Investiční nákup můžete uskutečnit buď přímo na burzách, nebo při stále populárnějších tzv. initial coin offering (ICO). Jde o jakýsi předprodej „mincí“, než jsou uvedeny na burzy. Kupci věří, že v předprodeji nakoupí levněji než následně na burze. Obdoba v akciovém světě se jmenuje IPO (initial public offering) a slouží zájemcům o akcie firem nově uváděných na burzu.

Moje statistiky ohledně IPO říkají, že ve více jak osmdesáti procentech případů je možné nakoupit akcie takových firem po několika týdnech na burze levněji než v průběhu samotného IPO. I proto se zkratka IPO mezi investory často s úsměvem překládá jako Initially Probably Overpriced, tedy že jde o pravděpodobně předraženou nabídku. IPO se proto neúčastním.

Pozor na podvodníky

Svět ICO má ještě další riziko. A tím jsou podvody. Nedávno zveřejněná studie poradenské firmy specializované na ICO Satis Group odhaduje, že až osmdesát procent ICO z posledního roku bylo podvodných a jen asi osm procent nových kryptoměn se dočkalo běžného burzovního obchodování. Studie se ale dále nezajímá, s jakým výsledkem. Jako příklad mohu uvést Pincoin z ledna letošního roku, který sliboval investorům čtyřicetiprocentní návratnost. Jeho tvůrce společnost Modern Tech vybrala od důvěřivých investorů 660 milionů dolarů, které ale investoři již nikdy neviděli. Podobně skončily i další nově uváděné kryptoměny. Problém s podvody v rámci ICO byl tak velký, že dokonce velcí poskytovatelé reklamy, jako je Facebook, zakázali na svých stránkách inzerci na kryptoměny.

Odborníci radí, že se riziku podvodu dá spolehlivě vyhnout pečlivým studiem dokumentů doprovázející každé ICO. Rada dobrá, ale právničině nerozumím, nerozumím ani podstatě kryptobyznysu, v IT jsem prostý uživatel. A když mě někdo tyto informace navíc naservíruje v angličtině… Ne, ICO pro mě není. A myslím si, že ani pro běžného investora.

Mohu tedy nakoupit bitcoin, nebo jiné altcoiny na burze. Tady se ale dostáváme k dalšímu problému, a tím je nutnost věnovat investování do kryptoměn mnoho času, který reálně nemám. Kamarád „Kryptoman“, který je v těžbě a nákupu kryptoměn jako doma, říká, že zde velice dobře funguje technická analýza. Trendové čáry, supporty (od kterých se cena zpravidla odrazí nahoru) a resistence (hodnota, kdy začne kurz zpravidla klesat)… Má to ovšem zádrhel v tom, že trh je extrémně divoký. Okamžiky, kdy začne někdo v rostoucím trhu prodávat a kdy už prodávají všichni, jsou proklatě blízko a člověk u toho potřebuje dlouhé hodiny sedět, což si může dovolit málokdo.

Koupit a doufat

Mohu také nakoupit na nějakém technickém supportu a přejít ke klasické akciové strategii buy and hold (koupit a držet), často parodované výrazem buy and hope (koupit a doufat), který je v přelidněném krypto světě možná přiléhavější. Tradiční strategie známé z jiných aktiv tu nemusí nutně fungovat. Funkčnost „hodlování“ jak je v tomto vesmíru strategie buy and hold nazývána, jednak nelze díky krátké historii drtivé většiny kryptoměn ověřit, a navíc je třeba vzít v úvahu, že seznam „kryptonebožtíků“, tedy měn, které přestaly po nějaké době existovat, je poměrně široký a „kryptohřbitov“ čítá téměř sedm set hrobů. Jestli se trefím do správné kryptoměny, nebo ne, je z mého pohledu spíše loterie a mám dojem, že podobný názor sdílí mnoho dalších.

Má smysl stát se těžařem?

Mám si tedy nějakou měnu doma sám vytěžit? Ať už nakupuje akcie, nebo dluhopisy, měl by se investor ptát: „Jakou má aktivum vlastně hodnotu?“ U kryptoměn je odpověď ještě mnohem složitější. Logika věci říká, že férová hodnota by měla ležet někde na hranici nákladů na její vytěžení, snad s nějakým bonusem za možný příští vývoj. Pravdou je ovšem to, že náklady na těžbu jsou dané především cenou elektřiny a jsou po světě různé, a tak i takto odhadnutá hodnota nějakého coinu je jiná pro každou zemi. Proto se těžaři často stěhují za levnou elektřinou do Běloruska nebo dalších regionů. To může být pro běžného smrtelníka docela problém. Nechci se stěhovat do Běloruska a tím méně do Venezuely, ani najímat Bělorusa či Bělorusku, aby v mém zastoupení cokoli těžili. Ano, mohu si snad, s vědomím rizik, koupit podíl v těžebních farmách, které tam už existují.

Další otázkou je pak stroj, který bych chtěl na těžbu použít. Představa, že si koupím v obchodě v akci notebook za deset tisíc a vytěžím na něm nějaký ten bitcoin je – jemně řečeno – trochu idealistická. Pro těžbu je kritický výkon grafické karty a u levných notebooků jsou karty často rády, že zvládnou základní programovou výbavu stroje. Těžit většinu měn se vyplatí zejména na speciálních zařízení k tomu určených, tzv. ASIC minerech.

Běžná PC neobstojí

Pro běžné uživatelské PC s klasickými grafickými kartami je také problém, že když těží zároveň hodně minerů, přestává se těžba vyplácet, protože karty nebudou výpočetně stačit. I proto se situace na jednotlivých měnách vyvíjí velice dynamicky a to, co platí dnes, nemusí být pravdou za pár měsíců.

Sledovat takto rychle se měnící prostředí je pro běžného uživatele prakticky nemožné.  Aktuálně jsou měny, které je možno dobře těžit v domácích podmínkách, například Monero nebo z poslanecké sněmovny nám všem dobře známý Zcash. Pokud se ale třeba na Zcash vrhnou ve velkém ASIC mineři, nemusí to již zanedlouho platit.      

Suma všeho mně tedy říká, že jako investor nebo těžař s běžným objemem volného času a průměrným přístupem k informacím na trhu s krytpoměnami nemám příliš šanci uspět. I proto se nadále věnuji klasickým investičním nástrojům. S tím, že možná přijdu o budoucí raketově rostoucí zisky, se v klidu vyrovnám.