Od ledna platí nový zákon o spotřebitelském úvěru. Neřeší sice řadu palčivých problémů, přece jen však umožňuje, abychom se snadněji zbavili například vázaného úvěru, nevýhodné kreditní karty nebo levněji předčasně splatili americkou hypotéku. Jednou ze změn, které přináší nový zákon o spotřebitelském úvěruje možnost snáze se zbavit tzv. vázaného spotřebitelského úvěru, tedy takového, který se poskytuje na koupi konkrétního zboží nebo služby, přičemž jsou obě smlouvy – tedy kupní i úvěrová – závislé jedna na druhé. Problémy v minulosti nastávaly v momentě, kdy zákazník vrátil z nějakého důvodu zboží nebo službu, ale úvěrová smlouva trvala dál a z toho pro něj vyplývala spousta nepříjemností a většinou i finančních nákladů.
Prodejce kupodivu bez problémů křeslo přijal zpět a moje známá si myslela, že tím je vše vyřešeno. Jenže nebylo. Za měsíc přišla upomínka o úvěrovou splátku a rovnou také penále. Vypravila se tedy za obchodníkem, ale ten jí odbyl. Zboží přece přijal zpět a úvěrovou smlouvu si musí zákaznice vyřešit s tím, kdo jí úvěrposkytl.
Moje známá si tedy vydala do firmy uvedené v úvěrové smlouvě. Byli kupodivu milí a vstřícní. Vysvětlili jí, že úvěr splatit musí, protože oni už za křeslo zaplatili obchodníkovi. Nezbývá tedy, než ho požádat o vrácení kupní ceny, a z té pak může zbytek půjčených peněz předčasně splatit. Zbytek příběhu připomíná pohádku o kohoutkovi a slepičce, protože známá ještě tři měsíce pendlovala mezi obchodníkem a poskytovatelem úvěru, než se jí podařilo záležitost vyřešit. Nakonec ji to přišlo přibližně jen na 1000 korun za úroky a penále z úvěru, a to může mluvit o štěstí. V mnoha podobných případech nebylo předčasné splacení vázaného úvěru ani tak rychlé, ani tak levné.
Od letošního roku však platí, že odstoupí-li zákazník od smlouvy o koupi zboží nebo poskytnutí služby, kde cena zboží nebo služby je plně nebo částečně hrazena spotřebitelským úvěrem, smlouva o vázaném úvěru zaniká. Zákazník ovšem musí o odstoupení od kupní smlouvy informovat poskytovatele úvěru.
V případě, kdy bylo zboží nebo služba koupeno mimo provozovnu obchodníka (například přes internet, na prodejní nebo prezentační akci, aj.) zákazník může zboží vrátit do 14 dnů bez udání důvodu, a když na to upozorní věřitele, není povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky dříve, než mu prodávající vrátí kupní cenu.

Kreditní karty představují obrovský byznys, protože bankám přinášejí velké zisky z drahých úvěrů a poplatků. Proto jsou nabízeny prakticky na každém kroku. Bankypřitom stále častěji spolupracují s jinými komerčními subjekty (obchodní řetězce, cestovní kanceláře, penzijní fondya pojišťovny, developeři, letecké společnosti, apod). Účelem této spolupráce je nalákat lidi, aby si vzali kreditní kartu, protože k ní dostanou nějaké doplňkové služby, bonusy nebo slevy.
Jak jsme nedávno ukázali včlánku „Kreditní karty: slevy nejsou zadarmo,“ ne vždy ovšem zájemce dostává předem přesné a úplné informace o tom, jak karta funguje, jaké poplatky jsou spojeny s jejím provozem a jaké podmínky musí splnit pro získání nabízených výhod.

Kdo letos nechá vnutit nějakou „supervýhodnou“ kreditní kartu, má mnohem větší šanci se jí rychle zbavit. Když dodatečně zjistí, že není zdaleka tak skvělá, jak se mu snažili namluvit, může do 14 dnů odstoupit od smlouvy a vrátit ji jejímu vydavateli, aniž by musel udávat důvod.

Jak známo, zákon o spotřebitelském úvěru se vztahuje i na americké hypotéky, protože jde o hotovostní úvěry, které nejsou primárně vázány na pořízení bydlení.

Od letošního roku by tedy mohlo být teoreticky výhodnější, kdyby někdo chtěl sjednanou americkou hypotékupředčasně splatit mimo termín změny fixace (pokud ovšem není úvěr vyšší než 1,88 milionu korun). Nový zákon totiž říká, že spotřebitel má právo úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu jeho trvání. Věřitel si sice může účtovat náhradu nutných a objektivně odůvodněných nákladů, které mu vznikly v přímé souvislosti s předčasným splacením, ale: „Výše náhrady nákladů nesmí přesáhnout 1 % z předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru, přesahuje-li doba mezi předčasným splacením a sjednaným koncem spotřebitelského úvěru jeden rok. Není-li tato doba delší než jeden rok, nesmí výše náhrady nákladů přesáhnout 0,5 % z předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru.“

Jak drahé bylo dosud předčasné splacení americké hypotéky? Bude to nyní podle nového zákona výhodnější? Zeptali jsme se Romana Scherkse, odborníka na hypoteční úvěry ze společnosti Partners.

„Na tuto otázku se nedá jednoznačně odpovědět. Každá banka má podmínky předčasného splacení hypotečního úvěru, tedy i americké hypotéky, nastaveny jinak,“ říká Scherks a vysvětluje, že někde si banka účtuje ušlé úroky, jinde určité procento ze zbývající jistiny. Výše nákladů na předčasné splacení hypotéky závisí vždy na konkrétních smluvních podmínkách. Nicméně připouští, že náhrada za předčasné splacení americké hypotéky ve výši 1 % resp. 0,5 % z předčasně splacené částky by byla pravděpodobně ve většině případů výhodnější, než kolik si banky dosud požadují.