« Zpět
Systém SWIFT
Aby bylo možné efektivně provádět zahraniční bezhotovostní platební styk, bylo nutné vytvořit. systém, technicky zajišťující přenos jednotlivých položek zahraničního platebního styku. Nejrozšířenější, resp. nejvíce využívanou společností v této oblasti (systémem) je SWIFT. Pro úplnost je ovšem nutné poznamenat, že informace o převodech položek mezinárodního platebního styku je možné i jiným způsobem (např. prostřednictvím faxu nebo poštou). Systém SWIFT tedy není zúčtovacím (clearingovým) centrem pro zpracování transakcí zahraničního bezhotovostního platebního styku.
Přenos dat prostřednictvím systému SWIFT není ale limitován pouze pro mezinárodní spojení. Účastnické banky jej mohou využívat i ve vnitrostátním měřítku (a to i pro přenos dat uvnitř obchodní banky nebo v národních clearingových systémech).
Společnost pro celosvětové mezibankovní finanční telekomunikace (Society for Worldwide Financial Telecommunication - SWIFT) se sídlem v Bruselu byla založena již v roce 1973. Systém SWIFT začal fungovat v roce 1977.
Cílem společnosti SWIFT je vývoj a provoz mezinárodní komunikační sítě podporované počítači, která umožňuje členským bankám rychlý a bezpečný přenos informací v mezinárodním bankovním obchodě, tj. např. platebních transakcí, dokumentárních akreditivů, devizových potvrzení, cenných papírů nebo výpisy z účtů.
Jinak řečeno, za cíle systému SWIFT je nutné považovat:
- bezdokladové zpracování platebního styku,
- zrychlení komunikace mezi bankami prostřednictvím výměny zpráv,
- minimalizaci rizik, které existují v konvenčních postupech (ztráty dokladů, jejich falšování apod.),
- snížení nákladů na přenos dat,
- přímý přístup dané obchodní k ostatním finančním institucím na celém světě.
Družstevní společnost SWIFT je společností, plně vlastněnou členskými obchodními bankami, které zároveň tvoří její účastnickou síť. Jedná se o organizaci, která veškerý dosažený zisk investuje zpět do údržby a do rozvoje svojí počítačové sítě.
V rámci společnosti SWIFT byly vypracovány mezinárodní standardy, které vyžadoval vysoký stupeň kooperace mezi zúčastněnými obchodními bankami.
K těmto mezinárodním standardům patří mimo jiné
- jednotně používaný jazyk (tj. angličtina),
- katalogizace různých druhů zpráv, stanovení označení polí,
- stanovení přesného obsahu jednotlivých polí,
- vytvoření adres, které jsou využívány v systému SWIFT pro každou účastnickou obchodní banku a rovněž
- ujednání o jednotných zkratkách měn, tj. o kódech měn - např. CZK pro české koruny, GBP pro britské libry nebo USD pro americké dolary.
Každá zpráva, zasílaná prostřednictvím systému SWIFT, je označována písmeny MT a třemi numerickými znaky ve tvaru MT x y z, kde
- x je kategorie zprávy, označující účel nebo předmět obchodu, kterého se týká,
- y je skupina zprávy, popisující funkci zprávy uvnitř konkrétní kategorie zprávy a
- z je typ zprávy, popisující specifické podrobnosti určité funkce.
Celkový počet standardizovaných typů swiftových zpráv činí přibližně 130. Obsah šifrové zprávy je rozčleněn do pěti bloků, ze kterých je povinný pouze první.
Swiftová adresa BIC (The Bank Identifier Code) slouží k jednoznačné identifikaci odesílatele a příjemce platby a současně také k jednoznačné identifikaci obchodních bank, které jsou zapojeny do systému SWIFT.
Swiftová adresa BIC je tvořena osmi, resp. jedenácti znaky a je složena se z několika kódů,a to z:
- kódu banky, který banku identifikuje pomocí čtyř abecedních znaků,
- kódu země, který identifikuje zemi nebo geografické území, kde je umístěno sídlo banky nebo jiného konkrétního uživatele - používá se dvoumístný abecední kód ISO, např. DE pro Německo,
- kódu místa, který pomocí dvoumístného alfanumerického znaku identifikuje region nebo město, ve kterém je umístěno sídlo banky,
- příp. kódu pobočky (volitelné součást swiftové adresy), který tvoří tři alfanumerické znaky.
Počítačová síť systému SWIFT se skládá ze
- dvou mezi sebou propojených operačních středisek v Evropě (v nizozemském městě Leidenu) a v USA (konkrétně v New Yorku) a z
- na ně napojených národních koncentrátorů, tj. regionálních zpracovatelů pro jednotlivé členské země. Na tato operační střediska jsou napojeny tzv. národní koncentrátory, tj. regionální zpracovatelé pro jednotlivé členské země, příp. regiony.
Napojení nových obchodních bank může provádět pouze organizace SWIFT. Tomu předchází
- podání žádosti o napojení do sítě SWIFT, potvrzené centrální bankou nebo bankovní asociací konkrétního státu, ve kterém daná obchodní banka působí,
- schválení žádosti vedením společnosti SWIFT a
- zaplacení členského příspěvku žádající obchodní bankou.
SWIFT představuje „pouze“ komunikační síť mezi obchodními bankami, která nemá žádnou zúčtovací (clearingovou) funkci. Zúčtování příkazů předávaných prostřednictvím SWIFT probíhá výlučně prostřednictvím běžných účtů, vedených u korespondenčních bank (tedy prostřednictvím účtů loro a nostro).
Když klient obchodní banky předloží platební příkaz, je tento příkaz zadán na terminálu bankovního úředníka a odeslán prostřednictvím vlastního počítače obchodní banky do sítě SWIFT.
Protože ne obchodní každá banka je přímo napojena na některé z operačních středisek SWIFT (v nizozemském Leidenu nebo v New Yorku), je příkaz SWIFT předáván do příslušného národního koncentrátoru.
Koncentrátor zakóduje obdržená data a předá je operačnímu středisku, odkud jsou data o transakci po jejich uložení přenášena do koncentrátoru, na který je napojena banka adresáta. Odtud obdrží banka příjemce dekódovaný příkaz SWIFT.
Transakce (resp. informace o nich), které jsou přenášené prostřednictvím systému SWIFT, jsou tímto systémem zpoplatňovány.
V případě vysoké priority SWIFT je obchodní banka příjemce informována rovněž o tom, že platba je urgentní. Také tato informace se (bez zpoždění) přenáší systémem SWIFT. Za uvědomění tohoto typu obchodní banky vybírají od svých klientů zvýšený poplatek.
Obě operační střediska společnosti SWIFT jsou propojena a jsou vzájemně záložní - každé z nich totiž ukládá také data, která jsou zpracovávána druhým střediskem. Tím opatřením je zajištěno, že v případě zhroucení jednoho výpočetního střediska může druhé středisko jeho činnost převzít, neboť může okamžitě vyvolat stejné informace.
Dalším bezpečnostním opatřením jsou tzv. sekundární spoje neboli alternativní linky, které umožňují přístup do systému SWIFT, pokud jsou běžně používané linky náhle přerušeny.
Přenášené informace jsou v koncentrátorech systému SWIFT kódovány. Ve vlastních operačních střediscích tudíž nemají jejich pracovníci k jednotlivým zpracovávaným transakcím přístup.
Diskuse
Vložte svůj dotaz