Žen v důchodovém věku , které se musí začít starat o své finance, přibývá. Buď od nich manžel odejde, nebo žena ovdoví. Často přitom byly zvyklé, že o peníze se staral pouze partner . Rozhodli jsme se proto otestovat tuzemské banky, jaké služby a jak dokážou důchodcům nabídnout. Zajímali jsme se především o co nejjednodušší běžný účet. Do pražských poboček šesti největších bank jsme vyslali naši šedesátiletou spolupracovnici Marii Žežulkovou.

Jejím hlavním úkolem bylo zjistit, co jí v bankách nabídnou, když přijde s požadavkem na zřízení účtu, kam by jí chodila penze. Cílem nebylo nalézt nejlevnější účet pro seniory, nýbrž zjistit, jak se v bankách k seniorům chovají a zda dokážou srozumitelně nabídnout vhodný účet . Poptávali jsme účet, který k obsluze nevyžaduje internetové bankovnictví , protože řada seniorů nemá k dispozici počítač ani internet. Ukázalo se, že tento požadavek úředníky často uvedl do rozpaků. Většina bank přitom v nabídce takový levnější účet standardně má.

Bez internetu se bankovní úředníci obejít nedokázali. Někteří se museli opakovaně poradit s kolegy. Nejenže měli problém doporučit produkt nezávislý na internetu, ale často odkazovali na podrobnější informace, které jsou k dispozici jen na webu banky. Byli však ochotni tyto informace z internetu vytisknout. Bankovní úředníci také měli tendenci nabízet vedle účtů i řadu dalších produktů. Senior , který se vydá do banky „jen“ pro obyčejný účet, může být ale těmi informacemi zahlcen.

Paní Žežulková na základě testu své vrstevníky upozorňuje , že je třeba si vždy ujasnit, co člověk od banky chce a pak se opakovaně ptát na podrobnosti. Neměli by se bát ani složitého žargónu bankovních úředníků. „Když jim člověk řekne přesně, co chce a jak si to představuje, nakonec mu poradí. Jestliže však člověk do banky přijde bez jasné představy a chce od úředníků jen „nějak“ poradit, nejsou na to obvykle připraveni,“ zdůrazňuje Žežulková. Připomíná, že je třeba nezapomenout si brýle na čtení. Letáky i dokumenty bývají tištěny malým písmem.

Když se nejistá starší dáma přijde poradit do České spořitelny a nevypadá, že by si hned při první návštěvě otevřela účet, dostane pouze letáček bez dalších instrukcí. Paní Žežulková tak musela do banky zajít opakovaně. Při první návštěvě ji mladík na informacích pobočky na Budějovické sdělil: „Pokud si chcete něco sjednat, tak si musíte vzít pořadové číslo, chcete-li jen informaci, poskytnu ji já.“ Po dotazu na nejlepší účet pro sebe ale dostala jen leták. Později jí pracovnice na přepážce doporučila Osobní účet, včetně toho, jak si ho nastavit.

Nedávno paní Žežulková zjistila, že její známý si svůj Osobní účet po roce využívání propočítal a zjistil, že se mu ve srovnání s předchozím sporožirovým účtem zdražil . Teď platí měsíčně o 30 korun více, ročně o 360 korun více než dříve. Když se chtěl vrátit ke starému účtu, zjistil, že to nejde. Přestože mu v bance slibovali, že návrat ke sporožiru možný je.

Česká spořitelna by přitom mohla být pro seniory z několika důvodů zajímavou volbou. „Pro starší lidi je největší síť bankomatů obrovská výhoda, protože ne všude se dá platit kartou . Také rozsáhlá síť poboček umožňuje vkládat hotové peníze na účet, což je pro seniory důležitá možnost,“ říká Žežulková.

Dostupnost banky vnímají starší lidé jako výhodu u Poštovní spořitelny , která má pobočky na poštách. Podrobnější konzultace při zřizování účtu ovšem na poště příliš možná není. Při delší diskusi se opakovaně stává, že fronta „reptá“ a dotyčný se raději už na nic neptá.

Poštovní spořitelna je na tyto situace zřejmě dobře připravená. Založení účtu dokázala úřednice na pobočce v Plynární ulici vysvětlit krátce a jednoduše se všemi důležitými informacemi. Klientce dala výstižný leták se základními informacemi. Ten je ale psaný velmi drobným písmem, což může být problém pro lidi se špatným zrakem.

Kdo by si chtěl na účet v Poštovní spořitelně posílat důchod, stačí mu účet Klasik s prvotním dvousetkorunovým vkladem. Po prvním doručení důchodu bude účet převedený automaticky na účet Senior. Nevýhodou účtů této banky je ale nutnost propočítat si výdaje jednotlivě tak, aby dotyčný věděl, na kolik ho přijdou služby měsíčně celkem. Na přepážce to za něj nespočítají kvůli „nervozní“ frontě.

Komerční bance v Nuselské ulici dala naše spolupracovnice ihned „jedničku“ za informace i profesionalitu. Nejenže úřednice dokázala vše srozumitelně vysvětlit, ale poskytla na sebe i vizitku, kterou doplnila o přehled otevírací doby pobočky. Paní na přepážce nezaskočila informace, že klientka nemá přístup k internetu . „Bez mrknutí oka mne ihned upozornila na možnost obsluhy účtu telefonem. Při zřízení účtu dostanu číslo operátora, který mi prý vše vyřídí od informací o zůstatku až po zadání příkazu. Linka je navíc bezplatná,“ líčí Žežulková. Bankéřka reagovala sice promptně, ale celkově nabídla klientce až příliš mnoho produktů najednou včetně stavebního spoření a překvapivě i penzijního připojištění.

Relativně dobře jsou na klienty bez internetu připraveni v UniCredit Bank . Nabídnou jim Konto Pohoda. Jeho popis je součástí skládacího letáku ke všem čtyřem nyní nabízeným účtům. V letáku prý sice nejsou obsažené všechny informace, jak připustil bankovní úředník oslovený paní Žežulkovou v pobočce na Tylově náměstí, dokázal ale vše jasně shrnout. Celkem mu vysvětlování zabralo zhruba osm minut. Telefonní obsluhu bankovního účtu ovšem nedoporučil, protože s ní sám příliš spokojený není.

Zcela pozoruhodnou zkušenost učinila paní Žežulková na pobočce ČSOB u Tylova náměstí: „Když jsem úřednici vylíčila, co chci, doporučila mi spořící účet, který má týdenní výpovědní dobu.“ Když se naše spolupracovnice opakovaně domáhala běžného účtu, na který může posílat penzi a vybírat z něj kartou z bankomatu, dostalo se jí poučení o tom, jak by mohla prostřednictvím spořícího účtu „lépe“ hospodařit s penězi.

„To musíte vždy týden vystačit s vybranou hotovostí. A po týdnu vybrat částku na další týden. Na běžném účtu je úročení jen 0,1 %, zatímco na spořícím je to více,“ vysvětlovala úřednice. Teprve když připustila, že ani úročení na spořícím účtu není příliš závratné (prý okolo 1 %) a že banka má i málo vlastních bankomatů, šla hledat informace o běžném účtu u kolegyně. Nakonec ale potencionální klientku vybavila letákem k účtům a vytiskla základní informace o spořících a termínovaných účtech bez úrokových sazeb, protože ty jsou prý velice proměnlivé.

Patrně nejméně nakloněnou bankou pro starší lidi bez přístupu k internetu je mezi těmi největšími tuzemskými bankami Raiffeisenbank . Naší figurantce se sice věnovaly hned dvě mladé úřednice, ale ani jedna si s jejím požadavkem na účet bez ovládání přes internetbanking nevěděla rady. Také další kolegyně nabízela eKonto, které vyžaduje obsluhu přes internet.

Teprve po delší chvíli nabídla úřednice Komplet Konto start, které ale prý už moc nenabízejí, a proto ani neměla k dispozici leták. Další informace úřednice vytiskla přímo z internetových stránek banky. Navzdory prvotnímu dojmu, kdy úřednice na paní Žežulkovou „koukaly jako na exota“, že nemá internet, však naše spolupracovnice hodnotí výsledné informace i chování pozitivně: „Před zřízením účtu v některé z bank bych určitě doporučila zajít i do Raiffeisenbank a nebát se zeptat navzdory tomu, že někdo doma opravdu nemá internet. Při vlastním porovnání požadavků na počet a typ transakcí na účtu mi to právě zde vycházelo nejlevněji.“