Nejasnosti v novém zákoně o platebním styku přidělají práci českému finančnímu arbitrovi. Na něj se mohou obrátit klienti bank, kteří neuspěli s reklamací platební transakce. Už za rok by je mohli doplnit ti, kteří si chtějí stěžovat na poskytovatele spotřebitelských úvěrů.
Finanční arbitr bude mít víc práce. Přidělá mu ji nový zákon o platebním styku. Tedy přesněji, některá jeho nejasná ustanovení a způsob, jakým banky upravily smlouvy a obchodní podmínky. „Udělal jsem si rychlou analýzu všeobecných obchodních podmínek bank a zjistil jsem, že některá ustanovení jsou v rozporu se zákonem,“ říká František Klufa, Finanční arbitr České republiky . Pokud se banka bude na takové ustanovení odvolávat a s klientem se nedohodne, klient může podat stížnost k finančnímu arbitrovi. „V takovém případě budu spor vykládat podle zákona. Nejspíš bych rozhodl ve prospěch klienta,“ vysvětluje Klufa.
Problematických ustanovení je v novém zákoně několik. Jedním z nich je odpovědnost za neautorizované transakce platební kartou. Parlament v rozporu s původní evropskou směrnicí spoluúčast klienta stanovil na 150 eur za každou takovou transakci. Správný výklad je ale 150 eur za všechny neautorizované transakce. „To chce napravit Česká národní banka úředním rozhodnutím, které výklad vyjasní,“ říká Klufa. Spory ovšem mohou vznikat i ze samotné definice, co je a co není autorizovaná a neautorizovaná platba.
Zeptejte se Finančního arbitra na stránkách Zlaté koruny
„Poměrně velká vlna sporů by se mohla týkat možnosti zažádat o vrácení částky stržené z klientova účtu prostřednictvím povolení k inkasu, která je neočekávaně vysoká. Nikde ale není řečeno, co je nečekaně vysoká částka. Navíc banky reklamaci nemusí uznat. Místo toho mohou klientovi říct, že se má obrátit na finančního arbitra,“ vysvětluje Klufa.
Od listopadu může arbitr řešit i spory, na které dosud neměl právo. Například jde o stížnosti, kde částka sporu přesahovala 50 tisíc eur. Tato hranice padla. Rovněž se už nebude muset držet pouze zákona o platebním styku, ale rozhodovat i o případech, kdy banka například poruší ustanovení obchodního zákoníku. Spory se však i nadále musí platebního styku týkat.
Toto omezení ovšem může brzy odpadnout. Od 1. června příštího roku by měl vstoupit v platnost nový zákon o spotřebitelských úvěrech. Podle něj by měl arbitr nově rozhodovat i spory mezi klienty a poskytovateli či zprostředkovateli spotřebitelských úvěrů. „To bude znamenat až zdvojnásobení počtu případů. Už teď jsou spotřebitelské úvěry druhým nejčastějším tématem stížností. Zatím je však řešit nemůžeme,“ tvrdí Klufa.
Lidé si stěžují na smluvní podmínky. Neví, jak mají úvěr splácet, nebo neporozumí konstrukci úrokové sazby. „Některé úvěrové firmy stanovují každý měsíc jiný termín splátek. Pak jen čekají, až se klient opozdí. Dopis s upomínkou mají připravený a odesílají ho ještě o půlnoci v den splatnosti,“ přibližuje Klufa, jak by mohly nové stížnosti vypadat.
Návrhzákona o spotřebitelském úvěru stanovuje úvěrovým společnostem celou řadu nových povinností. Například budou muset sdělit všechny podstatné údaje o úvěru klientovi na jednotném formuláři. Rovněž budou muset dát klientovi domů k prostudování smlouvu a obchodní podmínky. Mělo by tedy odpadnout podepisování smluv pod časovým tlakem. Když firma některou z těchto povinností nesplní a klient neuspěje s reklamací, bude se moci na arbitra obrátit.
Jenže zákon obsahuje i méně jasně formulované povinnosti. Například úvěrová firma bude muset „s odbornou péčí“ posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Řada nebankovních úvěrových firem půjčku poskytne komukoli, i když nemá žádné příjmy, zjistil nedávný průzkum sdružení SPES, které pomáhá dlužníkům. (Více čtěte v článku Přibývá firem, které z vás kvůli půjčce vysají krev ) Takové firmy totiž spoléhají na to, že se snadno dostanou třeba k dlužníkově nemovitosti či mu nechají zabavit sociální dávky. I v tomto případě by se klient, který se dostane do problémů se splácením, mohl na finančního arbitra obrátit se stížností, že úvěrová společnost nevyhodnotila jeho schopnost splácet správně.
„Nejspíš bych pak zjišťoval, jestli úvěrová společnost schopnost splácet posoudila. Pokud vzniknou pochybnosti, existuje prostor pro vyřešení sporu smírem. Třeba, že klient peníze vrátí bez sankčních poplatků,“ říká Klufa.
Podstatné je, že arbitr bude moci rozhodovat o sporech i v případě, že ve smlouvě o úvěru je tzv. rozhodčí doložka neboli že všechny spory mezi klientem a věřitelem řeší stanovený rozhodce a nikoli soud. Jenže klient se bude muset obrátit na arbitra ještě dříve, než rozhodce rozhodne. To znamená v řádu několika dnů, protože rozhodci u případů neplatičů rozhodují na objednávku úvěrových společností velmi rychle. Pokud to dlužník stihne, mělo by se řízení před rozhodcem zastavit. Pokračovat může pouze tehdy, pokud finanční arbitr nerozhodne nebo se mu nepovede vyjednat smírné vyřešení sporu.
Klienti se zpravidla na arbitra budou obracet v okamžiku, kdy se dostanou do problémů se splácením, ať už vlastní vinou, nebo tím, že je úvěrová společnost do takové situace vmanipuluje. Jenže podle stanoviska České bankovní asociace, by finanční arbitr neměl rozhodovat o sporech z nesplácení úvěrů. O výklad nových pravomocí arbitra se proto patrně ještě povedou diskuse.