Kdyby v Česku neexistovalo stavební spoření, v minulém roce by si lidé na bydlení mohli půjčit a investovat až o polovinu peněz méně. Jinými slovy, v období ekonomické krize se pouze díky stavebnímu spoření trh nepropadl naprosto fatálně. Tento finanční produkt totiž působí proticyklicky.
I díky státní podpoře motivuje lidi spořit a plánovat investiční záměry v oblasti bydlení. Jelikož půjčuje naspořené peníze, nabídka úvěrů není limitována cenou peněz na trhu. Ta v období krize samozřejmě roste, což se ovšem stavebního spoření týká jen okrajově. Naopak klesají ceny stavebních prací, proto jde řada lidí do plánovaných investic i v době ekonomického poklesu a nejistoty.
Stavební spoření i v loňském roce dokázalo zvýšit poměr mezi úvěry a vklady. Nyní je ze 415 miliard korun vkladů půjčeno necelých 65 procent, tedy 268 miliard. To znamená, že téměř milion lidí má úvěr od stavební spořitelny. Zbytek úspor je investován v souladu se zákonem do bezpečných aktiv, jakými jsou především státní dluhopisy a hypoteční zástavní listy.
Vyberte si z nabídky stavebního spoření zde
Přesto se stalo pro některé analytiky módou kritizovat tento finanční nástroj a označovat ho za neproduktivní výdaj státního rozpočtu, který se prý právě v době krize má odbourat.
Po přečtení některých vyjádření mám dojem, že se mandatorními výdaji chápe především státní podpora stavebního spoření. Jde o třináct miliard korun, zatímco mandatorní výdaje se počítají ve stamiliardách.
Je nepochopitelné, že si to neuvědomují (nebo možná spíše nechtějí uvědomovat) mnozí ekonomové. Žijeme přece v inflačním prostředí. To znamená, že tři tisíce státní podpory mají prostě nižší hodnotu nyní než v letech minulých. Chcete-li vyjádřit totéž na národohospodářské úrovni, podíl vyplácené státní podpory na výdajích rozpočtu od roku 2004 setrvale klesá. Kdyby stejným tempem klesaly i ostatní mandatorní výdaje, byl by rozpočet ve výrazném přebytku.
Nemůže být tedy pravda, že ministr financí čelí výdajům na stavební spoření, které se vymkly kontrole. Naopak jako jedny z mála pod kontrolou jsou. A už vůbec to není výdaj, který by byl neproduktivní.
Nemohu jinak než předestřít dotaz, zda existuje jiný další mandatorní výdaj, který svojí zákonnou existencí v určitém časovém posunu "dodá" do státního rozpočtu vyšší příjmy, než činil tento výdaj?
Opravdu je nutné neustále znejišťovat miliony klientů hrozbou postupného zničení fungujícího systému? A čemu už vůbec nerozumím, proč je nutné používat místo argumentace lži a výmysly? Naštěstí jsem ale v poslední době zaznamenal, že řada politiků napříč všemi stranami si pozitiva stavebního spoření začala více uvědomovat a tento výdaj státního rozpočtu nezahrnovat do širokého spektra úspor. Ve prospěch nejen současných klientů stavebních spořitelen, ale i těch potenciálních, ale i ve prospěch všeho pozitivního, co šetření na bydlení přináší.