Od včerejšího dne platí nový sazebník mBank. Změn je dost, některé jsou podstatné. Podívali jsme se na něj trochu jinak, očima jednoho klienta.
Mám mBank. Možná, že vy taky, protože svojí politikou nulových poplatků vystřelil počet klientů mBanky neuvěřitelným tempem vzhůru a předčil i původní plány banky (během roku 200 000 klientů). Je několik důvodů, proč jsem zrušil jiné účty a zřídil si jeden u mBanky. Chci vám je vyjmenovat. Žel, je tady taky několik, dost podstatných negativ, které souvisejí nejen s poplatky, které banka oproti svým slibům zavádí. Pokud by se vám nechtělo číst dále, vše naleznete v přehledné tabulce níže.

Tak nejdřív ty pozitiva. Za prvé, poplatky jsou (nebo byly) vážně skvělé. Tak například zřizování a rušení trvalých příkazů. Když jsem přecházel k mBance, platil jsem za kdejakou změnu desítky korun. Jenže když se člověk každou chvíli stěhuje, tak potřebuje chvíli platit „trvalákem“ někomu a chvíli zas někomu jinému. Nejinak je tomu, když se trvaláky vykonají. To aby potom člověk platil další kupy peněz.

Mimochodem, nedávno jsem přešel na agresivní metodu cash-flow pro rozpočet malé domácnosti. O co v zásadě jde: zkrátka, místo abych složenky (dnes se jim vznešeně říká faktury) platil nějakého patnáctého všechny najednou, tak jsem je prostě začal platit úplně na poslední chvíli. Včas, ale nejpozději, co to jde (osvědčilo se zhruba 6 dní před splatností). Ostatně, přesně takhle postupovat radí legendární Robert Kiyosaki v knize „Bohatý táta, chudý táta“. Zatímco chudý táta platil složenky hned jak přišly, bohatý táta je platil na poslední chvíli (ale přesto včas). Jak už jsem psal, v podstatě nejde o nic jiného než agresivní cash-flow (pokud bychom nebyli slabá domácnost, ale nadnárodní podnik, mohli bychom si jistě dovolit ještě větší agresivitu. Některé rodiny to dotáhnou i tak daleko). No a když už jsem měnil strategii cash-flow, tak jsem zase dělal spoustu přesunů a změn, hlavně trvalých příkazů. V mBance to šlo jako po másle a nemusel jsem za nic platit ani korunu.

No a krom toho, vždycky jsem sypal penízky bance za to, že milostivě ochraňovala peníze, které jsem jí pln důvěry odevzdal. Ve „Spořce“ to bylo tak, že jsem do jejich natažené ruky vložil co chtěli, aniž bych tušil, jak k oné částce došli. Brutálně byrokratický balíčkovací systém se s léty nijak nezlepšil. U Komerčky to bylo aspoň přehlednější ale stejně to pár „pětek“ bylo. A když se sešel poplatek s poplatkem, už z toho byly skoro dvě stovky jen to hvízdlo. Tak. Konec PR blafů a teď si nalejme čistého vína.
Možná přijdou, možná ne
Ona ta mBanka má totiž sem tam i nějakou tu nevýhodu. Tak třeba teďka jsem nějak potřeboval přesunout jakousi skromnou almužnu z jistého státu EU do Čech. Řekněme, nějaké dvě stovky. Jenže jak na to? Nejdřív jsem se podíval po devizových společnostech. Pár jich je, jenže zrovna ta, co měla příchozí platby ze zahraničí do Čech zadarmo, skončila (Wallich FX, R.I.P. únor 2009) a ty ostatní mají buď takové výkyvy v kurzu, že jednat s nimi se rovná spekulovat bez barevných grafů a zpráv z Patrie, jiné zase mají slušné poplatky a musíte tam volat kvůli každé operaci (Reol). Když si sečtete bakšiš za hovor s Prahou a úlitbu za převod ze zahraničí tak je z toho jasná plichta. Tuto myšlenku jsem tedy rychle zavrhl a vymyslel tohle:

IBAN (vygenerovat lze tady: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/iban/iban.html)
BIC: CEKOCZPP
Typ platby: SHA

Mělo by to profrčet SEPA. No to jsem tedy zvědavý, jestli to půjde. Když ne, asi si založím banku v zahraničí, nechám si na ní posílat peníze z EU a když jich bude dost, převedu je do ČR. A posílat peníze z mBanky ven do zahraničí? To není o nic menší oříšek...

Čekáme taky už dost dlouho na mFondy nebo kontokorent. mFondy být měly, kontokorent nebude asi nikdy. Alespoň, že zavedli inkaso a SIPO, což ale zrovna mně je celkem na houby. Krom těchhle nedodělků se tady vyskytly taky nějaké šíby s poplatky. O co jde a jak se vyhnout placení?
Fronta na banány – bez poplatků
Něco vám řeknu. Vlastně tu banku taky trochu chápu. Jak se často říká při hovorech u piva „jsme přece v Čechách...“ Tak třeba služba „cash advance“. Místo dražšího výběru z bankomatu totiž bylo možné vybrat peníze úplně zadarmo na pobočkách České spořitelny, ČSOB a dalších bank. Ze služby, kterou zřídka kdo použije (protože musí stát na pokladně v bance frontu – a kromě toho tuto službu málokdo zná), se stal okamžitě trhák. Klienti mBanky vzali pokladny ostatních bank útokem a otočili trh naruby, aby se vyhli devatenácti korunám za třetí výběr z bankomatu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o mezibankovní spolupráci, dovednost klientů jistě mBance nějaký ten groš z kapsy vytáhla. Brzo tak přišlo zdražení Cash Advance na 19 a potom 35 korun.

Ještě donedávna pak platilo, že první tři výběry z bankomatu byly zdarma. Výsledek? Klienta mBanky poznáte podle čárek na papírku v peněžence. Zatímco v hospodě jsou čtyři čárky svislé a jedna kolmá, fanoušci mBanky zavedli tři svislé a jednu kolmou. A ta kolmá byla za devatenáct. Na kolmou čárku ovšem došlo tak často jako na přátelské posezení Chu Ťin-tchaa a dalajlámy. Banka zkrátka dotovala výběry z bankomatů a peníze k ní tekly od několika málo lidí, kteří se omylem nebo z velkorysosti pustili do čtvrtého výběru z bankomatu. V prvním kroku tedy banka zdražila čtvrtý výběr z 19 na 35 korun.

Třetí „storkou“ bylo zavedení poplatku 150 korun za převedení prostředků ze spořícího účtu na běžný účet. Příčinou bylo opět masové zefektivnění práce s nabídkou banky. Pokud vím, fungovávalo to tak, že peníze z práce chodily rovnou na spořící účet a tam se taky uchovávaly. Když bylo potřeba vybrat, tak se zapnul mobil, přes internet se peníze převedly na běžný účet a hned vybraly z bankomatu. Rázem se tak z účtu, který banka zavedla jako spořící stal defacto účet běžný s parádním úročením, které mBankařům kdekdo záviděl. Banka to pak trochu přepískla, když zavedla poplatek za víc než jeden převod měsíčně 150 korun. Takové sazby se v našich končinách totiž jen tak nevidí.

Zatím ale můžu říct, že tyhle novoty se mnou nijak nepohly. Na to, abych přesunoval peníze z účtu na účet jako mašinky na nádraží jsem nikdy neměl dost energie a čárky na papírek v peněžence jsem si dělal poctivě. Ze „spořáku“ jsem peníze víc než dvakrát měsíčně nikdy nepřevedl a tak jsem se úspěšně všem poplatkům vyhnul. Jenže dál to asi bude těžší.
Utrácejte, nebo vám to osolíme
První pohroma se týká poplatků za výběry z bankomatu. Zatímco dřív byly tři výběry zadarmo a čtvrtý byl zpoplatněný, dnes jsou zpoplatněné všechny výběry a zadarmo nebo levnější budou jen ve chvíli, kdy budmeme pořádně utrácet s kartou mBanky a vybírat z bankomatu sumy, které jí vůbec stojí za řeč. Zde malý přehled:

Jak je vidět, abych se dostal na původní cenu služby v případě tří výběrů z bankomatu za měsíc zdarma a teprve čtvrtého za 35 korun, musel bych se trochu pustit do utrácení a vytahat z karty a z bankomatu aspoň ty čtyři tisíce. To by se možná i dalo, jenom je smůla že mám zrovna teď nějaké drobné ve slamníku a do banky je jen tak nedostanu, abych je protáhl zase zpátky. Takže utrácím ze slamníku a výběry mě budou nějakou tu kačku zřejmě stát. Velká rodina s dětmi asi utratí čtyři tisíce za měsíc jako nic, jenže „singl“ a k tomu nějaký študent, který v krizi šetří každou korunu z bankomatu možná čtyři tisíce nevytáhne (protože nájem zaplatí trvalákem a čtyři tísíce neutratí).

Teď ještě malé vysvětlení k nastalému chaosu s kartami. Pokud jste například manželé a účet vlastníte oba stejně jako spolumajitelé, tak když zaplatí jeden 2000 korun a druhý taky 2000 korun – každý vlastní kartou – tak se tři výběry zdarma nekonají. Každá karta si totiž pamatuje vlastní platby a potom také vlastní navazující poplatky. A dodatková karta (tedy karta navíc), ta už je úplně „out“. Banka se tím nepochybně brání proti těm, kteří měli doma haldu karet a s každou vždycky uskutečnili maximálně tři převody.

Na jednu stranu to lze pochopit, na druhou stranu se člověk diví myšlení lidí, kteří jsou určitě vzdělaní a zcela určitě bankou dobře zaplacení. Omezení by se totiž dalo vymyslet daleko lépe tak, aby postihovalo „vykuky“ a zárověň zanechalo maximum ze starého sazebníku. Bylo by velmi jednoduché omezit výběry na tři k celému účtu nebo k jedné hlavní kartě. Jenže, v konečném důsledku by banka tolik nevydělala. Vaření žáby se jim prostě nějak nepovedlo a polekaní obojživelníci začínají houfně vyskakovat ven.

Jedna věc je jasná. Zatímco dřív si klienti banky byli schopní pamatovat, kolikrát už s kartou vybírali, dnes jsou podmínky už docela nepřehledné a málokdo asi dokáže sledovat, kolik už utratil (v internetovém bankovnictví to nikde vypsáno není). Takže klienti na nějaké sledování jednotlivých poplatků zřejmě rezignují a prostě se budou normálně používat účet a doufat, že je to nebude stát moc. Na konci měsíce se podívají, kolik vlastně zaplatili za chod účtu měsíčně a budou mít stejný pocit jako u jakékoliv jiné banky – používám účet a platím za to. A to může být motivace zvednout gluteus maximus a odejít.

Původní výběr v zahraničí zdarma pak byl jako dělaný pro různé nakupování zmrzlin a tím hromadné výběry malých částek. To se mBance taky nelíbilo, tak zkrouhla výběry zavedením poplatku. Zase se to dalo udělat lépe. Nějaký ten výběr zdarma a další za poplatek. Ale z toho mračna nezaprší.
Dřív na účtu, teď po kapsách
Krom jobovky s výběry je tady ještě jedna rána a to zpoplatnění transakcí, které nápadně připomíná ostatní banky. Posuďte sami:

Důvod je prý ten, že účet u mBanky používaly firmy a zřejmě s pomocí dalšího softwaru byly schopné produkovat stovky transakcí denně. To chápu, co nechápu ale je, jak se tohle jejich chování týká mě a proč je strop nastaven tak nízko (omezení se vůbec netýká údajných „stovek“ převodů, ale postihuje všechno nad 11 převodů). Zpoplatnění transakcí by se nemělo dotknout trvalých příkazů a SIPA. Zdražuje se taky hýbání s trvalými příkazy přes mLinku (česky řečeno přes telefon) a to na 20 korun, ale kdo to dnes využívá, že. Čili, když si to shrneme:

mBank je nadále prakticky bezpoplatková banka pro toho, kdo z bankomatu vytáhne a v obchodě utratí kartou mBanky alespoň 4 tisíce korun měsíčně a pro toho, kdo nepotřebuje víc než deset jednorázových transakcí z účtu měsíčně.

Pro mě z toho plyne, že končí zlaté doby, kdy jsem kamarádům řekl „hele, já ti tu stovku pošlu na účet“. No jo, ale co udělám místo toho? Vyberu jí z bankomatu a zaplatím poplatek? To už vlastně vyjde levněji peníze poslat. Pokud ovšem neutratím...no vidíte a už mi z toho hučí v hlavě jak nad Zákonem o daních z příjmů. Zbývá poslední otázka: existuje jiná možnost?
Fio nebo Poštovní spořitelna je lepší. Ale nejezděte na dovolenou
Je jasné, že u ostatních bank taky není moc z čeho vybírat. Slibně na první pohled vypadá Fio, která se vylíhla z kukly družstevní záložny a rozletěla se do bankovního světa a pak možná ten účet Era, co nám ho všude cpou v reklamě.

U Fia to vůbec není špatné s odchozími transakcemi podanými přes internet, jsou zdarma, stejně jako u Poštovní spořitelny. U Fia stojí výběry z bankomatu 6 Kč z bankomatu ČSOB a 30 Kč jinde, u Ery 0 Kč u ČSOB a Poštovní spořitelny, jinde 39 Kč.

V tomto bodě by se o Eře nebo účtu u Fia dalo uvažovat, ale s dalšími poplatky už je to horší. Karty zdarma dostanete jedině elektronické (embosované, co se hodí v zahraničí ani náhodou) a dražší je taky blokace a vydání nové karty (mBank 100 Kč, Fio 250 Kč, PS 350 Kč). A vybírání z bankomatů v zahraničí, to už je úplná bída, ani u Fia ani u Poštovní spořitelny se pod 80 korun nedostanete. Takže čistě teoreticky, pokud se nikdy nehodláte vydat za hranice země „mlékem a strdím oplývající“, Fio nebo Poštovní spořka může stát za úvahu. Jinak to ale vypadá že mBanka stále vede.