun se splatností 15 dnů a poplatkem za vyřízení žádosti ve výši 250 korun. V tomto případě se RPSN vyšplhá na 22 710,97 procenta, spočítalo SPES. „Problém je, že poplatky se rozpočítají, jako by úvěr trval celý rok,“ říká Běhálková.
Ve smlouvách bývají často důmyslně ukryté pasti na dlužníky. Typickou je třeba smlouva o revolvingu. Tu klienti často podepisují v domnění, že jde o jednorázovou půjčku. Jenže ve skutečnosti po splacení první půjčky jim firma automaticky poskytne novou s méně výhodnými podmínkami. Například u společnosti Profi Credit klient musí z vlastní iniciativy písemně revolving odmítnout. Pokud ho ovšem na tento typ úvěru nikdo neupozorní, zpravidla si tohoto ustanovení nevšimne.
Když obnovený úvěr nesplácí, přijdou na řadu často nepřiměřené sankce. Společnost Finpomoc si účtuje za každý den prodlení pokutu 0,5 procenta z dlužné částky, to je 182 procent za rok. U společnosti Smart Capital zase zpoždění splátky o jediný den znamená, že klient musí úvěr splatit ihned celý. Vysoké pokuty hrozí i za porušení maličkostí, jako třeba nedodání potvrzení o povolení k inkasu či vinkulaci pojistného plnění ve prospěch věřitele, uvádí výzkum SPES.
Klienti často tyto nástrahy neobjeví, protože smlouvy jsou psány složitým právním jazykem. Navíc na jejich přečtení zpravidla nemají dost času. To by měla změnit novela zákona o spotřebitelském úvěru, která by měla platit od jara příštího roku. Zatím ji však neprojednal Parlament. Podle novely musí dát poskytovatel úvěru klientovi smlouvu k prostudování domů. Zároveň mu musí poskytnout detailní informace o úvěru, a to srozumitelnou formou.
„To by výrazně žadatelům o úvěry pomohlo,“ říká Běhálková. Dodává však, že tuto novinku ocení jen ti, kteří o výhodnosti půjčky opravdu přemýšlejí, snaží se najít nejlepší nabídku a vyvarovat se případných budoucích problémů. Jenže zhruba 80 procent lidí, kteří si půjčky u nebankovních institucí berou, se o znění smlouvy a podmínky úvěru nezajímají, vyplývá z praxe SPES. „Většina lidí se zajímá o to, kolik činí pravidelná splátka a kolik jim společnost půjčí. Vůbec je nezajímá, jak dlouho budou půjčku platit či o kolik půjčenou sumu přeplatí,“ vysvětluje Běhálková.
Tito lidé si prostě peníze chtějí za každou cenu půjčit, nebo jsou v takové finanční nouzi, že jinou možnost než půjčku nemají. „Máme klienty, kteří si půjčili 130 tisíc na zaplacení dlužného nájemného, elektřiny a plynu, mají děti a nechtějí o ně přijít kvůli tomu, že by se o ně nedokázali postarat. Přitom vědí, že celkem budou muset úvěrové firmě vrátit milion,“ uvádí Běhálková. Poměr lidí, kteří si zadlužování zvolili jako životní styl a těmi, kteří si půjčky berou v nouzi, je mezi klienty SPES půl na půl. „Navíc přibývá dlužníků, kteří kvůli recesi přišli o práci, nemohou pracovat přesčas nebo jim zaměstnavatel snížil mzdu. Kvůli tomuto výpadku příjmu nyní nejsou schopni splácet půjčky, na které dříve bez problémů měli,“ říká Běhálková.