Za účasti premiéra Petra Nečase, britské velvyslankyně Sian MacLeod, amerického velvyslance Normana L. Eisena a dalších osobností se v úterý v pražském TOP HOTELu sešlo X. Fórum Zlaté koruny. Fórum pod názvem „Korupce jako ekonomický fenomén“ se zabývalo dopady korupce na fungování ekonomiky a zároveň nutností vytvořit v České republice fungující protikorupční prostředí. Diskuse byla velmi bohatá a přímo v sále ji sledovalo téměř 300 účastníků. Na tak široké platformě a na takové úrovni se o korupci u nás ještě nediskutovalo.
V úvodu vystoupil předseda vlády Petr Nečas, který nad fórem převzal záštitu. Řekl, že nic tak nerozleptává demokratické principy jako korupce. Vedle morálního aspektu je boj proti korupci významnou ekonomickou kategorií. Vláda při přípravě protikorupční strategie proto velmi těsně spolupracovala s Národní ekonomickou radou vlády (NERV). Hlavním dopadem korupce je snižování konkurenceschopnosti. Vážné jsou i dopady do deficitů veřejných financí. Strategie vlády má 58 kroků, z nichž 18 již vstoupilo v život. Klíčová podle jeho názoru je novela o veřejných zakázkách, neboť veřejná správa zadává ročně zakázky za 500 miliard korun. Podle konzervativního odhadu, pokud by cena zakázek poklesla o 5 %, získali bychom 25 mld. To představuje celkové náklady státu na rozvoj vzdělání a vědy. Zákon o veřejných zakázkách klade podle premiéra i velké nároky na dodavatele. Základem transparentnosti je elektronizace. Řada firem se do výběrových řízení nehlásí, protože vědí, že v nich neuspějí. Více účastníků znamená naopak větší tlak na cenu zakázek. Vláda věnuje větší pozornost závěrům kontrolních úřadů, zejména NKÚ. Klade také důraz na zveřejňování dokumentace k zakázkám, aby tak zvyšovala kontrolu veřejnosti. Souvisí s tím i kroky v oblasti represe a větší účinnost orgánů v trestním řízení, zvýšily se i tresty za korupci. Boj s korupčním prostředím není otázkou siláckých slov a několika opatření, je to otázka důslednosti a soustavnosti a cesta trpělivé každodenní práce. Veřejné mínění bude mít z pohledu toho, že se pozitivně něco v této oblasti změní, zpoždění.

Náměstek ministra vnitra Viktor Čech představil strategii vlády v boji proti korupci na léta 2011 a 2012. V loňském roce bylo zažalováno 86 trestných činů v oblasti korupce a 56 jich skončilo odsouzením. Korupce zahrnuje více trestných činů, než je samotné uplácení, např. zneužití pravomoci veřejného činitele a podobně. Boj proti korupci je hlavní prioritou této vlády. Z 58 vládních opatření je ministerstvo vnitro gestorem 36 úkolů.
Fórum si můžete přehrát  ze záznamu zde
 Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák řekl, proč byznysu korupce tolik vadí a proč požaduje po státu radikální změny. Korupce v oblasti veřejných zakázek je u nás největší v celém regionu střední a východní Evropy. Korupce vadí především investorům, kteří nemají o naši republiku zájem. Pokud se přestane krást, stát ušetří miliardy. Podle výpočtů 39 miliard. Podnikatelé uvádějí, že korupce poškozuje rozvoj většiny firem. Průměrná výše úplatku z hodnoty veřejné zakázky činí 16 %. Korupce je pro řadu firem nejen morálním, ale i finančním problémem. Koalice přes ujišťování rezignuje na svůj program a to vede k deziluzi a radikalizaci společnosti. Mělo by platit Masarykovo heslo: Nebát se a nekrást. Proti penězům lze bojovat jen penězi, oznamovateli by měla být zaručena beztrestnost a měl by část peněz získat zpět. Svaz průmyslu nabízí vládě, že sehraje v boji proti korupci roli podnikatelského ombudsmana.
Ekonom profesor Valtr Komárek uvedl, že korupce je problémem morálně politickým, má však silné ekonomické jádro. Chtěl by varovat před iluzí předpisové mánie. Korupce není řešitelná záplavou předpisů a zákonů. Ty totiž spíše situaci zkomplikují. Hlavním problémem je, že politika se stává byznysem. Stranický management se stává managementem státním. Za politickou slupkou jsou hlavní aktéři, kteří generují peníze. Odpolitizování spočívá v tom, aby o financích rozhodovali odborníci. Z toho vyplývá požadavek na zásadní reformu státní správy, ovšem za předpokladu potlačení byrokracie. Podnikatelské organizace by mohly být zázemím pro „vyčištění vzduchu“.
Spolumajitel rodinného pivovaru Stanislav Bernard tvrdí, že důvěra ve vládu je na nule, důvěra v orgány činné v trestním řízení rovněž na nule. Eliška Hašková Coolidge, sekretářka několika amerických prezidentů uvedla, že u nás si lidé po sametové revoluci mysleli, že budou mít svobodu, ale měli by mít spíše osobní odpovědnost. Největším nedostatkem u nás je výchova dětí k etice. Richard Motyčka, znalec v oboru stavebnictví a ekonomika uvedl, jak se ke korupci staví stavební znalci. Díky politické korupci se např. zvyšují ceny zakázek při jejich dokončování a miliony tak nenávratně mizí. Milan Šimáček, představitel EGAP, vidí příležitost v novele zákona o veřejných zakázkách a rovněž zákona, který by rušil akcie na majitele. Jiří Skuhrovec z Fakulty sociálních věd tuto problematiku doplnil. Velká část veřejných zakázek, podle výkumu, který na fakultě provedli, prochází právě přes firmy s akciemi na majitele. Tyto firmy mají dvakrát větší zisky než firmy ostatní. Těmto firmám se díky korupci u nás neobyčejně daří. To by měl být důvod k jejich vyloučení z veřejných zakázek. Podle ekonoma Jana Švejnara měla každá vláda protikorupční program. Nezaměřili jsme se na pravděpodobnost postihu, tzn. i na postih těch, kteří mají korupci postihovat. Upozornil na příklad Itálie, kde tento systém funguje. Prezident Hospodářské komory Petr Kužel upozornil, že kořeny jsou v přístupu a výchově, zmínil např. programy a zaměření televizního vysílání, které vychovávají zejména mladé lidi odstrašujícím způsobem. Ekonom Jan Mládek připomněl akci Čisté ruce premiéra Miloše Zemana, kdy se podařilo odsoudit ministra financí a totéž by přál současnému premiérovi.

 Zkušenosti s bojem proti korupci v USA představil na fóru Zlaté koruny americký velvyslanec v ČR Norman L. Eisen. Jako poradce amerického prezidenta se ujal i úkolu boje s korupcí a za celou dobu jeho působení nedošlo k žádnému skandálu. Byla to dvě léta bez jakýchkoli excesů. Dlouhodobá protikorupční strategie USA je zároveň strategií velvyslanectví v Praze. Jde o dlouhodobý proces, zejména odstraňování frustrace v řadách veřejnosti, a to funkčními opatřeními. Na nich se podílí v USA množství odborníků a expertů. Tito experti přijíždějí i do ČR. Techniky veřejných zakázek se zlepšují, je to možné ukázat například na přístupu ministerstva obrany. Je třeba, aby se do boje proti korupci zapojila celá občanská společnost, je třeba školit nejen instituce, orgány činné v trestním řízení, ale i veřejnost. Jedním z účinných opatření jsou majetková přiznání, která jsou v USA samozřejmostí.Totéž se týká financování politických stran, volebních kampaní, ale např. také pravidel lobbingu. Boj proti korupci je extrémně složitý a trvá léta. Velvyslanec Eisen vyjádřil v závěru svého vystoupení vůli ke spolupáci s Českou republikou v složitém boji s korupcí.

Velvyslankyně Velké Británie Sian MacLeod uvedla, že jde o to vytvářet podmínky pro poctivou konkurenceschopnost. Země by se navzájem měly poučit z legislativy v ostatních zemích, jak tam proti korupci bojují. Legislativa tvrdě zasahující proti korupci vzniká v Británii, kdy každý má povinnost oznámit trestný čin. Korupce nezná hranic a měli bychom proto vytvořit standardy v zákonech, aby v nich nevznikaly mezery a všechny země postupovaly jednotně. Je třeba spolupracovat s experty, se zástupci občanských společností, zaměřit se na výchovu ve školách. Politici a veřejní činitelé by měli jít příkladem. Proti korupci by neměla existovat žádná tolerance.

Profesor Jan Švejnar hovořil o efektivním snižování korupce. Korupce představuje nákazu, kdy i ten, kdo se ocitne v korupčním prostředí, snadno korupci podlehne. Čím více je korupce rozšířena, tím více je pokládána za samozřejmost. Negativní důsledky se kumulují a mají závažné ekonomické dopady. Mezi 178 zeměmi jsme ve vztahu ke korupci na 53. pozici. Jiné země si s korupcí poradily lépe, u nás se spíše stav zhoršuje. Hlavní překážkou konkurenceschopnosti ČR je korupce a neefektivní státní byrokracie. Jde tedy o snižování byrokratické zátěže a vytvoření systému, který by korupci potíral a minimalizoval.
Prezident Americké obchodní komory v ČR Weston Stacey uvedl, že před rokem zpracovali s partnery v ČR 39 témat, týkajících se zejména transparentnosti veřejných zakázek a práce orgánů činných v trestním řízení. Na těchto úkolech je třeba pracovat. Nejde jen o to, co může udělat vláda, ale i podnikatelé, kteří stojí teoreticky za 50 % těchto problémů. Pokud se nepodaří boj proti korupci zeefektivnit, bude to znamenat, že tato ganerace tento boj nezvládne, neboť má špatné vedení. 
Fórum si můžete přehrát  ze záznamu zde
Prezident Hospodářské komory Petr Kužel uvedl, že korupci nelze spojovat jen se státní správou. I firmy vnitřně bojují s korupcí, např. tím, jak zacházejí s vlastním majetkem. Korupci je možné porazit jen systémovým řešením. Hospodářská komora chce zahájit kroky, které by vedly ke snížení korupce. Např. novela o zadávání veřejných zakázek odešla z vlády do parlamentu s tisícem nevyřízených připomínek, to by se již nemělo stávat. Nařízeno může být mnohé, ale pravidla je třeba dodržovat. Ale chybí morálka, osobní odpovědnost.
Michael L. Smith, výzkumný pracovník Sociologického ústavu Akademie věd ČR, seznámil se studií, která doporučuje větší transparentnost financování politických stran. Tato opatření bohužel nejsou součástí strategie vlády, ačkoliv by měla být. Milan Žák z Centra ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu přinesl informace o Indexu globální internity, který měří míru korupce. Podle tohoto indexu u nás neexistují restrikce na zakázky s jedním zadavatelem, chybí ochrana oznamovatelů korupčního jednání, nedostatečně je upraven střet zájmů atd.
V úvodu odpolední části jednání vystoupila politoložka Vladimíra Dvořáková. Zabývala se otázkou fungování politických stran z hlediska korupce. Systémová korupce, korupční a klientelistické vazby ovládají a paralyzují politický systém. Máme neujasněnou základní koncepci politiky. Na základně klientelistických vazeb se získávají politické pozice. Prosadily se mechanismy, které brání vyšetřování korupce. Základem všeho je naopak právní stát. Nejrůznější poradci ovlivňují politická rozhodnutí, aniž by měli jakoukoliv odpovědnost. Regionální a podnikatelská centra velmi silně ovlivňují politické dění na celorepublikové úrovni. Klíčové je přijetí zákona o státní službě, jehož přijetí se neřeší. Musí být uplatněn princip, kdo rozhoduje, nese odpovědnost, jasně musí být dáno skládání účtů. Kdo to udělá?
Bývalý premiér Miloš Zeman mluvil na téma majetkových přiznání. První zákon o prokázání příjmu majetku byl přijat v roce 1919. Ač je sto let starý, měli bychom se jím stále inspirovat. V České republice tento ani podobný zákon nikdy neprošel. V tomto zákoně má být důkazní břemeno na straně toho, kdo majetek prokazuje a ne finančního úřadu. Za jeho vlády bylo podáno 2500 oznámení na korupci v rámci akce Čisté ruce. Většina z nich byla odložena policií a státním zastupitelstvím, k soudu se jich dostalo minimum, a i tam byla většina žalovaných osvobozena. Veškerá protikorupční opatření jsou jen natíráním zábradlí na potápějícím se parníku. Kdyby byl zákon o majetkových přiznáních schválen, zasáhl by mnoho politiků napříč politickým spektrem. Peníze se neztrácejí, jenom se přelévají z kapes do kapes.
Ředitel Transparency International ČR David Ondráčka připomněl, že mnohá témata, která dnes zaznívají, Transparency International řeší již jedenáct let. Není spokojen s tím, kam se u nás tato situace posunula. Přestože to dnes řeší vlády, podnikatelé, média. V globalizaci kvete korupce více, mnohé korporace jsou silnější anebo příliš velké na to, aby mohly zkrachovat, což vede k nezodpovědnému jednání. Nastoupily nové fenomény, jako daňové ráje.

Na druhé straně vznikají zákony, které celosvětově ovlivňují podnikatelské a obchodní prostředí. U nás se korupce sofistikuje, nejde o běžné úplatkářství, ale klientelismus „bílých límečků“. Když někde korupční prostředí omezíte, vznikají nové způsoby odsávání veřejných financí. Velké kauzy se neřeší. Posledním trendem je tzv. morální panika. Když se s korupcí okamžitě nezatočí, dojde podle této teorie ke katastrofě. Vláda, která tvrdí, že je protikorupční, připustila, aby se jedna strana tohoto tématu amatérsky zmocnila. Jsou cesty, které mohou pomoci, mělo by být stanoveno několik prioritních bodů. Jde o revoluci v orgánech činných v trestním řízení, aby někdo prolomil ticho a dostal určité kauzy k soudu. Instituce nezávislého dohledu by měly být zcela odpolitizovány. Je třeba přijmout zákon o státní službě, měl by pokračovat kompetentní tlak občanských iniciativ a měla by být zvýrazněna i role Transparency International.
Předseda Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček říká, že ekonomická budoucnost Evropy není růžová. Kolapsu evropských ekonomik by měla zabránit osobní odpovědnost všech, tedy nejen politiků. Korupce je podle Janečka nejhorší forma krádeže. Objem korupce u nás devastuje ekonomiku. Ročně se takto ztrácí mnohem více, než se uvádí, a sice kolem sto miliard. Lidé by si měli uvědomit, že to, co se rozkrade, platí oni. Korupčníci, vzhledem k tomu, že jsme na ně krátcí, neriskují nic. Akcie na doručitele v listinné podobě mají pouze dva ostrovy s 64 000 obyvateli a také Česká republika. Cílem všech opatření by měla být transparentnost vlastnictví, zejména majetková přiznání. K vyřešení korupce je potřeba chytit několik „velkých ryb“. Měl by být zaveden zákon False Claimst Act, aby ten, kdo na korupci upozorní, získal 15 % z částky, kterou zachránil.
Partner společnosti Ernst &Young v ČR Markus Lohmeier seznámil s výsledky výzkumu o korupci v České republice a v Evropě. Protikorupční opatření v českých podnicích podle těchto výzkumů pokulhávají za evropskými zeměmi. Většina zaměstnanců ve firmách si myslí, že se jejich vedení nechová eticky. U nás existuje také velmi malá důvěra v to, že ti, kdo se korupce dopouštějí, budou odsouzeni a potrestáni.
Fórum si můžete přehrát  ze záznamu zde
Senátorka Alena Dernerová uvedla příklad korupce ve zdravotnictví z Ústeckého kraje. Šlo o nákup 2 rentgenů Krajskou zdravotní za více než 400 milionů korun, na jehož přemrštěnou cenu upozornila. Předražení dosáhlo 30 %. Došlo k absolutnímu selhání kontroly, a to i na úrovni ministerstva financí. Ukázalo se, že zakázka tímto způsobem neměla být vůbec vypsána. Současný zákon o finanční kontrole nefunguje, přesto ministerstvo financí jej dále navrhuje zahrnout do protikorupčních opatření vlády. Jana Chvalkovská z Institutu ekonomických studií FSV UK uvedla, že v ČR se ani neví, kolik se utratí za veřejné zakázky. Důležité je uveřejňovat tato data. Předseda Svazu měst a obcí Jaromír Jech připomněl, že Svaz již před několika lety zavedl protikorupční linku a snaží se, aby nakládání s majetkem obcí bylo transparentní. Svaz zvažuje i zavedení etického kodexu. Nejlepším opatřením jsou tzv. otevřené radnice, jinými slovy zapojení občanů do dění na radnicích. Ekonom Raiffeisenbank Aleš Michl říká, že reforma by měla začít tzv. rozklikávacím rozpočtem, aby každý viděl, kam tečou naše peníze. Podobně to udělal v Británii David Cameron.
 
Bývalý ředitel Fondu životního prostředí Libor Michálek upozornil na některé kauzy, z nichž je patrné, že byly zaplaceny provize, ale odpovědné osoby nebyly stíhány. K financování politických stran uvedl, že návrh na jeden transparentní účet politických stran u ČNB neřeší problém korupčního jednání. Korupční jednání zpravidla probíhá mimo instituci, takže audit v samotné instituci nic neodhalí.
V závěru fóra dostali slovo zástupci médií, která dnes mají všeobecně s korupcí mnoho zkušeností. Jejich boj s korupcí je však velmi osamocený. V úvodu vystoupil Erik Tabery, šéfredaktor týdeníku Respekt. O drtivé většině korupčních kauz se veřejnost poprvé dověděla z médií, v tom je jejich role stěžejní a plní ji velmi dobře. Situace kolem korupce však není vůbec růžová. Komerční média tuto oblast téměř ze svého obsahu vypustila. Dramatická situace může nastat zvýšením sazby DPH, kdy se někteří vydavatelé mohou dostat do svízelné ekonomické situace. Prostor, v němž se pohybujeme, je divočina jak z hlediska získávání informací, tak díky častému zastrašování novinářů. Řada kroků, např. náhubkový zákon, vedou k tomu, aby média od odhalování korupce ustoupila. Bylo by žádoucí, kdyby premiéři a ministři se neobklopovali „užitečnými idioty“, kteří skutečnosti zamlžují a neinformují, jak by měli.

Kateřina Menzelová z České pozice upozornila na kauzy z oblasti developerství, které existují, k provizím se tyto firmy přiznávají, ale dosud nebylo nic prokázáno. Vystupují pragmaticky, neboť kdyby provizi nedaly, zakázku by nedostaly. Média vystupují v očích lidí, jakoby měla vyšetřovat korupci, ale je to jen tím, že orgány k tomu určené selhávají. Dramaturg ČT Marek Wollner uvedl, že ho v zoo zaujala klec se zoborožci katarskými, kteří rozbíjejí farmářům okna, protože svůj obraz ve skle nesnášejí. Přirovnal to k práci našich novinářů, kteří rozbíjejí obraz politiků, jenž si o sobě udělali. Obviňují novináře, že je někdo podplatil a pracují na objednávku. Nejvíce těchto obvinění padalo za éry Mirka Topolánka v souvislosti s podivnými aktivitami Marka Dalíka. Odobně se chovali i další členové vlády Jiří Čunek a Aleš Řebíček. V poslední době se takto chová poslanec Marek Šnajdr, v záležitostech kolem kauzy Diag Human. Jako novináři jsme natolik vystřízlivěli, že politiky nerozlišujeme na pravicové a levicové, ale na slušné a neslušné. Úplatní nejsou investigativní novináři, ale ti, kteří píší oslavné články, např. na radnicích apod. Redaktor Jakub Železný hovořil o televizi veřejné služby a jejím zpravodajství. Televize má určité limity, používá jen ověřené zdroje, jak ovšem odhalovat korupci bez např. použití skryté kamery. Kdo rozhoduje o tom, kdo bude vystupovat? Je chybou, když o tom rozhodují samotné zdroje, tedy politici a ostatní, nikoliv novináři.
Fórum si můžete přehrát  ze záznamu zde