Minulou středu jsme zveřejnili první část odpovědi Jana Müllera z webu Malé peníze na otázku našeho čtenáře, co by mohl nejlepšího udělat se dvěma sty tisíci korun na svém účtu. Dnes přinášíme závěr analýzy. První věc, na kterou se Jan Müller minulý měsíc soustředil, byla rezerva. Je dobré mít vždy železnou a relativně rychle dostupnou finanční rezervu pro případ, že onemocníme, přijdeme o práci a vůbec na výjimečné události a nečekaná vydání. Běžně se doporučuje čtyř- až šestinásobek měsíčního příjmu. Řekněme tedy, že vpřípadě našeho čtenáře, bude rezervu činit polovina zoněch dvou set tisíc. Co ovšem stou druhou?
Je to suma nepříliš veliká a nepříliš veselá, podle Jana Müllera se sní mnoho podniknout nedá. Spíš se budeme soustředit na to, aby si alespoň udržela hodnotu. Minulý týden jsme probrali, jaké možnosti skýtají běžné účty, spořicí účty a termínované vklady, a zmínili jsme se též o platebních kartách. Na dnešek jsme si nechali podílové fondy, penzijní fondy, stavební spoření – a konečnou odpověď na úvodní otázku: Dvě stě tisíc – kam snimi?

* První část analýzy: Malé peníze: Kam sdvěma sty tisíci

Náročnější možnost je za ušetřené prostředky kupovat přímo podílové fondy.

Hodně investičních společností nabízí podílové listy v nominální hodnotě jedné koruny, tedy jejich aktuální hodnota bude někde kolem této částky – jinými slovy: podílový list lze koupit i za velmi málo peněz, respektive jde to i při malé měsíční úspoře dělat pravidelně. Investované prostředky lze kdykoli dostat zpět, podílový list můžete kdykoli prodat – má to ovšem háček. Nemusíte dostat zpět plnou hodnotu investice, na rozdíl od spořicích účtů či termínovaných vkladů, o kterých jsme mluvili minulý týden, můžete nejen vydělat, ale i prodělat. Aby měla investice smysl, bude nutné při nízké spořené částce investovat do stejného nebo podobného podílového fondu. Je ovšem otázka, zda to vůbec dělat. Investice do podílového fondu je totiž vždycky spojená s nějakým poplatkem.

Vzhledem k aktuální situaci na akciových trzích není zrovna rozumné investovat do akciových fondů, možná jen do dluhopisových s nižší mírou výnosnosti. Jenže i investice do státních dluhopisů a do cenných papírů denominovaných v euru je vzhledem k vývoji v Evropě poslední dobou také s otazníkem.

Pokud chcete být konzervativní, a to byste při takto nízké investované částce podle našeho názoru být měli, neinvestujte nyní do cenných papírů denominovaných v cizí měně a do státních dluhopisů zemí s vysokým zadlužením. Zároveň byste neměli investovat do země, která je malá a případné krize s ní mohou pořádně zahýbat.

Tedy jen pro zajímavost si řekneme o dvou možnostech investovat v zahraničí. Poslední dobou je hitem investorů Švédsko, které má stabilní zadlužení, stabilní fiskální politiku a nehrozí mu podle všeho v brzké době žádný otřes. Švédsko by dokonce mělo mít v letošním roce jako téměř jediná evropská země přebytkový státní rozpočet.

Další dobrou adresou je podle investorů tradičně Švýcarsko. Potíž je v tom, že švýcarská centrální banka v září vyhodnotila ekonomickou situaci tak, že švýcarský frank je nadhodnocený (příliš silný), a bude tím pádem pracovat na jeho oslabení. U investic v jiné měně jste vždy vystaveni nejen pohybům hodnoty dané investice, ale i pohybům kurzovým. Snižování hodnoty švýcarského franku by tedy ovlivnilo i vaši investici.

Jsou tu tedy ještě české státní dluhopisy – háček je ale v jejich nízkém úročení.

Abychom doplnili možnosti spoření, je nutné se ještě na okraj zmínit o stavebním spoření. Jeho osud však není růžový. Ruku na srdce – tento typ spoření je výhodný zejména díky podpoře státu a ta je z logického hlediska neopodstatněná. Lze očekávat, že snahy státu o zrušení této podpory budou pokračovat až do úspěšného konce. Hrozí také, že použití prostředků naspořených tímto způsobem bude účelové, vázané na výstavbu nebo rekonstrukci bydlení.

Pro stavební spoření je nutné uzavřít speciální smlouvu se stavební spořitelnou, přičemž vaše úložky peněz budou muset být pravidelné a ve stejné částce. Peníze jsou vázány, chcete-li dostat státní podporu (chcete, jinak to nemá cenu), po dobu šest let.

Z těchto důvodů stavební spoření nedoporučujeme, pakliže nebudete vysloveně chtít spořit na bydlení a nesmíříte se s určitou nejistotou spojenou s osudem stavebního spoření.

Ještě se na okraj zmíníme o penzijních fondech. Historické výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích, říká se vždycky. Doplňme, že historické ztráty nejsou zárukou budoucích ztrát a že také včerejší nula neznamená nulu zítra. Historická výnosnost penzijních fondů je ovšem dlouhodobě právě kolem faktické nuly – jejich výnos je zhruba stejně vysoký jako inflace. Penzijní fond je tedy dobrý způsob, jak si peníze dlouhodobě uložit a udržet jejich reálnou hodnotu (po odečtení vlivu inflace mají peníze stejnou hodnotu).

Co tedy konkrétně udělat s dvěma sty tisíci? Pro tazatele bude podle našeho názoru dobrou alternativou spořicí účet. Sledujte však úroky a v momentě, kdy by úroky spořicího účtu klesly pod úroky z termínovaného vkladu, přejděte na termínovaný vklad s úložkou přibližně na šest měsíců. Spořicí účet a termínovaný vklad je podle našeho názoru pro vás momentálně tou nejpraktičtější možností.

Sledujte, jaké výnosy jsou u českých státních dluhopisů. Pokud by se jejich výnosnost zlepšila, můžete si nějaký koupit.

V penzijním fondu si můžete uložit peníze dlouhodobě, přičemž dost pravděpodobně z nich ve výsledku získáte stejnou reálnou hodnotu, jakou jste do něj vložili.

Přehledně shrnujeme srovnání možností uložit si peníze v následující tabulce. Úroky jsou uvedeny bez daní či dalších poplatků a jsou stanoveny orientačně; vynechány jsou prodejní akce, balíčky a extrémní hodnoty. Pro konkrétní data se v daném čase informujte u konkrétní finanční instituce.

Určitě jste si všimli, že jsme nijak zvlášť nerozebírali investice do cizích měn. Tato investice je sama o sobě velmi riziková, takže bychom ji člověku bez zkušeností s finančním trhem nedoporučovali. A co vlastně ovlivňuje kurz měny – o tom snad někdy příště.

Autor vlastní a provozuje web Malé peníze