Do úvěrových registrů se ovšem více zapojují i nebankovní instituce, například leasingové společnosti, protože se nechtějí nechat strhnout do dluhové pasti, která se prohlubuje. Obyvatelstvo již celkově dluží bilión korun.
Jednou z nejvýznamnějších databází platební morálky jsou Bankovní a Nebankovní úvěrový registr CRIF. Jedná se o zabezpečené databáze informací o klientech, kteří si půjčili peníze od finanční instituce.

Co se eviduje
V registrech jsou vedeny fyzické osoby (občané i živnostníci), které u některé finanční instituce čerpají nebo čerpaly úvěr, a to i kontokorent, případně leasing, či mají kreditní kartu. V úvěrových registrech jsou také vedeni lidé, kteří o úvěr, leasing či o vydání kreditní karty teprve žádají. Kromě jména, rodného čísla a adresy jsou zde uvedeny základní informace o platební morálce. Například počet existujících úvěrových smluv (včetně kreditních karet a kontokorentů), výše jednotlivých úvěrů a splátek, historie splácení těchto závazků a informace o zajištění závazků a bonitě klienta, tedy i o jeho příjmech.
Dále registry obsahují údaje o tom, zda právě žádáte o nějaký úvěrový produkt. Informace jsou v registrech uchovány maximálně čtyři roky po ukončení splácení úvěrového produktu.
Zpracování údajů probíhá v italské Boloni.

Dvoudenní zpoždění nemá vliv
„Jedno až dvoudenní zpoždění se zaplacením splátky se v registru zpravidla neobjeví, jelikož uživatelé registru aktualizují údaje ze svých databází jednou měsíčně, a to ještě navíc s několikadenní prodlevou tak, aby byly eliminovány transakční doby přenosu peněz,“ uklidňuje společnost CCB – Czech Credit Bureau, která je organizátorem Bankovního a Nebankovního úvěrového registru.
Jejich prostřednictvím si zejména banky, spořitelny, leasingové a splátkové společnosti nebo faktoringové firmy ověřují schopnost svých klientů splácet budoucí závazky.
Od roku 2005 je jediným akcionářem společnosti CCB mezinárodní skupina CRIF, která byla založena v roce 1988 v italské Bologni a dnes je čtvrtým největším provozovatelem úvěrových registrů a systémů pro podporu úvěrového rozhodování na světě.
Kdy je a kdy není třeba souhlas
Banky nepotřebují souhlas klientů k tomu, aby si mohly informace o osobě vyměňovat ve svém registru navzájem mezi sebou. V Nebankovním registru klientských informací je to ovšem jinak.
Klient musí dát souhlas jednak s vložením údajů o sobě a úvěru do registru, jednak s tím, aby se jeho poskytovatel úvěru dotázal v registru, zda je o něm veden záznam a jaký.
Oba uvedené registry mají zájem na tom, aby si mohly navzájem poskytovat údaje. K využití informací z druhé databáze musí však mít souhlas klienta.
Dalším významným registrem dlužníků je registr sdružení SOLUS.
Jeho členy jsou některé nebankovní finanční instituce, banky, mobilní operátoři, distributor elektřiny a další společnosti.
Registr shromažďuje – na rozdíl od výše uvedených – jen tzv. negativní informace o klientech, tedy jen tehdy, pokud se dostali do problémů se splácením svých závazků u některého z členů sdružení.
Klient dává souhlas jak s poskytnutím informací do těchto registrů, tak i s využitím dat o něm pro potřeby členů sdružení.