Minulý rok ukázal, že ani konzervativní investice jako peněžní fondy nemusí zůstat ušetřeny propadů na finančních trzích. Někteří investoři do těchto fondů skončili za rok 2008 ve ztrátě. „Ti, kteří viděli ve fondech peněžního trhu klasický střadatelský instrument, v něj ztratili důvěru, což se projevilo zvýšenými výběry peněz,“ říká Josef Beneš, ředitel Asociace pro kapitálový trh a ředitel ČSOB Asset Management. Od začátku roku 2008 lidé vybrali z peněžních fondů o 25,6 miliardy korun více, než kolik do nich uložili.
Své peníze investoři často přelévali na bankovní spořicí účty, které nabízely a stále nabízejí lepší výnos i jistotu, že klient o peníze díky pojištění vkladů nepřijde. Vysoké úročení spořicích účtů navzdory klesajícím sazbám České národní banky (ČNB) bylo způsobeno situací na mezibankovním trhu. Tam si banky například letos v dubnu půjčovaly peníze na půl roku za roční úrok 2,64 procenta. Díky spořicím účtům mohou získávat peníze levněji. „V minulých letech byl vliv změny repo sazby ČNB na pohyb úrokových sazeb vkladových produktů „čitelnější“, respektive v poslední době vzrostl vliv jiných na první pohled ne tak zřejmých faktorů,“ tvrdí Libor Vaníček, ředitel přímé distribuce ING. Méně zřejmé faktory představují právě menší důvěru mezi bankami a nutnost řídit likviditu banky a poměr přijatých vkladů a poskytnutých úvěrů.
Mezibankovní sazby a sazby ČNB mají vliv i na peněžní fondy, které se často prezentují jako fondy s krátkodobým investičním horizontem. Mají sloužit k zaparkování finanční rezervy na dobu do jednoho roku a porazit výnos krátkodobých bankovních instrumentů či inflaci. I když kolem roku 2000 přinášely peněžní fondy slušné výnosy a uvedené charakteristiky splňovaly, od roku 2004 se jim minimálně nedaří porážet inflaci . „Od roku 2004 pozvolna rostly mezibankovní sazby PRIBOR, z úrovně kolem dvou procent až na více než čtyři procenta, což tlačilo dolů ceny dluhopisů s fixním kuponem. Kromě toho byla nízká prémie za riziko, což omezovalo potenciál nadvýnosu nad úroveň inflace,“ tvrdí Petr Zajíc, portfolio manažer společnosti Pioneer Investments. Zhruba tři čtvrtě roku trvalo, než držené dluhopisy doběhly do doby splatnosti. Teprve pak mohly peněžní fondy reinvestovat tyto peníze do obligací s vyšším úrokem.
„Nynější výnos do splatnosti peněžních fondů je zajímavý a převyšuje úroky z termínovaných vkladů,“ tvrdí Roman Dvořák, analytik Pioneer Investments. Výnosy do splatnosti se zvýšily hlavně u těch fondů, které v portfoliu drží podnikové dluhopisy. Může za to vyšší riziková prémie, neboli dodatečný výnos, kterým investoři kompenzují obavu, že firma zkrachuje a dluhopisy nesplatí.
To platí hlavně pro tzv. dynamické peněžní fondy, které investují do státních a firemních dluhopisů . „U těchto fondů by se roční výnos mohl pohybovat i výrazně nad hranicí 2,5 procenta,“ tvrdí Pavel Hoffman, ředitel marketingu IKS Komerční banky. Do budoucna analytici očekávají pár let dobrých výnosů, než začnou úrokové sazby opět růst, což bude snižovat ceny dluhopisů. Nyní by fondy peněžního trhu měly ještě nějakou dobu těžit z toho, že mezibankovní sazby budou klesat, jak se bude uklidňovat situace v bankovnictví, zatímco fondy budou držet dluhopisy s vyššími úroky.
Na druhou stranu konzervativnější peněžní fondy, které nakupují hlavně státní pokladniční poukázky České republiky, což jsou krátkodobé dluhopisy se splatností do jednoho roku, budou mít pravděpodobně nižší výnosy. „Konzervativní peněžní fondy míří k ročnímu zhodnocení kolem 1,5 procenta, odečteme-li náklady na obhospodařování fondu,“ tvrdí Hoffman. Výnos státních pokladničních poukázek zhruba odpovídá úrokové sazbě stanovované Českou národní bankou.
I přes postupný pokles sazeb, který se odrazil i v určitém poklesu sazeb na spořicích účtech, se ukazuje, že je banky považují za produkt, který jim může přinést kapitál levněji než například výpůjčky od jiných finančních institucí. Pokud se bude situace uklidňovat a mezi bankovní úvěry zlevní, dá se očekávat, že na to zareagují i spořicí účty.
Mezi spořicími účty a peněžními fondy jsou i další rozdíly než jen výnos, na které je při krátkodobém uložení vhodné dát pozor. Peněžní fondy vybírají poplatek za obhospodařování, spořicí účty mohou mít poplatek za vedení účtu, nicméně některé jsou bez poplatku. Na druhou stranu mají spořicí účty nevýhodu v tom, že se z úroků musí platit patnáctiprocentní daň . Výnos z peněžních fondů podléhá patnáctiprocentnímu zdanění pouze v případě, že investor drží podílové listy po dobu kratší jak šest měsíců. Na méně než půl roku se tedy držení podílových listů peněžního fondu pravděpodobně nevyplatí.