Obecně sice platí, že hotovostní platební styk má v celosvětovém měřítku tendenci k celkovému poklesu, ovšem přesto jistě zůstane i v budoucnosti používání hotovosti do značné míry nezastupitelné.

Hotovost je v rozvaze (bilanci) účtována
•    v ČNB (resp. ve všech centrálních bankách) na straně pasiv (položka „Peníze v oběhu“),
•    v obchodních bankách na straně aktiv (položka „Pokladní hotovost a pohledávky vůči centrálním bankám“).
Bankovky jsou nezúročitelné státní dluhopisy, které jsou vydávané jako náhrada za mince z drahých kovů. Po technické stránce jsou bankovky sériové výrobky v miliónových nákladech. Vzhledem k označení série a čísla je každá bankovka originálem.

Bankovky jsou ve většině států tištěny na speciálním vysoce kvalitním speciálním bankovkovém papíře (obvykle vyrobeném na bázi bavlny). Nejstarší papírové peníze pocházejí z Číny. V některých zemích nepoužívá k výrobě bankovek papír, ale speciální polymerový substrát. Jedná se např. o Austrálii (viz www.rba.gov.au), o Nový Zéland (viz www.rbnz.govt.nz) nebo o Rumunsko (viz www.bnro.ro). Polymerové bankovky mají řadu výhod oproti papírovým bankovkám, konkrétně lépe odolávají snahám o padělání, jsou výrazně trvanlivější a jsou také čistší a hygieničtější.

Všechny bankovky obsahují řadu ochranných prvků. Konkrétně se jedná o
•    vodoznak,  
•    ochranný okénkový proužek,
•    ochranná vlákna,
•    soutiskovou značku,
•    skrytý obrazec,
•    opticky proměnlivou barvu,
•    ochranný iridescentní (duhově proměnlivý) pruh        nebo o
•    mikrotext , resp. mikrotisk

Pravé bankovky jsou takto snadno identifikovatelné a je velmi obtížné je kvalitně napodobit, resp. padělat.
Přesný způsob výroby bankovkového papíru, resp. polymerového substrátu i jednotlivé ochranné prvky bankovek jsou domluveny mezi „zadavatelem výroby bankovky“ (centrální bankou) a jeho výrobcem (tiskárnou cenin).

Státovky byly úvěrové peníze, vydávané státem, resp. vládou nebo ministerstvem financí prostřednictvím centrální banky. Na rozdíl od bankovek, které jsou kryty zlatem a jinými aktivy banky, jsou státovky kryty majetkem státu a tedy představují státní dluh. Nouzová platidla (nouzovky) jsou specifickou kategorií mezi papírovými platidly. Objevovala se vždy v dobách peněžních, resp. měnových krizí, kdy „doplňovala“ nedostatečné množství zákonných platidel (zejména drobného oběživa); měla provizorní charakter a jejich platnost byla vydavatelem časově i teritoriálně vymezena. Jako příklad je možné uvést německá nebo rakouská nouzová platidla, používaná v době hyperinflace ve dvacátých letech minulého století.

Mince jsou peněžní jednotkou, která je součástí peněžní soustavy každého státu. Jedná se o kousky kovu, opatřené údaji (hodnota mince, název měny nebo údaje o vydavateli), ze kterých je patrné, že se jedná o peníze. Mince má dvě strany, a to líc (avers) a rub (revers), na kterých bývá zpravidla vyražen státní znak daného státu, číslice vyjadřující jmenovitou hodnotu mince a letopočet její ražby. Také mince jsou vybaveny ochrannými prvky – jedná se o hmotnost, průměr a sílu mince a o úpravu jejich hrany. Nominál je jmenovitá hodnota, která je uvedena číselně nebo slovně na bankovce (resp. na státovce), na minci nebo na cenném papíru.
Obchodní mince jsou mince z drahého kovu určené k obchodování s drahými kovy, nejsou součástí soustavy zákonných peněz a nemají tedy nominální hodnotu stanovenou v peněžní jednotce a nejsou s ní v zákonném poměru. Hodnota obchodních mincí není tudíž dána kurzem příslušné měny, ale cenou drahého kovu na trhu s tímto drahým kovem. Pamětní mince je taková mince, kterou vyhláška ČNB (vydaná na základě zmocnění zákonem č.6/1993 Sb.) označuje jako pamětní minci. Pamětní mince je emitována za účelem připomenutí výročí nějaké významné události nebo nějaké významné osobnosti, a to na základě rozhodnutí bankovní rady ČNB.