Zájem o mimosoudní řešení sporů přes finančního arbitra roste, od července se má navíc jeho agenda rozšířit o spotřebitelské úvěry a kolektivní investování. Zázraky nečekejte – arbitr nadále nebude moci řešit zdaleka vše. Přesto by mohla připravovaná změna pomoci v boji proti firmám, které používají při poskytování úvěrů nekalé, případně neetické praktiky.

Nezdají se vám podmínky nabízeného spotřebitelského úvěru, nebo si myslíte, že vás vzal správce fondu na hůl? Od léta byste měli mít možnost řešit tyto problémy či spory přes finančního arbitra. Jeho pravomoci, které se dosud týkají jen sporů mezi poskytovateli a uživateli platebních služeb, nebo vydavateli a držiteli elektronických peněz (viz box), se mají totižrozšířit o možnost řešit spory, spojené se spotřebitelskými úvěry a kolektivním investováním. Vyplývá to z novely zákona o finančním arbitrovi, kterou by měl Parlament schválit v dubnu či v květnu a platila by od července.

Ani po rozšíření pravomocí nebude finanční arbitr řešit vše, co se vztahuje k úvěrům, nebo kolektivnímu investování. Nemá se totiž zabývat cenami produktů, tedy výší úroků, nejrůznějších poplatků a sankcí, které vyplývají z úvěrové smlouvy. Stejně tak nebude mít pravomoc řešit stížnosti drobných investorů, které se týkají distribuce investičních nebo podílových fondů.

Pokud jde o úvěry, na které se již nyní objevuje velký počet stížností, bude tedy arbitr moci řešit stížnosti či spory, týkající se hlavně předsmluvních podmínek. Bude takmoci zkoumat, zda dostali dlužníci před podpisem smlouvy dostatek detailních informací o půjčce ve srozumitelné podobě, zda si věřitel účtuje sankce oprávněně, jak v praxi probíhá vymáhání pokut a zejména,jaké informace najde klient v předsmluvním formuláři. Ten musí společnosti, poskytující úvěry, klientům od ledna povinně poskytovat na základě nového zákona o spotřebitelském úvěru.

I když tedy nemůže finanční arbitr – za klienta – řešit výši úroků, poplatků, nebo sankcí za neplnění smlouvy – má i tak řadu možností, jak se, pokud posoudí stížnost jakooprávněnou, snažitzjednat nápravu. A to bezplatně. Důležité ovšem je, aby se na něj občané obraceli včas, tedy když si sjednávají úvěr a není jim něco jasného, kdyžse jim některé smluvní podmínky nezdají, případně pokudmají nějaké pochybnosti při splácení úvěru, a nikoliv až když nejsou schopni splácet úvěr a hrozí, že jim na dveřezaklepe exekutor.

Finanční arbitr František Klufa rozšíření pravomocí o možnost řešit spory, spojené s úvěry a kolektivním investováním vítá. Rád by měl v budoucnu možnost řešit také stížnosti, spojené s hypotečními úvěry. Evropská unie navíc hodlá tlačit i na kontrolu pojistných produktů.

Zatímco stížností na subjekty, nabízející spotřebitelské úvěry bude zřejmě hodně, v oblasti kolektivního investování jich Klufa naopak příliš nečeká. Loni jich zaznamenal asi devět, podobná situace je i v západní Evropě. Stížnosti, které se vztahují ke kolektivnímu investování, se ovšem často váží nadaleko větší škody než u spotřebitelských úvěrů.

Finanční arbitr loni obdržel od občanů 822 podnětů proti 757 v roce 2009. Od nejbizarnějších, kdy si někdo stěžoval na neoprávněně zaslanou SMS zprávu za dvě koruny šedesát, po spor, v němž šlo o 6,5 milionu korun. Kancelář arbitra se zabývala 135 podněty, v nichž se navrhovatelé domáhali 17,16 milionu korun. Průměrná výše jednoho požadavku tak činila 172 100 korun. Celkem 94 stížností, tedy 70 %, vyhodnotila jako oprávněné. Loni jich kancelář arbitra vyřídila78, v 50 sporech však podnět navrhovatele zamítla. Celkem 93 procent sporů se podařilo uzavřít smírem, tedy mimosoudní cestou, což odpovídá účelu, proč byl úřad finančního arbitra zřízen.

Nejvíce sporů se týkalo platebních karet v bankomatu, úhrady peněz v tuzemsku, bankovních poplatků a poplatků za vedení účtu.

Průměrná doba řízení činí 68 dnů, negativně ji ovlivňuje několik déletrvajících sporů, mj. i kvůli potřebné expertize. I tak to ale obvykle trvádaleko kratší dobu, než je běžné, když spor řešísoud.

Vzhledem k nízké finanční gramotnosti české populace se lidé obracejí na finančního arbitra, pokud o jeho existenci vůbec vědí, až dosti pozdě a často s problémy, které podle platné legislativy řešit nemůže. Jak konstatoval Klufa, jsou jeho kompetence v rámci členských zemí Evropské unie třetí nejmenší po Kypru a Bulharsku. Snad se tedy budou tytokompetence dále rozšiřovat a brzy pokryjí aktivity všech subjektů, působících nafinančním trhu.