Odborníci z Institutu ekonomických studií UK vytvořili Navigátor bezpečného úvěru. Ten zhodnotil podmínky padesáti bezúčelových hotovostních úvěrů u 34 poskytovatelů.
Jednalo se o půjčky na třicet tisíc korun s ročním splácením a stotisícové na pět let. Celkem mohl hodnocený subjekt získat nula až deset bodů a čím vyšší byl výsledek, tím spolehlivější by měl být věřitel.

Nejlépe podle Navigátoru dopadly banky Česká spořitelna, Oberbank a LBBW s více než devíti body. Mezi ostatními společnostmi se pak dobře umístil i Cetelem s téměř devíti body a následují ho Home Credit nebo Cofidis (viz. tabulka).

Navigátor posuzuje tři kritéria, a to potenciálního věřitele, produktový design, neboli ex-ante parametry úvěru, a ex-post parametry týkající se zmírnění důsledků předlužení. Výsledné číslo je váženým průměrem těchto charakteristik včetně jejich dalších subkritérií, kterým byly přiřazeny různé váhy.
Bezpeční nebo Predátoři
Pokud se celkový dosažený rating společnosti pohybuje nad pěti body, je považována za Bezpečného věřitele, který poskytuje úvěry za férových a transparentních podmínek. Takoví ale nepůjčují některým rizikovým dlužníkům a těm pak nezbývá nic jiného než se zadlužit u takzvaných Predátorů. Do této skupiny se řadí poskytovatelé s méně než pěti body a podmínky úvěru u nich bývají podstatně horší.
Potenciálního věřitele posuzuje Navigátor z dvou různých hledisek. První záleží na míře, s jakou na něj dohlíží regulační orgány. U subjektů kontrolovaných ČNB, vybranými auditorskými společnostmi nebo alespoň dodržujících etické kodexy České leasingové a finanční asociace (ČLFA) je jednání transparentnější a riziko podvodů menší. Druhým zvažovaným bodem je množství informací požadovaných od dlužníka před poskytnutím úvěru, jako například výše příjmu.
Čtyři kritéria
Subkritéria pro hodnocení produktového designu v Navigátoru jsou čtyři. Cena produktu, neboli kolik celkem zaplatíme, se poměřuje s průměrem z cen produktů vybraných společností pod dohledem ČNB a členů ČLFA. Podobně autoři Navigátoru srovnávali a určovali i RPSN. Další bod zkoumá, zda věřitel nabízí formulář s informacemi o spotřebitelském úvěru, který věřitelé dlužníkům někdy neposkytují, přestože to ukládá zákon. Posledním kritériem je možnost pojištění nesplácení úvěru, které snižuje negativní dopady na dlužníka.
Mezi měřítka v Navigátoru, která posuzují úvěr i věřitele v případě nesplácení, patří například počet jeho klientů v oddlužení nebo konkurzu. V úvahu bylo bráno i množství klientů, kteří se obrátili na Asociaci občanských poraden v případě, že potřebovali poradit při řešení svých dluhů. Další kritérium zvažuje, zda má dlužník možnost odmítnout rozhodčí doložku v případě, že je ve smlouvě, a bránit se v případě sporu u soudu. Doložka se totiž obecně považuje za nevýhodu pro dlužníka. Poslední body zkoumají, zda věřitel dodržuje zákonné limity v případě úpravy úroku z prodlení nebo stanovení výše náhrady nákladů při předčasném splacení úvěru.

Kritéria vychází z definice bezpečného úvěru z pohledu zájemce o půjčku, kterou vytvořili autoři studie. Ta klade důraz na stranu nabídky, tedy znalost kvality věřitele, a porozumění parametrům úvěru (produktovému designu), což jsou dvě nedostatečně zmapované oblasti na českém trhu. Pojem se vztahuje i na poptávku a uvědomění si důsledků splácení i nesplácení úvěru. Právě vytvoření webové platformy Navigátoru, který vyhodnocuje kvalitu úvěrů u různých věřitelů, by mělo být pro klienty určitým vodítkem při rozhodování o půjčce.

Zdroj: Autoři Navigátoru bezpečného úvěru