Jedním z málo známých typů úvěrů jsou tzv. mikroúvěry. Je to škoda, protože spojuje v sobě podnikatelskou i sociální funkci. Proto chci o něm nyní napsat pár slov. Princip poskytování mikroúvěrů je založen na předpokladu, že ziskové bankovnictví  je možné provozovat i prostřednictvím půjčování malých částek za mizivý úrok. S tímto novátorským přístupem přišel v roce 1976 Muhammad Yunnus, vlastník bangladéšské banky Grameen.
Jeho koncept je založen na do té doby nevídané důvěře mezi obchodní bankou a jejím klientem, nejčastěji chudým vesničanem, který dostane úvěr.

Ekonomicky je pak návratnost poskytnutých úvěrů „pojištěna“ tím, že úvěrující banka požaduje, aby se dlužníci spojovali do společenství, které za splacení bankovního úvěru ručí hromadně.
Poskytnutý mikroúvěr je obvykle splácen každý týden.
Klient(ka) si obvykle půjčí částku ve výší např. 35 amerických dolarů, což postačí na nákup tkalcovského stavu nebo krávy, resp. na pronájem rýžového pole. Jakmile klient(ka) dosáhne ve svém „podnikání“ zisku a splatí alespoň část úvěru, může si půjčit další finanční prostředky na rozšíření svojí živnosti.
Zajímavé je, že za tento svůj koncept dostal v roce 1976 M. Yunnus  také Nobelovu cenu (za mír).

Analogicky postupují také specialisované agentury nebo některé evropské finanční instituce, např. rakouská Zweite Sparkasse, dceřiná společnost Erste Bank.

Pomocí mikroúvěrů je možné takto i v Evropě bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení – klientům na okraji společnosti tento koncept poskytování bankovních produktů umožnňuje také založit si běžný účet a získat platební kartu.
Ing.Zbyněk Kalabis, BIVŠ,a.s.