Do nejpalčivější trojky letos (1) Češi nominovali nezaměstnanost, korupci a zadlužení státu. Schodky státního rozpočtu tak vytlačily zdražování, které finálovou trojici uzavíralo před třemi lety (2). Dlužno podotknout, že na výši platů, která se zdražováním souvisí, si však lidé stěžují už na čtvrtém místě.

 

Samotné opakování výsledků není až tak překvapivé. Jde o potíže strukturální. Ty se stěží podaří vyřešit za pár let. Jenomže z odpovědí na další dotazy můžeme vyčíst, že se podle názoru většiny vůbec neřeší nebo výsledky zkrátka nejsou viditelné.

 

Chcete-li potírat korupci, musí tomu odpovídat zákony na papíře i v praxi. Jenomže právě vymahatelnost práva se za poslední tři roky podle tří čtvrtin lidí vůbec nezlepšila. O něco méně přísně na tento problém nahlížejí jen mladší generace a lidé se základní a vysokou školou. Jestliže v této odpovědi panují drobné neshody, stírají se ve chvíli, kdy se zeptáte, co proti korupci udělaly vlády v posledních deseti letech. Viditelnou stopu za sebou nezanechala žádná podle čtyř z pěti Čechů.

 

Je ale férové se dotázat, zda "obyčejný" občan ví, co by se mělo dělat v první řadě. Zdánlivě v tom má, resp. v původním průzkumu (2) měl, jasno. Požadoval systémovou reformu týkající se státní a veřejné správy, zároveň by zpřísnil tresty. O poznání méně lidí doplnilo ještě morálku sebe sama, občanů.

 

Jenomže kdo má onu systémovou reformu provést? Za vládu označilo jako vhodného strůjce změn jen minimum lidí a politické strany pak vedly žebříček domnělého korupčního prostředí. Jejich protikorupční strategie vnímala většina lidí jen jako politická hesla. Dá se tedy říct, že výsledky aktuálního průzkumu odpovídají už dříve nastolené nízké laťce očekávání.

 

V květnu roku 2010 v průzkumu pro Fórum Zlaté koruny (3) začínali lidé uvažovat optimisticky. V jednoletém horizontu věřily dvě třetiny dotazovaných, že ekonomika poroste nebo bude přinejhorším stagnovat. Uplynuly 4 roky, statisticky měřitelná fáze krize je za námi, přesto jsme skeptičtější. Takřka stejný podíl dotazovaných dnes uvádí, že krize ještě neskončila. 

 

Jak naznačuje „vítězná“ překážka růstu, nezaměstnanost, dost možná si lidé spojují krizi s obavou o práci a naopak. Nejisté výhledy se ale promítají také do vzdálenější budoucnosti. Vzpomínáte si na sliby polistopadových vlád? Za jak dlouho slibovaly dohnat západní země? Někteří politici mluvili o deseti letech, ti opatrnější o dvaceti. Je tomu pětadvacet let a stále zaostáváme. A co hůř, dnes už dvě třetiny lidí nevěří, že by se nám to mělo povést dříve, než za dalších dvacet let. Skoro polovina respondentů se navíc domnívá, že se to nestane nikdy. S tím koresponduje i většinová záporná odpověď na dotaz, zda má Česko šanci navázat na prvorepublikové úspěchy a proniknout znovu mezi světovou ekonomickou elitu.

 

Co je na vině? Tři hlavní třecí plochy jsme zmínili v úvodu, další ale může být školství. Dvoutřetinová většina by věnovala mnohem větší prostředky na vědu a výzkum. Těžko ale říct, zda by se v návaznosti na štědřejší dotace něco změnilo, jestliže stejná část tvrdí, že školy své studenty nepřipravují dobře pro praktické uplatnění na trhu práce.

 

Zlepšily by postavení České republiky nižší daně? Myslí si to tři čtvrtiny respondentů. Jenomže připomeňme, že třetím největším problémem státu je podle stejných dotazovaných zadlužení. Těžko se dá přitom víc investovat, méně vybírat a zároveň snižovat schodky, či dokonce sestavit přebytkový státní rozpočet.

 

Pokud by tuto kombinaci dal nějaký státník či ekonom skutečně dohromady a slavil úspěch, bezpochyby do příštího průzkumu místo problémů zařadíme pořadí největších tahounů, které by musel jednoznačně vyhrát. Do té doby se můžeme těšit alespoň z toho, že ekonomové na fóru Zlaté koruny měli stran české ekonomiky výrazně lepší náladu, než naši respondenti.

 

Průzkumy pro fóra zpracovává Zlatá koruna ve spolupráci s agenturou IPSOS