Bankovní poradce. Poté, co se Tomáš Strnad dostal až na vrchol mezinárodní investiční firmy, odvážil se postavit na vlastní nohy. Nyní rozhoduje o stejném množství peněz,ale již pouze podle svého. To je vlastně pravé privátní bankovnictví a co dělá skutečný bankovní poradce, se u nás moc neví. Představa, že privátní bankéř je ten úředník, co si s vámi sedne v bance za paravan a pomůže vám vyplnit formulář na termínovaný vklad, je velký omyl.
Podle názoru Tomáše Strnada, ředitele finanční poradenské společnosti Glisco, žádné privátní banky v tom pravém slova smyslu u nás v současnosti stále nejsou. „Tomu se ale není co divit. Takové množství lidí, jejichž majetek je větší než jeden milion eur, tu prostě dlouhou řadu let nebylo, a tak se žádné privátní bance, když pominu těch pár zastoupení, nevyplatilo vstoupit na náš malý trh,“ vysvětluje Tomáš Strnad. S přibývajícím počtem milionářů se však postupně tato situace mění.
To si uvědomil Tomáš Strnad už před sedmi lety a pod vlivem okolností se rozhodl vzniklou mezeru na trhu vyplnit. Jak? Tak, že takovou firmu, která bohatému klientovi „ušije“ bankovní produkt přesně na míru, prostě založil.
Vybírejte z nabídky osobních účtu a porovnávejte parametry zde
Milionářů přibývá Staré burzovní pravidlo s nadsázkou říká, že poctivě vydělané peníze se nemají investovat do akcií. Když se tedy jako poctivý milionář rozhodnete, že nechcete hrát vabank na světových burzách, ale raději byste zvolil rozumnou správu svého majetku, pak budete potřebovat takové bankovní produkty, jež vám nabytý majetek ochrání. Tehdy máte dvě možnosti: buď se začněte prokousávat ceníky investičních příležitostí nabízených bankami a metodou pokusu a omylu zkusíte své peníze nějak bezpečně rozložit, anebo si necháte poradit.
Ale dobře radit i nechat si poradit, to tu ještě před pár lety dělal málokdo. Podnikání se dařilo, protože země nikdy předtím nečelila tak vážné hospodářské situaci jako dnes, a tak každý podnikatel investoval do svého byznysu s vidinou růstu. „Dnes nám krize paradoxně nahrává, protože lidé mají prostě o své vydělané peníze přirozený strach,“ vysvětluje Strnad.
O klienty proto nouzi nemají. Řada z nich je s nimi od počátku. Nejtypičtějším vzorkem je podnikatel, který začal po revoluci podnikat, vybudoval fungující firmu, tu prodal a stal se bohatým. „Další skupinu tvoří například vrcholoví sportovci,“ dodává s tím, že dlouholeté úsilí jim možná přineslo dost peněz, aby jimi zabezpečili sebe a svou rodinu do konce jejich života, ale mnoho z nich neví jak.
Avšak radit bohatým není běžný obchodní vztah. „Je to věc dlouhodobě budované vzájemné osobní důvěry, diskrétnosti a individuálního přístupu ke každému z nich,“ vysvětluje Strnad. S vědomím tohoto zůstává spolu se svými partnery ve firmě nohama na zemi. Neusilují za každou cenu o zástupy nových klientů, protože by tím mohla utrpět kvalita jejich služeb.
Nabízejí jim perfektní znalost trhu podepřenou dlouholetou praxí v branži. Kromě toho však mohou klientům oproti bankám nabídnout ještě jednu nezanedbatelnou přednost, a sice, že o jejich investicích nerozhodují žádní zaměstnanci, nýbrž zásadně a pouze sami partneři. „Klient rozhodně nesnáší, když se na něm v bance vystřídají do roka třeba i tři jemu přidělení bankéři,“ říká Tomáš Strnad.
Movití klienti do bank nechodí Podle jeho zkušeností, jež má se švýcarským modelem bankovnictví, až 40 procent movitých klientů vůbec s bankami nejedná osobně. Jejich služeb samozřejmě využívají, ale přicházejí až na doporučení takzvaných „financial intermediary“ neboli finančních prostředníků. Právě jejich způsob práce se stal majitelům firmy Glisco vzorem. U nového klienta provedou rozbor všech jeho investic a doporučí, jak a kam peníze nejlépe rozložit. Přitom poradci s penězi klientů vůbec nepřicházejí do styku. Banka obdrží jenom jasné klientovy pokyny.
„Nás platí klient, nikoliv banky, za to, že doporučujeme právě jejich produkty, a proto pro něj hledáme ty nejvhodnější,“ vysvětluje Strnad podstatu svého byznysu.
Novým trendem posledních let je situace, kdy se klient již nezabývá pouze tím, kam uložit peníze a kde platit daně, ale řeší také stále častěji generační přesun majetku na své potomky. „Takový úkol je nezbytné řešit komplexně, a tak běžně spolupracujeme s advokáty, notáři, daňovými poradci a bankéři,“ říká Strnad, jehož profesní kariéra začala krátce po revoluci. Z řadového makléře České spořitelny se od roku 1991 vypracoval až na pozici generálního ředitele investiční společnosti Citicorp, jež náleží americké Citibank.
V roce 2003 se ocitl na životní křižovatce. Zůstat dál v bezpečí nadnárodní firmy, anebo se ve svých pětatřiceti letech pustit na tenký let podnikání na vlastní pěst.
Nakonec zvolil nejistotu a ještě se třemi dalšími kolegy odešel a založil Glisco. Jejich pátým partnerem se stal Švýcar s českými kořeny, jenž se díky svým zkušenostem „venku“ podílel nejvíce na dnešním know-how poradců bohatých.