Kdyby byly navrhované změny schváleny, znamenaly by největší zásah do stavebního spoření v jeho dvacetileté historii, která se dovršila právě letos. 

Stavební spoření bylo od počátku koncipováno jako uzavřený systém, podobně jako penzijní připojištění, které rovněž využívá příspěvky státu. Kdyby byl systém otevřen pro banky, došlo by k větší konkurenci, jak zamýšlelo ministerstvo financí, ale současně by jejich vstupem byly stavební spořitelny znevýhodněny a celý tento finanční produkt by to značně poškodilo. Banky by totiž mohly klientům nabízet výhodnější podmínky a tímto krokem by docházelo k destabilizaci systému. V praxi by to bylo tak, že stavební spořitelny by nadále musely dodržovat striktní pravidla, na druhé straně banky by měly volnější ruku, nehledě k tomu, že státní příspěvek by navíc nahrával jejich ziskům.

 

Zatím to vypadá, že v blízké budoucnosti žádný radikální zásah do systému stavebního spoření nehrozí. Po řadě změn, kterými stavební spoření v posledních letech prošlo, by bylo ostatně rozumné alespoň na čas do jeho stávající podoby nezasahovat.

 

Jsou k tomu i racionální důvody. V současnosti se státní podpora stavebního spoření oproti minulosti snížila více než trojnásobně a loni dosáhla 5,3 miliardy korun. Tato suma již státní rozpočet tolik nezatěžuje a její současná výše by proto neměla z politického hlediska vyvolávat silné emoce. I přes sníženou státní podporu se stále jedná o velice výhodný produkt, který při zajištěném úroku kolem 2 procent ročně a díky státnímu příspěvku zaručuje celkový výnos 4 až 5 procent ročně. Zájem o stavební spoření sice v poslední době mírně poklesl, stále však jde o produkt velmi populární, který využívají více než 4 milióny lidí.

 

Nicméně oněch 5 miliard státního příspěvku může nadále přitahovat politiky jako snadný zdroj k záplatování rozpočtu. Věřme, že tomuto pokušení odolají a že převáží z tohoto hlediska spíše výhody, které z fungujícího stavebního spoření pro stát plynou. Jednak v pomoci řešit lidem jejich bydlení a tím pádem napomáhání rozvoji stavební činnosti, která představuje pro stát důležité příjmy. Nejde přitom jen o využití výhodných úvěrů ze stavebního spoření, ale i samotných úspor, které mohou sloužit jako vítaný doplněk ke státem vyplácené penzi. A tady jsme u jádra věci.

 

V diskusích kolem penzijní reformy tento přínos stavebního spoření poněkud zapadl a nedostalo se mu náležitého ocenění a podpory. Stavební spoření může skutečně velmi dobře fungovat jako zajištění k důchodu od státu. Jednak pořízením vlastního bydlení ze stavebního spoření se dají ušetřit až dvě třetiny důchodu, které by jinak padly na nájem.  A nezanedbatelný přínos může představovat i pravidelné spořením se státním příspěvkem, díky němuž si lze vytvořit na stáří slušnou finanční rezervu.

 

Inspiraci v tomto směru najdeme v sousedním Německu, kde význam stavebního spoření jako výhodného nástroje k zabezpečení na stáří dávno pochopili. Spíše než některé tendence stavební spoření zrušit, měli bychom u nás přemýšlet, jak obecné zacílení stavebního spoření v tomto duchu reformovat. Jako jedna z možností se nabízí zařadit stavební spoření systémově do reformy penzí a odpovídajícím způsobem je podporovat. Nyní je k tomu příležitost.