Základním bezpečnostním opatřením je minimalizace objemu hotovostí na pobočkách – jde o to, aby se zloději nevyplatilo riziko krádeže.

V této souvislosti je myslím vhodné zmínit, že ochrana hotovosti ozbrojenou ochrankou není vůbec vhodná. Jde o to, že zloděj může být také vyzbrojen zbraní a nikdy nelze s jistotou předpokládat, že ji nepoužije. Hrozil by tak nepřípustný masakr mezi klienty banky nebo mezi jejími zaměstnanci. Banky proto obvykle preferují vydání peněz bez zjevného fyzického odporu. Výhodnější je tudíž využívat jiná bezpečnostní opatření.

Peníze bývají uchovávány v trezorových skříních nebo v příručních pokladnách, opatřených tzv. zpoždovacími zámky, které neumožňují okamžité otevření příslušného uschovacího zařízení. Pokladny mohou být také opatřeny neprůstřelným sklem.

Často je také prostor pokladen snímán kamerami.

Velmi jednoduché a nenápadné, ale současně velmi efektivní bezpečnostní opatření jsou např. dvojité dveře, kdy se jedno křídlo otevírá např. dovnitř a druhé např. ven. Jako další varianta bývají využívány otáčivé dvoře. Oba tyto typy dveří výrazně zpomalí případného zloděje při jeho útěku.

Pokladníci bývají často školeni, jak se chovat při přepadení. Vedle nekladení aktivního odporu a vydání zlodějem požadované hotovosti jim je doporučováno stisknout bezpečnostní „knoflík“, spojený s nejbližším ¨pracovištěm policie. Kromě toho může pokladník zloději do jeho tašky vhodit speciální kazetu s barvou, která znehodnotí ukradenou hotovost a také obarví zloději ruce, obličej a oblečení.

Vedle ochrany proti přepadení je samozřejmě také nutné zajistit hotovost proti fyzickému zničení, a to zejména požárem. Banky v této oblasti úzce spolupracují s požárníky a mají nainstalovány požární hlásiče, jejichž funkčnost průběžně kontrolují. Trezorové skříně a příruční pokladny musí vydržet žár ohně po dobu, než přijedou požárníci. Peníze v nich neshoří (v tom nejhorším případě), tj. není z nich popel, ale stane se z nich černá beztvará hmota.