Kolikrát jste uvažovali o změně práce, tchyně, vlády, životního stylu? Pokud aspoň jednou, patříte k většině obyvatel republiky. Pokud jste přemýšleli i o změně banky, jste v menšině (podle loňského průzkumu ji zvažovala třetina Čechů). Díky takzvanému Kodexu mobility by to přitom měla být změna nesrovnatelně snazší než ty předchozí. Je tomu ovšem skutečně tak?

Aby byl zákazník spokojený a aby se vracel, musí cítit opravdový zájem a péči. Tedy v řadě oblastí to tak je. Jen pokud jde ofinanční instituce a jejich české zákazníky, jako by platila úplně jiná pravidla. Zvlášť v případě bankovních služeb jsme dlouhou dobu prokazovali až neuvěřitelnou trpělivost a nepružnost. Ovšem časy se mění. Proto čím dál tím více společností včetně bank investuje do takzvaného CRM (Customer Relationship Managementu).

Jakkoli se někdy může zdát, že základem CRM jsou především robustní IT systémy – díky kterým zná například i řadový pracovník call centra vaše jméno a zákaznické preference – pořád ještě je péče o vztah se zákazníkem zejména věcí konkrétních lidí: bankéřů, přepážkových pracovníků, poradců. A ti se leckdy chovají tak, jako by CRM znamenalo „Celý Rok Mlčet“. K akci se finanční ústav odhodlá teprve ve chvíli, kdy pochopí, že zákazníka ztrácí (a někdy ani tehdy ne). Pak už si ovšem CRM vykládá jen jako „Cíleně Rušit Mobilitu“.
Aby se zákazník vyhnul snaze banky o své udržení apřemlouvacím praktikám, které občas mohou hraničit s nátlakem, má možnost žádost o převedení účtu podat nejen u banky stávající, ale též unové, která vše potřebné zajistí. Klient už nikdy nemusí vkročit na nepřátelské území bankovního domu, který zklamal jeho důvěru natolik, že se rozhodl prchnout ke konkurenci.

Jenže ona si někdy banka, věřte nebo ne, na takového emigranta posvítí. Pak se může klient v lepším případě dočkat nejrůznějších akčních nabídek, které ho mají přilákat zpět do náručí zavrhnuté matky, v horším případě je mu jeho rozhodnutí rozmlouváno jako akt zcela nelogický, unáhlený, špatný, ba nemorální, jako projev nevděku a nedocenění všeho, čeho se mu za ta léta báječné spolupráce dostalo.
Slabší povahy mají občas tendenci přesvědčování podlehnout, a tak se nelze divit, že k němu pravidelně dochází (své by o tom mohly vyprávět pojišťovny). Můžete se tedy nevyžádaným reklamním nabídkám, přemlouvání, naléhání a vůbec dalšímu využívání svých osobních údajů nějak efektivně bránit, když už s finanční institucí nechcete mít nic společného? Odpověď hledejme na samém začátku, při zakládání původního účtu.

Dnes je při zakládání účtů naprosto běžným zvykem, že – kromě vypsání celé řady informací ovaší osobě do úhledných formulářů – si bankéř pořídí ještě kopii vašeho dokladu totožnosti avyžádá váš souhlas se zpracováním osobních údajů. Tyto iniciační rituály nejsou samoúčelnou snahou banky dát svým zaměstnancům více práce a vás zdržet natolik, že se návštěva banky jistojistě protáhne nad rámec k ní vyhrazené polední pauzy. Zaznamenání vašich identifikačních údajů patří mezi opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Jeho cílem je pokud možno vyloučit, že si na základě fiktivních údajů zřídíte účet, přes který by vám banka nedobrovolně vyprala peníze, abyste je pak mohli bez obav utrácet třeba za drahá auta. Druhým opatřením je naopak učiněno zadost zákonu oochraně osobních údajů, konkrétně požadavku, aby osobní údaje fyzických osob byly zpracovávány pouze s jejich souhlasem.

Souhlas se zpracováním osobních údajů může být součástí smluvní dokumentace, často však figuruje samostatně a jeho součástí není jen akceptace toho, že banka vybrané údaje může zpracovávat, aby mohla plnit povinnosti s vedením účtu spojené. Nezřídka zákazník tímto souhlasem dává bance také možnost využívat své údaje k aktivnímu nabízení obchodů a služeb, případně pro další marketingové účely. Zákazník pak musí být informován, po jak dlouhou doby bude ke zpracování jeho dat docházet. Jelikož zákon o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti hovoří o uložení dat nejméně po dobu deseti let, odpovídá délka zpracování obvykle tomuto požadavku.
Zákazník tedy souhlasí, že banka bude nejméně deset let po jeho odchodu jeho osobní údaje využívat. To ovšem nutně neznamená, že po celou takto dlouhou dobu bude klient vystaven nevyžádaným obchodním sdělením všech bank, které stihl vystřídat. Za předem sjednaných podmínek má možnost souhlas se zpracováním osobních údajů odvolat. Učiní tak typicky písemným prohlášením zaslaným bance. Vtakovém případě sice banka může vaše údaje nadále uchovávat, ale pouze v rozsahu nezbytném k plnění zákonem stanovených povinností. Právě třeba v souvislosti s opatřeními proti praní špinavých peněz. Nikoliv však k marketingovým aktivitám.

Výslovný nesouhlas s kontaktováním za účelem nabídky obchodu a služeb je vhodné přímo v odvolání souhlasu zdůraznit. Zákazník tak bude mít jistotu, že nebude ve svém rozhodnutí manipulován anestane se adresátem nechtěných zpráv. Tedy těch komerčních.