Konzervativní a šetrné chování, to je hlavní charakteristika dvojice důchodců. Byli celý život zvyklí šetřit, moderní produkty s příspěvkem státu však nikdy nevyužívali.

Podle analytičky Miriam Hanákové zvládnou však manželé ještě ledaco dohnat. Dokonce si mohou splnit sen a podívat se do Ameriky, přitom si ponechat i rezervu na průběžné opravy domku.
Čistý měsíční příjem rodiny je 22 000 korun. Na běžný život, bydlení, energie a pojištění vydají 14 600 korun, stranou pak mohou dávat takřka sedm a půl tisíce každý měsíc.
Pokud budou ukládat měsíčně 3 400 korun na stavební spoření a 1 000 korun na penzijní připojištění, na nečekané výdaje jim zbudou ještě tři tisíce korun. Po šesti letech pak mohou na účtech čekat o 100 tisíc korun víc, než kdyby stejné peníze nechávali na spořicím účtu. „Oba produkty jsou dotované státem, stavební spoření navíc je pojištěné a z úroků se neplatí daně,“ konstatuje Miriam Hanáková.
„Teď vidím, že jsem udělal chybu, stavební spoření už mi nabízeli, já jsem k němu však měl nějakou nedůvěru. Ale když se sečtou státní příspěvky a úrok, je to zajímavé. Stejně tak penzijní připojištění. Nebyly mi úplně jasné podmínky,“ lituje Jaroslav Marek.
Účty mají dva, to měnit nebudou Manžele nikdy nenapadlo, že by mohli mít jeden společný účet a případně tak jedny poplatky ušetřit. Pokud by si účty sdružili, přineslo by jim to zhruba 30 korun měsíčně, v tom žádnou velkou výhodu nevidí.
O to, jak budou pojištěni a kde uloží „přebytečné“ peníze, se stará muž. Jaroslav si sice rozumí s počítačem a internetem, ale ovládat účet po síti se bojí. Už teď mu na mail chodí všelijaké spamy, nemá prostě k takovému placení důvěru. Nevyužívá ani telefonní bankovnictví, vždy si raději dojde s papírovým příkazem na pobočku banky. Že by ušetřil na změně účtu či banky, která se ovládá výhradně přes internet, nepřipadá v úvahu.

Velká banka = jistota

Protože Jaroslava kdysi zklamala jak Česká spořitelna, tak družstevní záložna, rozhodl se přejít jinam. A jak vybíral? Řídil se heslem čím větší instituce, tím větší jistota. Volba padla na Komerční banku. Když se na běžném účtu sešlo více peněz, než se ženou průběžně utráceli, zašel jednoduše do „své“ banky a poradil se.
Co řekl bankovní poradce, tím se řídil. Výsledkem je pětileté životní pojištění s jednorázovým vkladem a úrokem necelá tři procenta a investice do zajištěných podílových fondů. Investiční horizont má nastavený na pět let. Kdyby chtěl nyní investici s předstihem prodat, prodělal by asi 12 tisíc. Sleduje pravidelně kurzy a je si vědom, že pokud se nechce smířit se ztrátou, bude ve fondu muset peníze nechat po celou dobu.

Ne vždy se sázka na jednu banku vyplatí

Další peníze už chtěli mít Markovi jako rezervu, tedy kdykoli dostupné. A tady se konzervativní chování Jaroslavovi už nevyplácí.
Zůstal opět věrný své bance a založil si spořicí účet. Uložil na něj 150 000 korun. V tomto případě moc dobře neudělal, na dnešní poměry se mu peníze úročí málo, pouze 1,42 procenty. Vyšší zhodnocení nabízejí téměř všechny banky. V úvahu pro něj připadá Poštovní spořitelna, protože chce chodit na pobočku a ne účet řídit přes internet. Na malém městě nemá jinou možnost. Pokud by se smířil s dojížděním přibližně 20 kilometrů do většího města, mohl by využít i LBBW či nejlépe úročeného spořicího účtu u Oberbank.

Manželé Markovi

Jaroslav Marek, 62 let - v důchodu, dříve pracoval ve státní správě - přivydělává si rozvozem letáků Věra Marková, 62 let - v důchodu, dříve pracovala jako zdravotní sestra Rodina z minulého dílu seriálu MF DNES se pokračování o finančním hospodaření nezúčastnila, proto jsme jako modelový případ zvolili dvojici jinou. Markovi žijí v rodinném domku v menším městě na Moravě. Chovají se šetrně, nicméně velmi konzervativně jako většina jejich vrstevníků. Například odmítají řídit své účty přes internet, do banky si raději zajdou osobně. Nikdy neměli dluhy a na stáří je nemíní dělat, půjčky ze zásady odmítají na cokoli, nikdy nevyužili kontokorent. Každý měsíc jim dohromady přijde na účet 22 000 korun, oba důchody a výdělek z Jaroslavovy brigády. Jejich snem je podívat se za oceán, ale přitom myslí na to, že domek bude potřeba průběžně opravovat, čeká je i výměna oken a dveří. Musí tedy tvořit rezervy. Neradi by se však vzdali každoročního krátkého pobytu u moře.