Recese dlužníkům nepřeje. I ti poctiví, kteří se nyní mohou dostat do potíží se splácením kvůli ztrátě zaměstnání či nemoci. Banky navíc přestávají být benevolentní a s vymáháním neotálejí. Vždy se proto vyplatí s nimi raději spolupracovat.
Banky si dlužníky hlídají. Pokud se klient opozdí se splátkou důrazně se mu připomenou. A v poměrně krátké době si začnou k dluhu připočítávat i další částky za upomínky či úroky z prodlení. „Řešíme všechny dluhy, nikdo nemůže spoléhat na to, že jeho dluh bude přehlédnut jen proto, že je nízký,“ shrnuje strategii tuzemských finančních institucí a bank vůči dlužícím klientům mluvčí finanční skupiny FIO Vendula Žaloudíková.
Rychlost, s jakou banky přistupují k řešení nesplacené pohledávky, se liší jen v řádech dnů. Kupříkladu v Citibank spouští proces vymáhání pohledávek hned první den po splatnosti. V polské mBank pohledávku začínají řešit čtvrtý den, v Komerční bance pátý den a v UniCreditBank šestý den po splatnosti.
Sankční úroky, kterými se dlužné částky úročí, mohou být k dluhu často účtované téměř hned. Třeba Komerční banka u běžných účtů, povolených debetů, spotřebitelských úvěrů i kreditních karet úročí dlužné částky 25 procenty hned následující den po datu splatnosti. Raiffeisenbank má pro spotřebitelské úvěry, hypotéky i kontokorenty sankční úrok podle mluvčího Tomáše Kofroně stanovený na 29 procent (p.a.).
Ani související poplatky za upomínky nebývají levné a jejich výše se navíc stupňuje. První upomínka zpravidla bývá levnější než ty následující. S růstem počtu nesplácejících klientů některé banky sankční poplatky v posledních měsících výrazně zdražily. Mezi takové patří například Česká spořitelna, Volksbank či Raiffeisenbank.
Výše sankčních poplatků se pohybuje většinou ve stovkách korun. První písemná upomínka třeba u Raiffeisenbank stojí 500 korun, druhá 800 korun a třetí 1000 korun.
Standardní postup většiny bank po uplynutí splatnosti pohledávky se příliš neliší. Komerční banka u dluhů na běžných účtech či u povolených debetů, posílá podle tiskové mluvčí Moniky Klucové s pátým dnem po splatnosti nejprve upomínku a klienta kontaktuje i jeho bankovní poradce, aby s ním dohodl individuální postup. U spotřebitelských půjček, které jsou zajištěné ručením třetí osobou, banka podle Klucové vyzývá ke splacení dluhu ručitele, pokud se s původním dlužníkem nedohodne. U kreditních karet zase navrhují dlužníkovi konsolidaci existujících závazků tak, aby celková měsíční splátka byla pro dlužníka nižší (doba splácení se tím ale pochopitelně prodlužuje).
V případě, že nastane porušení smluvních podmínek (klient například nereaguje na upomínky) odstupuje banka od smlouvy a je oprávněna požadovat okamžité splacení celé dlužné částky (tedy včetně všech poplatků a sankčních úroků). „U klientů, kteří nereagují na naše výzvy, přistupujeme k vymáhání všemi zákonnými prostředky. Což znamená například prostřednictvím inkasních společností, soudní cestou s následnou exekucí nebo pohledávka může být postoupena i jinému věřiteli,“ upozorňuje mluvčí České spořitelny Pavla Langová.
Pokud klient včas na problém se splácením banku sám neupozorní, banka na tuto situaci ale vzápětí stejně přijde sama. Její základní snahou vždy podle mluvčí ČSOB Ireny Zatloukalové je se s klientem spojit (opakovaně písemně, telefonicky či osobně) upozornit ho na vzniklý problém a najít řešení, aby úvěr mohl splatit. „Variant řešení je přitom velké množství. Restrukturalizace dluhu, úprava splátkového kalendáře, dozajištění a další,“ vyjmenovává Zatloukalová.
Případ každého dlužníka řeší v rámci skupiny ČSOB podle Zatloukalové vždy individuálně, protože nemají paušální řešení pro všechny. Záleží podle ní i na typu klienta. Rozhodující pro další postup je třeba to, jaké mají v bance s dotyčným dlužníkem zkušenosti, tedy zda s ním v minulosti již třeba neměla banka potíže. Podle toho pak volí i komunikační kanály. Spolehlivější klienty kontaktují nejprve běžnými komunikačními kanály (SMS, emaily) či prostřednictvím osobní bankéřů. K těm komplikovanějším má banka i jiné postupy, které ovšem nechce zveřejňovat.
„Teprve v okamžiku, kdy se klient nesnaží situaci řešit (nereaguje, neprojeví snahu, odmítne se dohodnout) banka nemá jinou možnost, než podat žalobu a zahájit tak soudní řízení,“ konstatuje Zatloukalová a dodává, že úspěšnost vymáhání pohledávek považuje banka za velmi vysokou. Ve většině případů se navíc vše podle ní vyřeší bez toho, že by situace musela skončit až u soudního rozhodnutí.
Tuzemské banky se nicméně shodují na tom, že mají vždy maximální zájem najít optimální řešení, aby jejich klienti mohli splácet své dluhy. Nejlepší prý je, pokud klient sám banku kontaktuje v okamžiku, kdy očekává, že by mohl mít se splácením úvěru problém.