Po měsících zpráv z krachujících zemí lidé podvědomě počítají s tím, že úspory dopadnou i na Česko
Obavy ze státních dluhů v různých zemích téměř nesouvisejí se skutečným stavem veřejných financí.

Sociální demokraté, proti jejichž slibům vyšších sociálních dávek a třináctých důchodů ostatní míří, tvrdí, že strašení je přehnané. „Já bych chtěl především vyzvat Občanskou demokratickou stranu a její spřízněnou firmu – satelitní organizaci pod názvem TOP 09 –, aby přestaly strašit lidi státním bankrotem. Něco takového České republice ani vzdáleně nehrozí,“ tvrdí Paroubek. Toto strašení podle předsedy ČSSD snižuje důvěryhodnost země v očích zahraničních investorů a vyvolává nejistotu občanů, podniků i bankovních institucí. Nervózní jsou hlavně mladí Obavy ze státního bankrotu v různých společnostech přitom téměř nesouvisí se skutečným stavem veřejných financí. Češi jsou ze státních dluhů průměrně nervózní. Toho, že zemi do osmi let vážně hrozí krach státních financí, se podle průzkumu agentury Median pro LN obává 37,3 procenta lidí. Ležérní názor Jiřího Paroubka, že od bodu zlomu, kdy už nám nikdo nepůjčí, jsme stále bezpečně vzdáleni, naopak sdílí 45,7 procenta lidí.
Obě z velkých stran hrají téma bankrotu pro své publikum, nebo už dokázaly voliče přesvědčit o svém názoru. Krachu státu se obává 51,2 procenta voličů ODS, ale jen 31,5 procenta příznivců sociální demokracie. Nejostražitější jsou obyvatelé hlavního města, nejmladší voliči od 18 do 24 let, stejně jako střední generace od 35 do 44 let.
Vzdělanější a informovanější lidé nejsou při pohledu na vysoké rozpočtové schodky nervóznější. Mezi vysokoškoláky jsou obavy paradoxně stejné jako mezi lidmi se základním vzděláním. Tady ale může hrát výraznou roli silnější sebevědomí lidí s vyšší kvalifikací, kteří jsou přesvědčeni, že i když bude zle, oni budou stále mezi těmi, komu se žije lépe, a dokážou se o sebe postarat. Příběhy ze zemí, které už dluhová krize zasáhla, navíc přesvědčivě ukazují, že nejhůř na ni doplácejí ti neslabší a nejzranitelnější.
Obavy v důvěryhodných zemích Státního bankrotu se nejvíc obávají lidé v zemích, které zatím nemají vyhrocený problém se státními dluhy a jež mají ratingové agentury zařazené v kategorii exkluzivní důvěryhodnosti AAA.
Krachu veřejných financí se přesto podle nedávného průzkumu agentury Harris pro Financial Times bojí 53 procent Francouzů a 46 procent Američanů. Obavy jsou navíc docela silné. Více než pětina lidí v obou zemích považuje státní bankrot za velmi pravděpodobný.
V přímo ohrožených zemích jsou naopak výrazně klidnější. Ve Španělsku se krachu bojí jen 35 a v Itálii 40 procent lidí. Za velmi vážné pak riziko považuje jen devět procent Španělů a 14 procent Italů. V Česku je to pro srovnání 13,5 procenta lidí. Vůbec nejklidnější jsou pak Němci, kteří zatím vytahují z finančních potíží ostatní. V Berlíně má z krachu obavy 28 procent lidí, vážné jen devět procent.
Iluze nízkých úroků Jiří Paroubek vylučuje státní bankrot tím, že jsme stále jednou z nejdůvěryhodnějších zemí, protože platíme ze státních dluhů jedny z nejnižších úroků. To se ale může velmi rychle změnit. Krize státních dluhů asi nejlépe ukazuje, že ekonomie není žádná tvrdá exaktní věda, ale spíš něco jako psychologie peněz. Nerozhodují fakta, ale nálady, emoce, pocity, dojmy. Ty určují výšku úroků. Jsou jen převedením něčeho tak efemérního, jako je důvěra, do konkrétních čísel.
Porovnávat, o kolik máme nižší dluhy než ti, kdo už na hranu státního bankrotu dorazili, nemá vůbec žádný smysl. Nikdo netuší, kde dluhový bod zlomu leží, proto se nevyplatí si s ním zahrávat.
Do Lotyšska mířil Mezinárodní měnový fond ve chvíli, kdy mělo poloviční státní dluhy, než jaké tíží nás (18 versus 36 procent.)
Argentina v roce 2001 zbankrotovala, když na tom nebyla ani z poloviny tak špatně jako dnešní Řecko: Schodek veřejných financí byl 6,4 procenta, řecký je přinejlepším 12,9 procenta. Celkové státní dluhy dosahovaly 67 procent proti řeckým 120 procentům. Deficit obchodní bilance 1,7 procenta proti řeckým 11,7 procenta. Kdyby to bylo tak prosté, jak tvrdí předseda ČSSD, Itálie, Belgie a Velká Británie jsou dávno v bankrotu. A Lotyši si půjčují nejlevněji ze všech.