Strategické plánování představuje souhrn úvah a představ o dalším rozvoji banky     a definuje soustavu cílů, principů a praktických nástrojů k naplnění vize a poslání.

Strategické plánování se skládá z několika kroků:
Nejprve je nutné identifikovat svoje vize a poslání – v průběhu tohoto kroku se banka musí orientovat na budoucnost (např. co bude přinášet svým akcionářům), na klienta, tj. definovat svoje trhy (tuzemský trh či zahraničí), segmenty klientů, nabízené resp. poskytované produkty nebo služby) a zároveň se orientovat na svoji relevantní konkurenci.

Potom je nutné provést analýzu vnitřního prostředí banky a také analýzu prostředí, které ji obklopuje. Teprve v návaznosti na to je možné stanovit strategii - ta musí být vždy konzistentní s vizí a s posláním obchodní banky a musí vyjadřovat způsoby dosažení strategických cílů. Cíle by měly být realistické a současně také náročné a rovněž i motivující, svázané s konkrétním časovým obdobím a rovněž vzájemně provázané.

Strategické cíle tedy musí být tzv. SMART, tj. S – stimulující, M – měřitelné, A – akceptovatelné, R – reálné a  T – termínovatelné. Obchodní banka si může např. stanovit, zda bude působit výhradně v určitém regionu nebo v určité zemi nebo zda chce expandovat do zahraničí. Jako zajímavý příklad strategického plánování mohu uvést banku Rheingauer Volksbank se sídlem v Geisenheimu v Německu, nedaleko Frankfurtu nad Mohanem (www.rheingauer-volksbank.de).  Rheingauer Volksbank provozuje několik poboček v rámci daného regionu. Neustále se sice snaží o růst zisku, odmítá ovšem expandovat za hranice svého kraje a odmítá také návrhy na spojení s podobnými peněžními ústavy v sousedních regionech. Důvodem je její silná vazba na „svůj“ region a výborná osobní znalost svých klientů (což jí také zjednodušuje řídit kreditní riziko).

Na strategické plánování navazují konkrétní plány.
Úkolem plánování je zejména
-    konkretizovat výhledy na určité období,
-    zavést věcný a časový řád do procesů řízení     a
-    být základním zdrojem pro výběr, formulaci a stanovení cílů.

Na plánování musí úzce navazovat kontrola, hodnocení a také zpětná vazba, tj. zjištění a zhodnocení důvodů (ne)splnění plánovaných cílů a identifikace jakýchkoli nedostatků plánovacím procesu a určení způsobů jejich oprav.  Banka by se tedy měla v těchto případech snažit „minulé napravit a budoucímu předejít“.
Plán ovšem není (resp. neměl by být) žádným zákonem, banka by ho měla být ochotna i schopna průběžně aktualizovat na základě průběžně se měnících podmínek.

Beze zbytku tedy platí bonmot Dwighta Eisenhowera „Plán je ničím, plánování je vším“.