Češi platí za bankovní služby vyšší částky než jiní Evropané. Částečně si za to mohou sami.
BANKOVNÍ POPLATKY

Kam až porostou?
Vysoké bankovní poplatky rozčilují mnoho lidí, zvlášť od letošního léta, kdy došlo k dalšímu hromadcovní hromadnému zdražování. Vysoké poplatky se zřejmě nechce platit nikomu na světě, velkým tématem jsou prakticky všude.
Z tohoto pohledu oblíbenosti poplatky připomínají placení daní. Nikdo doopravdy nechce, aby banky nebyly ziskové - nemohly by pak pohánět ekonomiku tím, že poskytují půjčky firmám, která zase vytvářejí pracovní místa. Přesto bankovní poplatky většina klientů nenávidí.
Klienti v Česku však k oné nenávisti mají velmi dobrý důvod. Každou chvíli totiž tiskem proběhne nějaká studie, která předraženost zdejších bank potvrzuje. Nejde přitom o žádné nedůvěryhodné cáry papíru.
Naposledy zveřejnila svou analýzu Evropská komise a podle ní platí Češi za vedení účtu ročně sedmé nejvyšší poplatky z celé Evropské unie, dohromady 1671 korun ročně.
Poplatky se navíc neustále zvyšují. Za poslední dva roky vzrostly o deset procent. To je přitom zřetelně víc než inflace. Ceny za poslední dva roky (2009 a odhad na 2010) stouply stěží o dvě procenta, některé druhy zboží jsou dokonce výrazně levnější.
"Za všemi produkty a službami, včetně těch bankovních, jsou nějaké náklady, které se promítají do ceny, v našem případě do poplatků. Naším cílem není poskytovat nejlevnější služby, ale kvalitní produkty," říká Monika Klucová, tisková mluvčí Komerční banky.
"Jedinou oblastí, ve které jsou u nás bankovní poplatky nad průměrem Evropské unie, jsou hotovostní služby na přepážce. Jinak se pohybujeme na evropském průměru, u některých služeb jsme dokonce pod ním," doplňuje Josef Tauber, výkonný ředitel České bankovní asociace.
"V porovnání se střední Evropou jsou české bankovní poplatky stále nehorázně vysoké. Oproti Slovensku je to přibližně dvakrát tolik," kontruje Patrik Nacher, provozovatel serveru Bankovnípoplatky.com. Ten s českými bankami svádí doslova donkichotský boj už několik let. Nacher svůj server provozuje jako neziskovou činnost. Bývalý tiskový mluvčí dnes již zaniklé strany Unie svobody nyní většinu svého času naplňuje tím, že upozorňuje na aroganci a zaslepenost českých bank při nastavování poplatkové politiky.
Ze strany bank je však vnímán spíše jako barometr jejich oblíbenosti na veřejnosti.
"Vlastně mě k tomu původně přesvědčila tchyně. Při jedné rodinné sešlosti jsem si stěžoval na banky tak, jak mívám obvykle ve zvyku. Ona mě ale popohnala k tomu, abych nenadával a radši s tím něco udělal. Rozjel jsem internetové stránky a od té doby jsem u toho už zůstal," vysvětluje bojovník s poplatky.
Češi jsou konzervativní Za vysoké poplatky si ale podle Nachera částečně můžeme sami. "Český klient je zkrátka konzervativní. Sice si zanadává, ale banku nezmění. A to ústí do situace, kdy mají největší místo na trhu stále ti samí hráči, kteří si s poplatky mohou dělat, co chtějí," říká Nacher.
Jeho slova potvrzují i čísla přicházející přímo z trhu. Dle výročních zpráv měly Česká spořitelna, Komerční banka a ČSOB v loňském roce dohromady deset milionů klientů. Není třeba říkat, že i když je bankovních domů na trhu hodně, na ty ostatní už toho tolik nezbude. Ne nadarmo se tak hovoří o velké trojce (případně čtyřce, kam je zařazována také UniCredit, která se však zaměřuje hlavně na firmy a bohaté klienty). Vzhledem k tomu, že zmiňované finanční domy mají na trhu tak silné postavení, mají v nastavení poplatků velmi volnou ruku. "V souvislosti s bankovními poplatky je také dobré si uvědomit, že jsme jednou ze tří zemí Evropské unie, jež nemusela v krizi zachraňovat bankovní sektor. To je dáno mimo jiné i tím, že ono klasické bankovnictví, jehož poplatková politika je kritizovaná, je u nás ziskové," obhajuje současnou situaci Česká národní banka (ČNB) ústy svého mluvčího Tomáše Zimmermana.
S tím ale Nacher hrubě nesouhlasí.
"To je známý postoj, který sdílí i Česká bankovní asociace, ale je to v podstatě absurdní. Když říkají, že bychom měli být rádi, že se nemusely zachraňovat banky, vlastně tím říkají, že zachraňovat banky z peněz daňových poplatníků je něco normálního," upozorňuje Nacher.
Problémem je podle něho poplatková politika, která vytváří nepřehledné a často absurdní situace.

A v anketě vítězí...
Příkladem budiž často kritizovaný poplatek za zrušení účtu, který se pravidelně stával terčem kritiky a navíc odrazoval klienty od změny banky. Trh kvůli tomu zůstával zakonzervovaný a menší hráči byli v důsledku tohoto opatření znevýhodněni. Nakonec většina bank od tohoto neduhu upustila.
"Ano, bylo to často kritizováno a klientům se nemůže nikdo divit, na druhou stranu je třeba si uvědomit, že banky se zrušením účtu mají nemalé náklady. Nejde jen o to škrtnout pár položek. Banka musí podle zákona ještě několik let držet v archivu evidenci všech pohybů na onom účtu. A to samozřejmě něco stojí," říká člen představenstva ČSOB Marek Ditz.
Ne všechny absurdní poplatky ale stihl takový osud jako ten za zrušený účet.
Stále aktuální je tak například vítěz letošní ankety absurdních poplatků, který na Nacherově webu zvolili čtenáři a klienti bank. Letos se jím jednoznačně stal poplatek za vklad na přepážce. Nejde přitom o extrémně vysoké částky. Například u České spořitelny zaplatíte za tuto operaci 20 korun, u ČSOB devět, Komerční banka od této praxe již před nějakým časem upustila.
"Vyšší cenu účtujeme tam, kde je třeba větší podíl ruční práce," říká za Českou spořitelnu mluvčí Kristýna Havligerová.
Není pochyb, že banka má v tomto případě vyšší náklady, většinu z nás ale přesto irituje, když svěřujeme bance peníze a platíme nejen za vedení účtu, ale navíc i za vklad.
Aby toho nebylo málo, banky si účtují i poměrně velké částky za takzvané nadlimitní vklady. U částek nad 500 tisíc tak u České spořitelny zaplatíte 0,15 procenta, tedy minimálně 750 korun. U ČSOB je situace o něco lepší. Bere si desetinu procenta až od milionu korun. Komerční banka tuto praxi také zrušila.
Každopádně se zdá, jako by banky nechtěly přijímat velké částky. I zde sice argumentují vyšším rizikem a tím, že preferují internetové bankovnictví, nicméně nelogičnost oněch částek se tím příliš nezakrývá.
"Na tento poplatek máme v současnosti nejčastější stížnosti. Banky ho mohou tisíckrát odůvodnit, ale narážíme tady na samotný základ toho podnikání," zdůrazňuje Patrik Nacher.
Jedou v tom všichni Na druhou stranu by neměl vzniknout dojem, že výše zmiňovaná trojice bankovních domů je semeništěm poplatkového hříchu, zatímco malé banky mají čistý štít.
Zvlášť zarážející je příklad mBank, která na trh pronikla před třemi roky z Polska a profilovala se jako malá štika mezi českými monopoly. Dlouhou dobu držela poplatky na minimální, téměř nulové hranici, změna ovšem přišla na začátku léta během popisované "zdražovací vlny".
Banka oznámila, že zdarma zůstane jen prvních deset platebních příkazů a tři výběry z bankomatu nebudou zpoplatněny jen těm, kdo kartou zaplatí alespoň čtyři tisíce korun měsíčně. Po protestech klientů, které se rozpoutaly na internetu, sice mBank nabídla dvouměsíční poplatkové prázdniny, ty ale těžko dokázaly zakrýt její tichou přeměnu na člena českého bankovního stáda.
Podobně se zachovala také Volksbank, která do začátku srpna nabízela balíček se svým Aktiv kontem zcela zdarma, a to v obchodním řetězci Kaufland. Následně ho však začala poskytovat již za devět korun měsíčně. V tomto případě je však nutno dodat, že jde stále o velmi mírný poplatek za vedení účtu v porovnání s konkurencí.

Jedním z mnoha problémů zůstává několik let fakt, že banky každému poplatku říkají jinak a jejich výpočty jsou často prováděny na základě nepřehledných rovnic. Například u velmi drahých plateb do zahraničí (v řádu stovek korun, a to i přes přímé bankovnictví) si ČSOB účtuje jedno procento, minimálně 250 korun, maximálně 1500 korun, plus příplatek 200 korun.
Jak to řeší Francouzi Poplatky nejsou problémem jen českých bank. Například ve Francii se jej ale už naučili řešit.
Francouzi své banky kritizují vcelku pravidelně a jedno z nejzajímavějších opatření, které navrhují, je sjednocení názvů základních poplatků a služeb v připravovaném slovníku. K němu by se přidala povinnost bank uvádět na konci roku shrnutí ročních poplatků.
"ČNB iniciativu na sjednocování definic a názvů bankovních poplatků nevyvíjí. Základní bankovní poplatky jsou označovány stejně nebo velmi podobně a mají stejný obsah," trvá na svém mluvčí banky Zimmerman. Čeští klienti se tak budou muset i nadále spolehnout sami na sebe.