Již úvodní vystoupení prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Míla naznačilo, že důsledky současné situace nelze podceňovat a je třeba dělat vše pro to, aby se krize finanční a hospodářská nepřeměnila v krizi sociální se všemi negativními dopady, které by to mohlo mít. Jeho vystoupení otevřelo prostor pro diskusi, v níž zaznělo mnoho podnětných hlasů a názorů.

Známý ekonom Jan Švejnar uvedl, že zejména v Evropě může být období recese, v němž se ekonomika celosvětově nalézá, mnohem delší než v USA, protože tamní trh je flexibilnější a podle jeho názoru se rychleji ze silného otřesu vzpamatuje. Česká ekonomika podle jeho mínění bude moci mluvit o štěstí, jestliže v příštím roce zaznamená růst a neupadne do recese. I při sníženém růstu však pocítíme jako malá a velice otevřená ekonomika problémy. Problémy budou mít zejména exportéři, omezení se dotkne úvěrů pro podniky i občany.

Na Jana Švejnara navázal člen bankovní rady ČNB Robert Holman, který vidí hlavní pozitivum ve zdravém bankovním sektoru, který v České republice nebyl krizí zasažen. Centrální banky by měly reagovat na krizi nástroji, které mají k dispozici, a to je především snižování úrokových sazeb. Finanční trhy nepotřebují více regulace, ta vede spíše ke zhoršení. Vlády svými zásahy na sebe vzaly velké břemeno, které se týká zejména rozdělování pomoci. Bude obtížné určit, kdo si pomoc zaslouží a kdo ne a toho necháme padnout.

Na finančním fóru vystoupil jako exkluzivní host také bývalý premiér Miloš Zeman, který svůj příspěvek nazval Zkušenosti z finanční krize v České republice. Vrátil se v něm ke krizi, která u nás vznikla koncem 90. let a kterou vláda, v jejímž čele stál,  řešila sanací a privatizací bank. Na řešení současné krize má, jak neopomenul podotknout, dva poněkud provokativní návrhy. První: žádné další prostředky na sanaci bank, protože už byla provedena. Druhý: žádné prostředky na pomoc podnikům, zejména automobilkám, protože i tato pomoc už byla provedena. Podle jeho mínění je náš bankovní sektor zdravý, ale za 5 let už zdravý být nemusí, protože i naše banky mohou mít ve svém portfoliu „toxické“ úvěry a může to být tikající časová bomba.

Na finančním fóru vystoupila také náměstkyně ministra financí Klára Hájková. Hovořila na téma finanční krize a naše předsednictví v Radě Evropy. Představila opatření, která přijala EU k řešení důsledků krize ve finančním sektoru a na podporu ekonomiky členských zemí a také soubor opatření, jejichž prosazování bude koordinovat v příštím půl roce Česká republika při svém předsednictví. Jednou z klíčových agend bude reforma evropského systému dohledu nad finančním trhem. V únoru 2009 bude v rámci Skupiny de Larosiére připravena zpráva týkající se regulace bankovnictví a ratingových agentur. Zpráva bude v dubnu projednána v Praze na zasedání ECOFIN a poté v květnu schválena. Podle původního záměru by finanční instituce v celé Evropě nesměly používat jiné ratingy než agentury EU, a s tím bude možná problém.

Dále na fóru vystoupil Daniel Stelter, ředitel berlínské pobočky Boston Consulting Group, který se jako světový expert zabývá řešením krizových situací a strategií přežití v dobách hospodářské krize. Jeho vystoupení bylo zaměřeno na nefinanční sektor, zejména průmyslové a další společnosti. Uvedl, jak ochránit tyto společnosti před nejhoršími dopady krize. Seznámil s konkrétními nástroji, které lze v době krize využít a s tím, jak sestavit rychlý a komplexní plán na ekonomickou obnovu.

Ekonom Světové banky Anton Marcinčin se ve svém příspěvku věnoval ekonomikám nových členských států EU, zejména České republice a Slovensku. Prognózy těchto zemí, kromě Maďarska, byly dobré a předpovídaly dlouhodobě růst. I v roce 2009 je česká ekonomika schopna růst o více než 2 procenta. Problémům se ovšem nevyhneme. Našim zemím již nepomáhá ani vysoká likvidita, kterou banky disponují, protože ji není kam umístit. Banky si dnes dvakrát rozmýšlejí komu a na co půjčí. Jádro krize by mělo vypuknout v polovině příštího roku, do té doby bychom se měli připravit. Krize by měla oživit a dát nový impulz i reformním snahám vlád. Chybí mu kvalifikované zprávy centrálních bank, které by informovali občany, co mají v různých fázích krize dělat a jak se mají chovat.

Paul van den Noord, ekonom působící v Evropské komisi, se věnoval opatřením, která přijala k řešení krize a stabilizaci finančních trhů EU. Zmínil schválenou finanční pomoc ve výši 200 bilionů EUR a plán strukturálních změn a stimulů, které by posílily poptávku a nastartovaly obrat k růstu. Všechna opatření mají být dočasná, a to jak škrty, tak i daňové úlevy, např. snižování DPH. Měly by být harmonizovány tak, aby jednotlivé země nepoškozovaly. Platnost těchto opatření odhaduje nejvýše na čtyři roky. Finanční pobídky by měly nejen oživit, ale i ozdravit ekonomiku všech členských zemí.

Piercarlo Gera, ředitel pro strategii jedné z největších světových poradenských společností Accenture, předpovídá, že do šesti let se bankovní sektor, zejména retailové bankovnictví velice radikálně změní. Týkat se to bude i českých bank. Půjde o větší transparentnost a změnu provozních modelů jak v oblasti snižování nákladů, tak v rozšiřování distribučních kanálů a nabídky.

Luděk Niedermayer, ředitel Consulting Deloitte, poukázal v souvislosti se světovou finanční krizí na dobrou kondici naší ekonomiky. Čekají nás podobně jako jiné země průvodní problémy, jako ztížený přístup k úvěrům, krize odbytu, pokles výkonnosti ekonomiky. Rychlejší přijetí eura by nám za této situace spíše pomohlo. Podle jeho slov si nyní do zdravé ekonomiky importujeme recesi, na kterou nebyla stavěna. Firmy, které nyní disponují hotovostí mají žeň a mohou oživit ekonomiku. Od státních balíčků nelze očekávat zázraky. Jsou nyní potřebné, ale mají mít reálná omezení. Mluvíme o globální recesi, ale bude mít individuální dopady v různých odvětvích a segmentech ekonomiky. To co platí pro podniky, platí i pro lidi.

Hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík poukázal na to, že nám někdy uniká podstatná skutečnost, že naše ekonomika a republika je zasazena do světového resp. regionálního kontextu. Dnes se poněkud mění pohled finančních trhů a investorů na země střední Evropy, které donedávna byly velmi úspěšné. Přesto by dopady finanční krize na nás neměly být veliké. Zatím je naše pozice dobrá, ale je zde nebezpečí, že nás okolní země stáhnou sebou. Proto by co nejrychlejší přijetí eura mělo pro Českou republiku představovat stabilizující faktor.

Jací budou čeští investoři po finanční krizi bylo námětem příspěvku Josefa Beneše, předsedy Asociace pro kapitálový trh. Největším problémem je ztráta důvěry u drobných investorů. Jen za poslední čtvrtletí díky odchodu investorů odplynulo z podílových fondů na 40 miliard. Velké ztráty se obtížně vysvětlují zejména konzervativním investorům, kteří peníze vkládali do zaručeně jistých peněžních fondů.
Cestou do budoucna není restrukturalizace stávajících fondů, ale vytváření nových fondů s průhlednou strukturou a lépe zajištěných, garantovaných fondů. Perspektivou jsou i penzijní fondy, které finanční krize postihla minimálně a nepropadly se do záporných čísel.

Podle Karla Janečka ze společnosti RSJ Invest, který se zabývá derivátovými trhy, vývoj cen na těchto trzích signalizuje hlubokou ekonomickou recesi, která nastává a v některých zemích již nastala. Svět skutečně zchudl. Ztráty jsou extrémní a stále se zvyšují. Od října 2007 již ztráta na světových trzích dosáhla 20 bilionů dolarů. Pokles cen aktiv není jen účetní problém, ale představuje reálný problém, kterým je nedostatek peněz v ekonomice. Problém finančních trhů nemohou způsobit krátkodobí spekulanti, kteří trhu nijak systematicky neškodí. Nemá smysl regulovat fondy soukromého kapitálu. Klíčový problém finanční trhů a v jistém smyslu selhání tržní ekonomiky je tzv. morální hazard, kdy některé velké finanční subjekty mohou provádět netransparentní a riskantní operace s tím, že v případě problémů platí ztráty daňový poplatník. V tomto smyslu je třeba efektivně regulovat a kontrolovat banky a OTC trh.

O dopadech krize na platební morálku podniků hovořil Radek Laštovička, ředitel společnosti Coface Czech. Společnost Coface patří k předním poskytovatelům služeb v hodnocení bonity, inkasu a pojištění pohledávek. Podle Laštovičky dojde v letošním roce k 30% nárůstu ztrát z nezaplacených pohledávek a stejně jako u minulých krizí zhoršená platební morálka potrvá 18 až 24 měsíců. Riziko zhoršení platební morálky se projeví zejména u exportu a bude souviset hlavně s propadem platební morálky v Německu. Další riziko představuje krize ve stavebnictví v důsledku snížení poptávky po nových bytech a ohrožení developerských projektů.

Lubomír Rajdl, vrchní ředitel Úseku podpory a strategie Českomoravské záruční a rozvojové banky, se zabýval podporou malých a středních podniků v období finanční krize. Tak jako jinde v Evropě nejde o přímé dotace do tohoto sektoru, ale např. o daňové úlevy a zajištění dodatečných prostředků. Ty mohou být získány urychlením čerpání ze strukturálních fondů EU, ovšem s tím, že co se nyní odčerpá, o to bude na konci období méně. Ještě v letočním roce došlo k posílení prostředků pro poskytování záruk na úvěry o 1 miliardu, v příštím roce se uvažuje o 2 miliardách korun.

Na závěr finančního fóra vystoupil prezident Hospodářské komory Petr Kužel, který přiblížil současnou situaci z hlediska podnikatelů a upozornil na obtíže a dopady vyvolané krizí. Ekonomika zatím nekolabuje, protože krizi máme předplacenou už z let 1997 a 1998, kdy byly nesplácené úvěry převedeny do Konsolidační banky. Banky i proto jsou nyní opatrnější a nové úvěry se získávají těžce. Tuto situaci chápe, přesto by banky nemusely postupovat odmítavě k podnikům a celým odvětvím, ale více diferencovat svůj přístup i v těch oblastech, kde jsou složitější podmínky a kde by řada firem mohla přežít.

V diskusi k jednotlivým tématům vystoupila řada přítomných, mezi nimi František Klufa, finanční arbitr ČR, Petr Koblic, předseda Burzovní komory, Jiří Rusnok, prezident Asociace penzijních fondů ČR nebo Michal Mejstřík, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK.