V Čechách se vybírá poplatek, který Německo podle evropského práva zakázalo. České banky si z toho nic nedělají a rušit ho zatím nebudou. Německé banky nesmějí vybírat poplatek za vedení spotřebitelských úvěrů. Rozhodl tak spolkový soudní dvůr podle evropské směrnice upravující podmínky u spotřebitelských smluv. Ta by se měla vztahovat i na Českou republiku. Podle výroku soudu jsou totiž ustanovení ve smlouvách o tom, že klient bance musí platit měsíční poplatek za vedení kont a správu úvěru, neplatná. Zrušení poplatků by se mělo dotknout všech typů spotřebitelských úvěrů. Na rozhodnutí soudu upozornil server Aktuálně.cz v článku Konec poplatků za půjčky. Soud je bankám zakázal.

Neplatit za to, že bance platíte

V Česku je běžné za správu a vedení úvěru platit poplatky, které se většinou pohybují od 150 do 200 Kč. Spolkový soudní dvůr ale označil právě zavazování klientů k měsíčnímu placení za vedení úvěrového účtu za neplatný právní akt. Podle soudců je vedení konta v zájmu banky (která na něm vydělává už úrokovou sazbou) a nikoliv výhradně zákazníků. Proto by lidé tento typ poplatku platit neměli, píše Petr Kučera, redaktor osobních financí serveru Aktuálně.cz.

Verdikt soudu tedy podle právníka Stephana Heidenhaina ve svém důsledku opravňuje klienty německých bank požadovat zpět veškeré poplatky, které byly za vedení konta/správu úvěru zaplaceny. Pokud tedy tyto nároky nejsou promlčené. Podle něj se česká právní úprava od té německé, kterou soudní dvůr posuzoval, nijak významně neliší.

Je potřeba k úvěru účet?

Z rozsudku německého soudu vyplývá, že vedení úvěrového účtu je spíše v zájmu banky, která ho používá pro technicko-organizační záležitosti v rámci zúčtování jednotlivých splátek. Klient naopak tento speciální účet nepotřebuje. Případné náklady, které souvisejí se správou úvěru, by tak banka podle soudu měla spíše započítávat do úrokové sazby.

A přesně to se dá očekávat v reakci bank na případný zákaz poplatku i v ČR. Bohužel se nedá předpokládat, že by se banky spokojily s ušlým ziskem. Spíše poplatky promítnou do svých úrokových sazeb. Můžeme jen doufat, že cenu úvěru navýší opravdu jen o náklady na správu úvěru.

Na druhou stranu by se tak systém nabídky spotřebitelských úvěrů mohl stát zase o něco transparentnější. Banky by tyto náklady promítly do úrokové sazby a klient by snadněji porovnal, který úvěr se mu více vyplatí. Bankovní domy rozpustí své ušlé zisky z poplatků do zvýšených úrokových sazeb, tzn. určitě v této souvislosti nelze očekávat celkové snížení nákladů na úvěr. Zmizí tak ale často zavádějící disproporce mezi atraktivní (nízkou) úrokovou sazbou a celkovými náklady úvěru (RPSN). Spotřebitelé tak konečně získají jasnou a na trhu srovnatelnou informaci, která jim ukáže reálnou výhodnost či nevýhodnost nabídky, naznačil k důsledkům případných změn na českém bankovním trhu Tomáš Langmajer, produktový specialista společnosti Credium.

Češi platí jedny z nejvyšších poplatků

Podle předloňské studie Evropské komise přitom Češi platí sedmé nejvyšší bankovní poplatky v EU. Data společnosti Scott & Rose dokonce ukazují na to, že ze střední Evropy platí Češi na poplatcích nejvíce. Češi také za spotřební úvěry platí jedny z nejvyšších poplatků v Evropě. S 16,9 procenty úroku přeplatí úvěr za rok o procento víc než Slováci, kteří mají nejdražší úvěry z šestnácti zemí eurozóny, upozorňuje Kučera ze serveru Aktuálně.cz.

Banky zatím strkají hlavu do písku

Jak se dalo předpokládat, banky jsou zatím ke stanovisku německého soudu zdrženlivé. Zatím si to mohou dovolit, protože jasno nemá ani sama Česká národní banka. Zatím máme informace jen z médií, ze kterých mimo jiné není zřejmé, z jakých předpokladů německý soud vycházel. Tedy je předčasné činit jakékoliv závěry, řekl serveru Aktuálně.cz za centrální banku Tomáš Zimmermann z odboru komunikace.

Banky tedy zatím považují vybírání poplatku za správu úvěru za oprávněné. ČSOB ho bude od listopadu dokonce zvyšovat z 50 na 59 Kč měsíčně. Soudní rozhodnutí se totiž vztahuje pouze na německé banky. Podobná pravidla, která vycházejí z evropské směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, ale platí podle Petra Kučery ze serveru Aktuálně.cz i v České republice jako součást občanského zákoníku.

Poplatek není něčím navíc nad úrokovou sazbu, ale něčím, co umožňuje stanovit cenu spravedlivě a transparentně. Různě velké spotřebitelské úvěry mají stejně vysoké náklady na správu, a proto stejně vysoký poplatek. Pokud by byly poplatky sníženy na nulu, vedlo by to k odpovídajícímu zvýšení úrokové sazby a diskriminaci klientů s vyššími úvěry, obhajuje účtování poplatku serveru Aktuálně.cz mluvčí UniCredit Bank Tomáš Pavlík.

Na to, že poplatky ani výši úrokové sazby zákon o spotřebitelském úvěru nijak nereguluje upozornila zase Pavla Hávová z ČSOB. Náklady spojené s vedením úvěru můžeme účtovat buď jako samostatný poplatek, nebo je zahrnout do navýšené úrokové sazby. Pokud je klient s poplatkem předem seznámen, považujeme oba tyto postupy za rovnocenné. Pro spotřebitele by tato regulace z dlouhodobého hlediska nepředstavovala žádnou výhodu, dodala pro Aktuálně.cz Hávová.

Česko rozhoupe až první spor

Na konkrétnější dopady soudního sporu německého souseda si tedy bude muset klient české banky ještě počkat. Situaci může rozhoupat až výsledek případného prvního soudního sporu v tuzemsku. Šance na zrušení poplatků za vedení úvěrového účtu u spotřebitelských úvěrů tedy vznikne až za situace, že český soud rozhodne stejně, jako ten německý. Pak by zřejmě bylo možné nepromlčené poplatky požadovat i zpět.

Pro zrušení těchto poplatků by soud musel uznat, že podmínka o tomto poplatku ve smlouvě o úvěru nebo ve všeobecných obchodních podmínkách je nepřiměřená. Za nepřiměřenou je podle zákona považována ta podmínka, kterou spotřebitel nemá v praxi šanci změnit (což je případ všeobecných obchodních podmínek nebo smluv tvořených podle šablony) a přitom způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele.

Směrnice i český občanský zákoník (§ 56) dále zmiňují několik typických příkladů, kdy jsou podmínky považovány za nepřiměřené. Situaci odpovídající poplatkům za vedení úvěru ale přímo neuvádějí. Na druhou stranu jde pouze o výčet příkladů, nikoliv kompletní seznam všech možných protizákonných jednání, upozorňuje v článku Kučera.

Proč banky měří dvojím metrem?

V souvislosti s poplatky za vedení spotřebitelského úvěru vyvstává ještě jedna otázka. Co zvyšuje náklady na správu úvěru natolik, aby se poplatky za vedení úvěrového účtu spotřebitelského úvěru tolik lišily od nákladů, které banky účtují za vedení běžného účtu? Ty jsou totiž v praxi mnohokrát nižší, ne-li nulové. Vedení běžného účtu v sobě přitom zahrnuje také přístup do internetového bankovnictví, pohyby na účtu, výběry z bankomatů, použití platební karty a jiné služby, které v souvislosti se spotřebitelským úvěrem poskytovány nejsou.

Banky většinou argumentují tím, že klienti, kteří mají jen běžný účet, by neměli být v rámci jeho vedení penalizováni za to, že jiní klienti mají i spotřebitelský úvěr, který je třeba také spravovat. Proto jsou podle zástupců České spořitelny a Komerční banky stanovovány poplatky za vedení běžného a úvěrového účtu zvlášť. Nevysvětluje se tím ale, proč jsou jedny o tolik vyšší než druhé.

Právě Komerční banka i Poštovní spořitelna ale nabízejí i úvěr, který má cenu za jeho správu zahrnutou přímo v úrokové sazbě. Za vedení úvěru neúčtuje poplatek ani mBank.