Regulační, tak by se daly nazvat některé poplatky, kterými české banky chtějí omezovat užívání některých služeb svými klienty. Do této kategorie spadají i nové poplatky, které zavedla bezpoplatková mBank. Bankovní poplatky lze podle „původu“ vzniku zjednodušeně rozdělit do dvou základních skupin – poplatky, které slouží jako především plánovaný zdroj výnosů banky, a poplatky, které mají regulovat chování bankovních klientů.
U první skupiny poplatků jde bance o jistý příjem. Jde zejména o zpoplatňování základních bankovních služeb, ze kterých až příliš čiší snaha ždímat z klientů peníze. Bankovní klient často platí i za věci, které nemůže ovlivnit (příchozí platba) nebo za služby, které banky svým klientům nabízejí jako upřednostňované ( internetbanking , výběr z bankomatu vlastní banky) či zpoplatňuje chování klienta naprosto nelogicky a v zásadě i proti smyslu vlastního podnikání (nadměrný vklad na účet ).
Bojovat s těmito poplatky lze jen přestupem k levnější bance. Představitelé bank však už dávno pochopili, že český bankovní klient se chová poněkud jinak, než v zemích, kde sídlí mateřské společnosti. Zanadává si a tím veškerá jeho aktivita vůči bance končí. Změna je přece tak náročná a vlastně to ani za ty nervy nestojí – nová banka se ke mně bude po čase chovat stejně, jako ta původní. Když to banky vědí, proč by své chování měnily.
Druhou skupinou jsou poplatky, které mají regulovat chování bankovních klientů. I to lze rozdělit na dvě části.
V té první jde o nezodpovědné či nepochopitelné chování bankovních klientů. Tedy o vyžadování bankovních služeb, které si může zajistit sám, a to mnohem snadněji. Příklad – klient jde na pobočku a vybírá u přepážky pár stokorun. Obrana banky – většinou zavede obecný poplatek. Tím ovšem potrestá i ty klienty, kteří chtějí vybrat větší hotovost, což by bylo u bankomatu dosti složité.
Lze však najít i výjimky. U Fia najdeme poplatek za výběr na přepážce ve výši 30 Kč, ale jen do výše výběru 1000 Kč. Kdo chce vybrat více, poplatek již nezaplatí. Poplatek tak neslouží jen k provětrávání kapes bankovním klientům, ale má eliminovat jejich neefektivní chování.
Druhým příkladem je zneužívání bankovních služeb. Příkladem může být používání účtů pro fyzické osoby jako podnikatelské účty . Že mnoho klientů využívá pro svoje podnikání účty pro fyzické osoby je evidentní. Jedním z důkazů (kromě údajů od samotných bank) jsou výsledky kalkulátoru bankovních poplatků na serveru www.bankovnipoplatky.com. U počtu transakcí měsíčně najdeme v kalkulátoru čísla v řádech několika set. To samé platí i pro další bankovní služby.
V tomto kontextu se lze dívat i na nedávné změny v sazebníku mBank . Ta zavedla omezené zpoplatnění tří druhů služeb – výběry z bankomatu pomocí dodatkových karet, omezení bezplatného výběru z bankomatu a limitovaný bezpoplatkový počet transakcí.
Ve velké většině lze zavedení poplatků mBank vnímat jako obranu. Podobně jako tomu bylo u příkladu poplatku za výběr hotovosti na pobočce u Fia, i zde je vidět, že poplatky nejsou samoúčelné, že netrestají všechny klienty (až na jednu výjimku) a že regulují „nadužívání“ určitých bankovních služeb. Dva příklady za všechny.
Ideální příklad regulačního motivu zavedení poplatku najdeme v případě výběru z bankomatu v zahraničí. Tam donedávna byly veškeré výběry zdarma. Podle neoficiálních informací z banky si řada lidí opakovaně denně i několikrát vybírala částky kolem 5 eur. Banka tedy po několika letech nově zavedeným poplatkem reguluje, že si budeme moci v zahraničí vybírat z bankomatů i nadále zdarma, ale jen pokud bude vybíraná částka vyšší, než je ekvivalent 2500 Kč (cca 100 euro). A to svůj smysl nepochybně má.
Nikde to zakázáno nebylo a je chybou banky, že to svojí poplatkovou politikou umožnila. Na druhé straně ale platí určité nepsané zásady slušnosti nebo jinak řečeno rozumnosti, mám-li použít drobnou paralelu - když v obchodě narazíme na degustaci nějakého pokrmu, jistě to neznamená (i přesto, že to není nikde výslovně zakázané), že bychom to měli vnímat jako alternativní způsob, jak se zadarmo navečeřet.
Podobně je na tom i další nově zavedený poplatek a to za transakce. I nadále bude tato služba zdarma pro prvních deset platebních transakcí (do jiné banky, plateb v rámci mBank se změny nedotknou). Nad tento počet odchozích plateb bude každá transakce stát 3 Kč. Týká se to jen odchozích plateb a nikoliv příchozích, tedy, že své náklady může klient ovlivnit. Zadruhé se zavedení poplatku netýká pravidelných plateb (trvalé příkazy, povolení k inkasu, SIPO), takže se klient aktuálnímu stavu může do určité míry přizpůsobit.
Pokud jde o samotný poplatek, banka jej zdůvodňuje tím, že kolem 2 procent klientů využívalo osobní účet pro svoje podnikání, takže generovali až několik desítek či dokonce stovek platebních příkazů denně.
Banka tímto krokem trestá všechny, místo aby si dupnula na ty, kteří osobní účet používají pro podnikání. Je také otázkou jestli onou hranicí by neměl být počet dvaceti či více transakcí, aby v poplatkové síti opravdu neuvízli lidé, kteří reálně mají více odchozích plateb do cizích bank.
Řada bank sice má omezený počet transakcí zdarma a poplatky se platí až za platby nad příslušnou hranici, tedy princip, který nově zavádí mBank, ale tato nabídka je součástí balíčku. Klient zaplatí za balíčkový účet násobně více než za účet běžný, tudíž si v zásadě předplatí některé služby.
U mBank ale klient za vedení účtu neplatí nic, balíčkový účet tu vlastně není, všechny služby jsou součástí běžného účtu . Součástí tohoto účtu zdarma je i ono nové omezení počtu bezpoplatkových transakcí. V tom je ve srovnání s ostatními bankami zásadní rozdíl.
Každopádně platí, že nechceme-li, aby nám banky zvyšovaly poplatky, chovejme se sami jako důslední a nároční, ale zároveň také jako nezáludní bankovní klienti. Vše, co negativního vyšleme, nám banky velmi rády vrátí. I s pomyslnými úroky.