Na začátku celého procesu výroby bankovek stojí centrální banka, která vypíše soutěž o nejlepší návrh nové bankovky a současně stanoví její parametry.

Této soutěže se zúčastní řada umělců, kteří na základě tohoto zadání vytvoří svoje návrhy. Jejich skicy (nakreslené pouze tužkou) naznačují cesty nebo způsoby, jakými zkombinovat požadované podstatné podrobnosti záměru (zadání). Mezi ně patří zejména hodnota bankovky a několik grafických prvků (druh písma, linková výzdoba nebo giloše, často jeden nebo více portrétů či zobrazení krajiny). Výběr konkrétních grafických prvků často vychází z historických tradic daného státu.

Nejvhodnější skicy jsou poté nakresleny a vybarveny, čímž se vytvoří prototyp bankovky. Tyto prototypy již vypadají úplně stejně jako hotové bankovky, a to v každém detailu. Umělcům a jejich týmům obvykle trvá zhruba 6 měsíců, než navrhnou a zpracují jednu stranu bankovky – zvláštně komplikovaný design může trvat ještě déle.

Různé prvky tohoto prototypu jsou často tištěny různými technikami. Tak například grafické rysy jsou obvykle tištěny hlubotiskem, která „vytváří“ extrémně ostrý obraz, zatímco obrazy v pozadí a bezpečnostní mřížka a jsou tištěny procesem zvaným „suchý offset“.

První krok při přípravě desky pro suchý ofsetový tisk proto spočívá v oddělení jednotlivých prvků návrhu příslušné bankovky – k tomu jsou často využívány počítačové programy. Potom jsou rozděleny návrhy pozadí pro obě strany bankovky až  do čtyř částí (každá ze stran), které budou tištěny odděleně. Speciální plastický povlak je pak vytvořen z každé části  a tiskové desky jsou vyrobeny z těchto povlaků v podrobně rozpracovaném několika etapovém procesu.

Hlubotisk využívá vysoce naleštěné měděné nebo ocelové desky nebo matrice, do kterých je vzor vyrytý. V tomto okamžiku začínají úkoly pro rytce – jeho práce vyžaduje jak umělecký instinkt, tak také výjimečnou přesnost a pečlivost. Východisko pro jeho práci představuje tzv. rytcův model, který je speciálně připravený z původního náčrtku.

Jedná se o „opětovné vytvoření“ každého rysu návrhu jako systému jemných linek a bodů, který rytec vybrousí do matrice v různé hloubce a pod různými úhly. Současně připravuje zkušební tisky, takže může kontrolovat postup prací na matrici a vylepšovat její detaily. Tyto tisky mají charakteristický třírozměrný vzhled, způsobený vyvýšenými inkoustovými linkami a body. Jejich struktura nelze být fotograficky reprodukována, což odstrašuje případné padělatele.

Jakmile je rytec spokojen s testovacími tisky, předá výsledek svojí činnosti tvůrci giloší, který je přenese na desky za použití speciálního přístroje. V mnoha případech je nyní přidáno označení hodnoty bankovky („denominace“) a písmo (nápisy).

Konečně je pak matrice vyleptána pomocí kyseliny. Jedná se o vysoce obtížnou zodpovědnou práci, protože může v jediném okamžiku nepozornosti zničit měsíce rytcovy práce.

Obtahy návrhu i hlubotiskem vytištěného materiálu musí být nyní znovu porovnány a chyby musí být opraveny. V tomto okamžiku je rovněž nutné stanovit i barvy inkoustu pro konečný tisk, tak aby odpovídaly návrhu.

V tomto okamžiku může začít výroba tiskových desek – na každé z nich je mřížka identických obrazů, takže velké množství bankovek může být tištěno současně.

Bankovky jsou vždy tištěny na vysoce kvalitním papíru, obvykle založeném na bavlně a obsahuje charakteristická vlákna a vodoznaky, aby jej bylo možné identifikovat a aby bylo co nejvíce zabráněno jeho napodobování. Přesný způsob výroby bankovkového papíru i jeho „ingredience“ jsou domluveny mezi „zadavatelem bankovky“ (tj. centrální bankou) a jeho výrobcem.

Na konci celého procesu musí bankovky projít ještě přísnou kontrolou kvality, teprve potom mohu být dány do oběhu. Každá vadně vytištěná bankovka je okamžitě vyřazena a zničena.

Archy bankovek jsou tištěny v řadě navazujících kroků v tiskárně cenin (v České republice bankovky tiskne Státní tiskárna cenin se sídlem v Praze).  

Austrálie je první zemí světa, která nahradila „bankovky z papíru“ bankovkami, vyráběnými ze speciálního po­lymerového substrátu. K tomuto revolučnímu kroku vedla australskou emisní banku především snaha o zabránění padělání bankovek. Polymerové bankovky jsou také výrazně trvanlivější než papírové (v oběhu vydrží v průměru čtyřikrát déle), jsou také čistší a hygieničtější. Významná je rovněž skutečnost, že je lze recyklovat výrazně lépe než „klasické“ papírové peníze.

Eurové bankovky jsou tištěny ve více tiskárnách v několika zemích eurozóny. Koordinaci výroby eurových bankovek a dohled nad ní zajišťuje Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Díky společnému řízení kvality tisku bankovek splňují všechny bankovky měny euro naprosto shodné standardy (a je možné je proto např. využívat v bankomatech ve všech zemích eurozóny.

Ing. Zbyněk Kalabis
autor přednáší na BIVŠ, a.s. Praha