Základním bezpečnostním prvkem bankovních poboček je „bezpečnostní knoflík“, který je vhodně uschován v prostorách pokladen a který je spojen s nejbližší policejní služebnou.

K bezpečnosti hotovosti výrazně přispívá minimalizace objemu hotovostí v konkrétní pobočce. Každé obchodní místo má stanoveno, kolik maximálně může mít ve svých prostorách uložen hotových peněz (korun i cizích měn) a nadbytečnou hotovost musí odvádět do „centrálního trezoru“ dané banky. Centrála této banky pak odvádí přebytečnou hotovost do příslušné centrální  banky.

Hotovost je v bankovních pobočkách uložena v trezorech nebo v trezorových skříních. Otevírat je a vybírat z nich hotovost (ale i hotovost vkládat) jsou oprávněny pouze pověřené osoby. Tato zařízení jsou často vybavena i tzv. zpožďovacím mechanismem, jehož smyslem je zdržet případného útočníka.

Pokladník může také zloději s kradenými  penězi vhodit do jeho brašny i „patronu s nesmytelnou barvou“, která později vybuchne, lup (tedy peníze) znehodnotí a zároveň může znečistit i pachatelovy ruce a šaty.

Před několika lety na tuto „patronu“ doplatil bankovní lupič, který přepadl pobočku banky v Jablonci nad Nisou. Když mu vybuchla, tak jednak znehodnotila ukradené peníze, jednak jej znečistila. Bundu (i tašku s kořistí) sice odhodil, ale ruce si neměl kde umýt. Snažil se proto utéci, ale byl chycen v tramvaji směřující do Liberce.

Pobočky banky (ale i bankomaty) jsou vybaveny také kamerami a nahrávacím systémem, na což doplatili dva naivní mladí lidé.

Na střední škole v jednom okresním městě studovali chlapec a děvče, kteří chtěli po maturitě studovat žurnalistiku, a proto potřebovali někde publikovat. Externě spolupracovali s místním deníkem, kterému chtěli dodat „sólokapra“. Rozhodli se proto napsat článek o bezpečnostních opatřeních v místní pobočce obchodní banky. Nejprve do ní přišli a slušně se zeptali (v hale i ředitele), jaké používají bezpečnostní opatření. Samozřejmě se s nimi nikdo o tom nebavil. Protože ale stále chtěli získat podklady pro svůj článek, rozhodli se pobočku přepadnout. Pokladní ovšem použili „bezpečnostní knoflík“ a ve velmi krátké době si je odvezla policie. Domnívám se, že pro ně neměla moc pochopení.

Mezi další bezpečnostní opatření patří např. otáčivé dveře nebo „dvojité dveře“, kdy se např. jedny dveře otvírají dovnitř a druhé ven – toto opatření zpomalí lupičův útěk.

Za efektivní bezpečnostní opatření ovšem nelze v žádném případě považovat „černé šerifa“ s pistolí u pasu. Problém je v tom, že střílet v malém prostoru, plném lidí, je velice hazardní, neboť existuje vysoká pravděpodobnost, že bude zasažen nevinný člověk Kromě toho i zloděj často hrozí pistolí či granátem a nikdy v daný okamžik nevíte, zda se jedná o atrapu nebo o pravou zbraň. Zloděj je při přepadení často velmi nervózní a nikdy nevíte, zda zbraň skutečně použije.

Často ovšem stačí na odvrácení hrozby pouhá duchapřítomnost, o čemž svědčí následující příběh. Pracovníci jedné pobočky banky poskytli začínajícímu podnikateli úvěr na rozjezd jeho firmy s tím, že za jeho splacení ručil klientův známý. Když klient úvěr nesplácel, banka se rozhodla obrátit se na ručitele s požadavkem na splacení dluhu a ani při osobním jednání od tohoto rozhodnutí neustoupila. Klient z banky odešel s výkřikem „Ručitel mě zabije!“. Za chvíli se vrátil se svojí legálně vlastněnou loveckou puškou, šel za ředitelem pobočky a přikázal mu, ať mu z trezoru pobočky přinese hotovost ve výši dlužné částky, jinak že jej zastřelí, on sám že zůstane v jeho pracovně. Takto získanou hotovostí chtěl na pokladně této banky splatit svůj dluh. Ředitel souhlasil, ovšem z kanceláře svojí sekretářky zavolal policii.

I s bankomaty je spojena řada pokusů o odcizení v nich uložené hotovosti. Když pominu násilné odvezení bankomatu jejich místa a jejich následné rozbití, tak zajímavá je snad tato událost. Klient si vyzvedl peníze, uložil si svoji platební kartu, ale peníze si zapomněl vzít. Když si to po chvíli uvědomil, vrátil se k bankomatu, ale peníze tam již nebyly. Tato skutečnost byla reklamována. Při vyřizování reklamace si bankovní úředníci prohlíželi kamerový záznam a zjistili, že si pohřešované peníze vzala jiná osoba. Její tvář byla dobře rozpoznatelná, takže pro policii jistě nebyl problém ji najít.

Na závěr musím pro úplnost ještě uvést, že hotovost je v bankách chráněna i proti spálení požárem. Vedle požárních hlásičů a ručních hasicích přístrojů jsou bezpečnostním prvkem také stěny trezorů či trezorových skříní. Tato zařízení jsou konstruována tak, aby vydržela „po jistou dobu“, která by měla dostačovat, než přijedou hasiči.  V případě požáru peníze v těchto zařízeních obvykle neshoří (tj. není z nich popel), ale žár z nich udělá „černou hmotu“.

Ing. Zbyněk Kalabis
autor přednáší na BIVŠ, a.s. Praha