« Zpět
Rizika bankovních obchodů
Obchodní banky se při provádění svých obchodů musí vypořádat s řadou rizik. A neúspěch si mohou dovolit stěží už jenom proto, že obchodují především s cizími zdroji, tj. s vklady svých klientů. V tomto článku si představíme nejvýznamnější rizika a nastíníme, jakými metodami se je banky snaží eliminovat.
Nejvýznamnějším rizikem pro každou obchodní banku je úvěrové neboli kreditní riziko. Jedná se o riziko ztráty, vyplývající z toho, že protistrana obchodu (neboli bankovní klient) nedostojí svým závazkům. Toto riziko vzniká zejména při úvěrových obchodech, tj. při poskytování úvěrů. Konkrétněji řečeno se jedná o riziko,
- že klient nebude schopen nebo ochoten splnit svoje závazky,
- že subjekty v nějaké (cizí) zemi nebudou z nějakého důvodu schopny či ochotny plnit svoje závazky
- že (cizí) stát nebude schopen splnit svoje mezinárodní závazky z důvodu nedostatku finančních devizových prostředků, a to bez ohledu na platební schopnost subjektů v tuzemské měně,
- nedostatečné diverzifikace aktivních obchodů mezi odvětví, regiony, klientské segmenty atp.
S kreditním rizikem se banky setkávají také při neúvěrových obchodech, tj. např. při otevírání akreditivů nebo při akceptování cizích směnek
Základním způsobem pro eliminaci úvěrového rizika je co nejpečlivější prověřování klientů bankovními úředníky před uzavíráním příslušných obchodů.
Dalším rizikem je úrokové riziko, tedy riziko ztráty ze změn úrokových sazeb na finančních trzích. Jedná se o nejistotu, zda následkem změn tržních úrokových sazeb nedojde ke snížení čistého úrokového příjmu obchodní banky nebo se nesníží tržní hodnota kapitálu banky. Také úrokové riziko je pro každou obchodní banku velmi významné, protože významná část zisku banky (obvykle 60 - 66 procent) bývá tvořena rozdílem mezi přijatými a placenými úroky.
Pro měření a řízení úrokového rizika se používají následující techniky:
- Gapová analýza, která porovnává, jak rychle aktiva a pasiva, uvedená v bilanci banky, reagují na změny v tržních sazbách. Když pracovníci banky zjistí, jak rychle jsou aktiva a pasiva přeceňována, mohou odhadnout, jak změny tržních úrokových sazeb dopadnou do jejího čistého úrokového příjmu.
- Analýza durace – durace je faktor, naznačující citlivost finančního instrumentu na změnu úrokových sazeb, která se měří v časových jednotkách. Čím větší je durace konkrétního finančního instrumentu, tím větší je jeho citlivost na změnu tržních úrokových sazeb. S durací souvisí také pojem „elasticita úrokové sazby (IRE)“, což je procentuální vyjádření změny hodnoty finančního instrumentu, pokud tržní úrokové sazby vzrostu o jedno procento.
- Počítačová simulace – je (rovněž) využívána pro predikci např. vývoje tržních úrokových sazeb, cílových bilancí nebo dalších důležitých skutečností. Kvalita výstupů z počítačových simulací je přímo úměrná kvalitě vstupních dat.
- Value-at-risk (VAR neboli hodnota v riziku) – její podstatou je snaha odhadnout vývoj zvoleného ukazatele na základě historických dat v potřebném časovém horizontu a na základě počtu pravděpodobnosti, tj. stanovit podle nejhoršího scénáře určitou nejvyšší možnou ztrátu se zvolenou pravděpodobností. Na tuto metodu navazuje tzv. backtesting, tj. srovnání reálných obchodních výsledků a výsledky, ke kterým banka došla pomocí metody value-at-risk. V případě významných rozdílů mezi propočtenými a skutečnými hodnotami musí banka provést revizi způsobu používání metody VAR.
Měnové (kurzové) riziko je riziko ztráty, která je způsobena změnou měnových kurzů na finančních trzích. Při eliminaci se používá např. hedging, měnové forvardy nebo měnové swapy.
Akciové riziko spočívá jednak v nejistotě, jaký směrem se budou vyvíjet ceny jednotlivých akcií, jednak v nejistotě, jak se budou vyvíjet trendy na akciových trzích. Pro jeho řízení je také využívána metoda value-at-risk.
Likvidní (nebo likviditní) riziko spočívá v hrozbě, že obchodní banka (ale i jakákoli jiná společnost) nebude schopná dostát svým finančním závazkům. Existují dvě koncepce měření rizika likvidity, a to koncepce založená na stavových veličinách a koncepce založená na cash flow instrumentů obchodní banky.
Výše uvedená rizika se dají označit souhrnným pojmem tržní rizika.
Vedle nich existují také rizika, spojená s vnitřními procesy v obchodní bance. Nejvýznamnější z nich je operační riziko, které spočívá v rizicích, že dojde k finančním ztrátám díky nejrůznějším chybám bankovních úředníků. Pro banky věnují pozornost nastavení svých vnitřních procesů a kontrole jejich dodržování.
Za zmínku jistě stojí také reputační nebo strategické riziko.
Řada výše uvedených rizik s sebou vzájemně souvisí, existuje např.
- vztah úvěrového rizika k likviditě nebo
- úvěrového a úrokového rizika - klienti nesplácejí úvěry, pokud neúměrně vzrostou úrokové sazby, takže se sníží čistý úrokový příjem
Každá obchodní banka musí ve svém vlastním zájmu řídit rizika svých obchodů, aby minimalizovala svoje náklady. Součástí řízení rizik bývá také pojištění některých rizik.
Řízení rizik (často i včetně popisu použitých metod) bývá popsáno ve výročních zprávách obchodních bank.
Diskuse
Vložte svůj dotaz