- počet poolů, kdy pool je označení pro společný fond peněžních prostředků, které mají stejné charakteristiky, co se týče délky splatnosti nebo druhu měny,

- struktura úrokové sazby, použitá v poolu  - může být stejná pro nákup a pro prodej, tj. pro depozita přijímaná i poskytovaná, nebo je kótován nákup a prodej (nižší sazba pro depozita přijímaná, vyšší sazba pro depozita půjčovaná).

- jestli útvar banky (pobočka) používá vlastní zdroje ke krytí vlastních obchodních potřeb a zda přerozdělováním pouze dokrývá nedostatek svých primárních zdrojů (netto metoda) nebo zda odevzdává útvaru treasury veškeré získané zdroje a na všechny svoje aktivní obchody opět od treasury zdroje dostává.

 

- jednoduchý pool, kdy všechny volné zdroje jsou soustřeďovány v jednom poolu. Tyto zdroje jsou vykupovány i přidělovány za jednu sazbu, která se mění podle potřeb banky. Přeceňovány jsou také zdroje dříve poskytnuté. Není rozlišována časová struktura úvěrů (krátkodobé, střednědobé nebo dlouhodobé), které jsou získanými zdroji kryty. Jedinou výhodou jednoduchého poolu je jeho jednoduchost. Mezi jeho nevýhody patří např. že: 

 

- vícenásobný pool rozlišuje peněžní zdroje z časového hlediska a podle měn. Každý pool má stanovenu zvláštní vnitrobankovní  úrokovou sazbu, což  umožňuje rozlišovat časovou hodnotu peněz.

- metoda přiřazování finančních zdrojů konkrétnímu obchodnímu případu umožňuje stanovit úrokové rozpětí mezi obchodem a jeho zdrojem úrokové rozpětí a riziko změny úrokové sazby tak přenést na treasury.

 

Vnitrobankovní úrokové sazby jsou pro konkrétní časové období určovány vnitrobankovní úrokovou křivkou, která odráží náklady příležitosti.